Prázdninová anime

    Okurková sezóna je v plném proudu a mně se ještě k tomu poštěstilo trávit letošní prázdniny především doma, v Krkonoších. Jelikož je naše malé městečko jen taková díra po granátu, kde se vůbec nic neděje, jsem nucená se nějak zabavit sama :) krom hraní Septerry (samozřejmě v němčině! ;)), psaní a neúnavné péče o Sviníka a příbuzenstvo jsem rozkoukala i několik anime titulů. Jeden díl True Blood týdně je přeci jen trochu málo :) Do oka mi zatím padly celkem 4 tituly, které vám představím níže.



Chouyaku Hyakunin Isshu: Uta Koi

A začneme hnedka asi nejmilejším překvapením tohoto měsíce (ačkoliv tedy anime už nějaký ten týden běží, já jsem v tomhle opožděná :)). Jde o čistě epizodické anime, kdy je každý díl volnou interpretací několika známých básní ze sbírky Ogura Hyakunin Isshu, jež byla mimojiné proslavena i díky populární japonské karetní hře Karuta. Na jejím sestavení se údajně podepsal známý kritik a básník Fujiwara no Sadaie (známý jako Teika), jež nás samotným seriálem také provází. A jak se dozvídáme již v prvním díle, měl v oblibě především romantické básně, takže je hned zřejmé, okolo čeho se bude pravděpodobně většina epizod točit. Ač mám obvykle k romantickým příběhům spíše averzi, jak mi je zasadí do oblíbeného historického prostředí, hned je to jiná. A láska může nabývat opravdu mnoha podob, o čemž se hned v prvních dílech přesvědčíme. Krom celkem zajímavého námětu mě zaujal i styl kresby; trochu mi to připomnělo Mononoke, ačkoliv v tomto případě není kresba a anime až tak vyšperkovaná. K obsahu ovšem pěkně sedí a celkově jde o dosti nenáročnou odpočinkovou podívanou.

Sword Art Online

Píše se rok 2022 a trávit svůj volný čas ve VR je každodenním chlebem většiny středoškoláků, Kirita nevyjímaje. Čeho nedokáže dosáhnout v reálném světě, si nahrazuje právě prostřednictvím MMORPG her. Díky tomu se dostane i mezi první desetitisícovku hráčů, kteří mají možnost probádat svět revoluční novinky v tomto žánru; hry s názvem Sword Art Online (SAO). Kirito měl dokonce i to štěstí, že se zprvu dostal i mezi beta testery, takže měl při prvním oficiálním spuštění hry značnou výhodu. Ovšem ona "revoluce v hraní" má jeden nepatrný háček; pro autentičtější zážitek ze hry se její tvůrce rozhodl, že nebude možné se standardně odpojit a smrt ve hře znamená i smrt v reálném životě. Jediným způsobem, jak se "osvobodit", je hru dohrát - tj. postoupit na nejvyšší úroveň a porazit finálního bosse. Podobný námět jsme tu už několikrát měli a trochu mě zpočátku odrazovalo, že jde o dílo tvůrce Accel World, u kterého jsem sotva přežila první dva díly. Nakonec jsem byla ale příjemně překvapena a i přes slabší druhý díl jsem se rozhodla dát seriálu šanci. Sama nejsem sice nějak zvlášť velkou hráčkou MMORPG (spíš se jim snažím vyhýbat jak čert kříži), ale přeci jen za sebou pár prosezených hodin u SW:ToR mám, abych dokázala leckteré narážky ocenit. Navíc má seriál opravdu kvalitní kresbu i animaci, děj příjemně plyne a není totálně stupidní. Opět tedy odpočinkové anime, které mohu doporučit (ačkoliv pochopitelně vzhledem k motivu obsahuje velmi silnou tragickou linku - zatím poměrně vkusně zpracovanou - 5. díl byl v tomto lahůdkou).

Oda Nobuna no Yabou

 Po té hromadě chvály je potřeba trochu ubrat :) "nenápadně" se tak dostávám asi k jedné z největších podivností této sezóny, u které nejsem schopná říci, proč ji vlastně stále sleduji. Asi proto, že je to tak špatné a dokázalo se to otisknout do mého masochistického já, které zjevně opět touží po utrpení. (Na můj vkus jsem se z Blood-C vzpamatovala až příliš brzo >_<). A o co tedy jde? Středoškolák Sagara Yoshiharu se propadne do období Sengoku (známé jako "období válčících států"), které znal zatím velmi dobře jen z četných počítačových her a hodin dějepisu. Ovšem verze, do které se dostane, tak úplně nesouhlasí s tím, co se měl možnost naučit. Většina známých daimjó a dalších významných představitelů totiž poněkud "zněžněla" a zmorfovala na bishinky. Z Ody Nobunagy tu tedy máme jen "Nobunu". A Sagara se díky několika náhodičkám a svým znalostem "historie" stane jejím sluhou a rádcem. Námět na komedii možná vcelku slušný, ale stále s tím mám tak trochu problém. Především s Nobunou ukazující se neustále v rozhaleném kimonu s čouhajícím krajkovým spodním prádlem. A ačkoliv mám toto období celkem ráda, nejsem si schopná v tomto případě zapamatovat, kdo je kdo. Asi to bude tim, že nejsem na bishinky ^_^ Sledujte jen za předpokladu, že opravdu nevíte, co s volným časem. Pár hezkých prvků to má, ale ne až v takové míře, že by tím člověk měl ztrácet čas.

Natsuyuki Rendezvous

 Někteří muži jsou ochotní pro získání srdce své vyvolené udělat téměř cokoliv. Například se nechat zaměstnat jako brigádník v květinářství patřící ženě, do které se zamiloval. Ale ouha! ono nestačí dát jen dotyčné najevo, že existuji. Takže se po několika měsících lopotění u kytek z Hazukiho stává mrzout, jež většinu pracovní doby stráví sněním o tom, jaké by to bylo, kdyby...Stále v sobě nenalézá odvahu k opravdickému vyznání. Vše se má změnit jednoho dne, kdy se má účastnit rozlučkové party jedné z kamarádek jeho vysněné dívky. S nadějí se postaví přede dveře jejího bytu, aby mu krom Rokky přišel otevřít ještě poměrně hezky vyhlížející (a především polonahý :)) muž. Chudák Hazuki se dá zprvu na útěk, aby se později dozvěděl, že onou postavou ve dveřích byl ve skutečnosti duch Ročina již zesnulého manžela. A sranda může začít. Po tomto zjištění se Hazuki definitivně rozhodne, že mu jeho ženu "ukradne". Zpočátku jsem tak trochu váhala, zda se do anime pouštět, protože mi milostných trojúhelník s duchem přišel až moc weird na to, aby se dal zpracovat nějak rozumně, jenže ono to překvapivě opravdu funguje. Skutečně se dočkáme příjemného Josei s velmi sympatickým hlavním hrdinou (aspoň já jsem si Hazukiho na první pohled celkem zamilovala, je to prostě sympaťák :)). Krom SAO je to tento měsíc další anime, jehož další díly netrpělivě vyhlížím.