Za Yennefer pro Zaklínače + první dojmy

Začalo to vlastně docela nevinně. Navzdory mé silné vůli jsem se nechala zlákat obrovským hypem okolo nového dílu Zaklínače a rozhodla se, že si ty kouzelné placky pořídím hned. Přitom jsem ještě neměla dohranou dvojku a propásla předprodej s kovovou krabičkou. Nakonec bylo ale všechno úplně jinak...

Zkouškové, sociofobie a Guild Wars II

    Do těchto tří pojmů by se dal shrnout snad celý tento měsíc. Právě jsem se vrátila z obhajoby své práce z VBA a krom dořešení jednoho předmětu mám už vlastně hotovo (pokud jsem tedy včera nějak výrazně nezprasila databáze). Uteklo to jako nic a přesto jsem si zas navykla na totálně odlišný režim a už vidím, jaký budu mít šílený problém s návratem do "reality"...

Tak jsem dohrála Mass Effect 3

Konečně jsem si po těch několika měsících našla čas pro dlouho odkládaný závěr herní trilogie Mass Effect. Důvodů bylo několik; především však nutnost hrát otravný multiplayer, který mi opravdu, ale opravdu vůbec nešel :) pohled na to mizerné score po skončení každé mise mě opravdu dvakrát netěšil (a styděla jsem se za to, jak tím kurvim ještě hru ostatnim). Nicméně čekání se nakonec vyplatilo; měla jsem alespoň možnost hru dokončit s DLC, které krom hromady vysvětlujících videí (které si fanoušci vydupali) přidává ještě další konec. A jaký vlastně byl poslední úsek cesty za záchranou galaxie?

Zkouškové

A je to opět tady :) Jedno z nejstresovějších a zároveň nejhezčích studentských období, kdy je najednou svět tak neuvěřitelně pestrý a člověk musí neustále odolávat silnému nutkání jej prozkoumávat a ponořit se do jeho barev.
Než abych se učila na fyziku, raději se dusím vlastním básnickým střevem a toužím se se světem podělit alespoň o část z těch úžasných věcí, jaké jsem objevila a úspěchů, kterých jsem dosáhla :) Aneb pár štěků o tom, o čem se mi nechce (=jsem líná) napsat celý článek.

Protože Skyrim

I used to wonder what friendship could be, then I took an arrow in the knee.

Jistě jste si všimli, že od mého posledního příspěvku se toho na blogu zrovna moc nezměnilo (až na faviconku!), přitom jsem tvrdila, jak se s obrovským nadšením pouštím zase do nějaké nové činnosti. Takže v čem je zakopanej pes? Někteří z vás možná už tuší; nepatřím zrovna k lidem, kteří dokáží věci dotahovat do konce. V šuplíku se mi válí stovky různých nápadů a já jen těžko nacházím chuť a čas k jejich realizaci - už jen proto, že se třeba objeví nějaká další zábava, která mě od toho odtrhne.
A že ji poslední dobou bylo požehnaně. Především mě do svých spárů lapilo zlo nejtěžšího kalibru - další nově vyšlé RPGčko. Nemám v plánu tu sepisovat nějakou rádobyodbornou recenzi, od toho jsou tu jiní a mnohem povolanější. Spíše tedy čekejte nějaké menší vysvětlení toho, proč poslední dobou nevytvářím žádné užitečné hodnoty.

Nepatřím zrovna mezi velké pařany, až na výjimky (Planescape, DA, Witcher,...) nejsem schopná u pc her trávit příliš času, spíše jimi prokládám jiné ne až tak zábavné aktivity. Ke Skyrimu jsem přistupovala velmi skepticky, žádný z předchozích dílů TES mě nedokázal zaujmout a odehrála jsem si v lepším případě maximálně úvodní hodinku. Dávám přednost lineárnějším hrám s důrazem kladeným na příběh a vztahy s jeho protagonisty. V případě typických sandboxů se od začátku cítím zavalena hromadou možností, ze kterých nejsem schopná si vybrat a navíc mi k tomu chybí i potřebná motivace. Jsem roleplayer, potřebuju mít k dispozici nějaký zajímavý background. Což zde hráč opravdu nenalezne. Ale co když si to tam prostě dosadím sama? Jeden ze svých smyšlených charakterů, který bude náhle vržen do nového prostředí (nutno uznat, že velmi lákavého a hezkého na pohled) a hra mi až na pár drobností umožní tuto postavu vymodelovat, přidělit ji schopnosti, kterými disponuje a nadále je vylepšovat a postupovat v příběhu? A tak jsem si ve Skyrimu vytvořila Maeru:

Moji naprosto úžasnou assassinku z právě probíhající dnd kampaně, o které bude také ještě řeč. Teď už se do její role nemusím vžívat jen ve čtvrtek, je to povoleno pokaždé, co kliknu na ikonku Skyrimu ve spodní liště. Jak snadné :)

Hrát zabijáka ve Skyrimu je navíc opravdu zábava, díky přidaným animacím dorážení posledních nepřátel působí vše o dost "realističtěji". A nepotřebuji zde na úspěch házet kostkou, matematika zabudovaná ve hře se ke mně chová o dost přívětivěji, takže nejsem vystavena takovému množství kritických failů jako v naší kampani (hrát vraha, co má na svém kontě nejméně obětí z celé družinky? WTF?!).

Krom toho, že je Maera vrah, má ještě jednu specializaci - witchhunter. Ach, ten slastný pocit, když se pod mým úderem hroutí další Vranice... :)

Musíte uznat, že tohle je opravdu velmi pádný důvod, proč zanedbávat ostatní potřeby (jídla, sexu, spánku) a odkládat všechny povinnosti (především ty školní). Před pár dny navíc konečně vyšel mod, který upravuje opravdu dementní UI inventáře. S takovou se bude hráči opět vraždit nepřátele ve spánku o něco radostněji. Až mám skoro pocit, že je Skyrim naprosto ideální hra pro ženy - všude samé překrásné scenérie pro potěchu oka, šílené spektrum možností, jak si vyhrát se schopnostmi a vzhledem postavy - a dokonce i ty svatby a vybavování domů tu máme; prostě vylepšení SIMS s trochou té akce. Ještě se uvidí, jakou bude mít hra znovuhratelnost. Postav, které bych si ráda vymodelovala, mám celou řadu. 

A to zakrátko vychází další Mass Effect a od února přechází Aion na free to play. Mám to těžký život...

P.S. - v dalších příspěvcích na blogu očekávejte info o mé nejmilejší zábavě - hraní dndček. Chystám se sepisovat reporty z jednotlivých sezení + úvodník s přehledem, kdo vlastně všechno to zlo páchá. Nějaký čas to ale ještě potrvá, protože Skyrim je toho moc :))
A jeden bonus na závěr:

Nebyl by to Skyrim, abych nevraždila ve velkém i draky :))