sobota 28. září 2013

30 Day D&D Challenge: Day 17 - Favorite Monster (Animal/Vermin)

    Takové krásné dopoledne a já zas místo toho, abych se kochala přírodou sedím u počítače, poslouchám Bliss a sepisuji hlouposti na blog, páč vim, že později bych to už nestihla :D Hrozné, co je člověk ochoten tomu obětovat. No, aspoň že se u té písně píše opravdu dobře.



Day 17 - Favorite Monster (Animal/Vermin)


    Nad tím, jak mi tato témata přijdou nezáživná, jsem už jednou brblala, tak si další povzdechy zkusím nechat pro sebe :) Alespoň mohu vždy úvodník zneužít pro sepsání takového menšího denního statusu (dlouho tu nebyl post na podobné téma, tak mi to asi začíná nějak chybět - měla jsem v plánu sepsat něco po prázdninách, ale na to už teď asi pozdě). Jelikož opravdu nedělám vypravěče a i kdyby k tomu došlo, asi se příliš nebudu zabývat tím, co svým hráčům hodím do cesty (tedy až na nějaké výjimečné situace) za potvoru, mohu o tom hovořit výhradně z pozice hráče. Ani nejsem moc zvyklá studovat všelijaké monster manuály a pročítat bestiáře - naposled tomu tak bylo v případě starého dračáku, protože tu nic jiného nebylo :)
No, vlastně bych za nejoblíbenější zvířata mohla označit třeba možné pomocníky pro mé kouzelníky či hraničáře, ale když si tak vzpomenu na naše typické hraní s hraničářovým psem, musela bych si hodně vymýšlet :D Vlastně pro mága platilo to samé. Člověk si to vybral, zpočátku pořád řešil, co s tou potvorou je a jakmile už nebyla tak užitečná, prostě se na ní zapomnělo. Jen když šlo do tuhého, vždycky nějaký hráč zvolal: "Jéé, ale já mám přeci psa!". Jediní, kdo se vždy dočkali úcty, byli koně. Ona už jen ta možnost pohybovat se rychleji a mít kam odkládat kvanta lootu je opravdu k nezaplacení. Vlastně i taková představa toho, jak jako Karla Orlong na svém Ničiteli (ano, opět čtu Malaz a ano 4. díl) prorážím řady nepřátel, je prostě úchvatná. Zvlášť, kdyby měl člověk opravdu takovou bestii a dostatek krevoleje :)


Když nad tím ale tak přemýšlím, asi bych stejně dokázala najít i nějakého opravdu oblíbeného tvora (a ne, opravdu to nebudou kočkovité šelmy - ve hře nemají obvykle takové kouzlo jako IRL) z řad havěti. Jednu jsem si dokonce chtěla pořídit jako mazlíčka do současné Pathfinder kampaně, ale nebylo to přijato s velkým nadšením :( Prý bych s dvoumetrovou stonožkou do hospody opravdu nemohla :( Taková diskriminace! Vždyť se podívejte, jak jsou krásné!


Spoluhráčům se dokonce nelíbila ani přerostlá kudlanka, nebo broučci :( tak jsem si místo zvířete musela podle pravidel vzít další doménu pro kouzla, pf! Ale největší podpásovka přišla ze strany DMa, kdy mi zakázal velociraptora - to jsem už byla opravdu hodně smutná. Budu muset najít alespoň nějakou dobrou PC hru, kde ho můžu mít za mazlíčka.

Jo a ještě jeden velmi pádný důvod, proč zbožňuji stonožky a další havěť!

Kdo pozná můj oblíbený film, má u mě bludišťáka!

2 komentáře:

  1. Uff, lidská stonožka. A požaduji rovnou zlatého bludišťáka. :D

    Endiaron

    OdpovědětVymazat