Day 20: First non-D&D RPG you played.
Jak už jsem psala v některém z mých předchozích postů o mé herní historii, jasně z něj vyplynulo, že jsem začínala u vlastních příběhů s dosti primitivními pravidly. Vlastně šlo o naprosto čistý RP. Později jsem k tomu přidala alespoň pár čísilek, aby se neřeklo a pak už přišly doby čistě dračákovské. Dračák ale stále tak nějak považuji za klon D&D :) Takže finální odpovědí budou asi staří upíři pod WoD. Vyzkoušela jsem si je na mém historicky prvním rpg srazu a dodneška si tu srandu pamatuji. Hlavně, jak jsme všichni seděli okolo obrovského dřevěného stolu a vzájemně se při hraní přeřvávali. Byla to opravdu nadmíru početná družinka a celý první den se zabil jen vyplňováním deníků pro všechny postavy - zvlášť ti, co nebyli s pravidly blíže obeznámeni (jako třeba já) s tím měli mnohem více práce. Ale zase jsem si k tomuto settingu už tehdá vypěstovala dost pozitivní vztah, který stále přetrvává.
Nikdy jsem žádné neměla! A uh, kdyby ano, nic by mě nedonutilo je prodat. Knihy jsou pro mě posvátnými artefakty (tedy pravidla rpg a pak to, co považuji za kvalitní literaturu, výplody typu 50 shades atd do toho neřadím) a proto o ně musí být náležitě pečováno. Nejsem tedy zas až tak velkým sběratelem, ale pár poliček už ta moje knihovnička má a nechci se toho zbavovat. Neřekla bych, že nějak zbytečně lpím na materiálních věcech, kniha je pro mě prostě něčím víc než třeba nějaký kus oblečení. Obsahuje v sobě poselství, myšlenky a představy jiného člověka, což už je často samo o sobě dost zajímavé a ráda se ke spoustě z nich vracím zpátky, listuji z nich, pročítám své oblíbené pasáže a často nacházím něco nového. Tohle se samozřejmě nedá až v takové míře vztahovat i na pravidla RPGček, ale mnohé z těch publikací jsou opravdu umělecké kousky. Teď čtu třeba Numeneru a jsem jí naprosto uchvácena.
To je docela těžká otázka :) pamatuji si, že mi rukou prošel nějaký Dragonlance (bůhvíjaký díl), moc mě nezaujal a od té doby jsem se podobné literatuře spíš vyhýbala. Pak jsem ovšem neodolala a sáhla po Drizztovi :D A to byla, prosím pěkně, strašná chyba. Pamatuji si, jak jsem na to už v té době dštila síru a tím si vysloužila jistě nenávist mnoha zarytých fanoušků. Ale ty knížky byly prostě špatné. Nejspíš i mizerně přeložené a utvrdily mě v tom, že své koně musím hledat někde jinde. Přitom svět Forgotten Realms není vůbec špatný, ale celkově mi tyto romány nijak nesedly.
Setkala jsem se s tím již na přelomu základky a gymplu, kdy jsem za sebou měla Sapkowského a především objevila Holdstocka, mého velkého oblíbence. Pak přišla Dcera impéria od Feista a bylo hotovo. S tím se prostě příběhy přičmoudlého elfáka srovnávat nedají. Nevím, možná jsem až příliš kritická, ale skutečně jsem od té doby nenašla odvahu jakoukoliv knihu podle D&D otevřít :)
Moji první spoluhráči budou vědět :)) Už při našich prvních dračácích nás napadlo, že by se k hraní hodil i nějaký zvukový doprovod, já si prožívala své šťastné metalové období a zhudebnění Sillmarilionu od Blind Guardian patřilo v té době k mým nejoblíbenějším kouskům (a v zásadě i nejpoužitelnějším, takoví Cradle of Filth...) a tak jsem je vesele přehrávala stále dokola. A musím přiznat, že jsem si jejich poslech užila i teď. Aspoň mě už přešly tendence někoho obracet na metalovou víru, zvlášť, když jsem pak sama po letech kapitulovala a teď je můj hudební rozhled naštěstí mnohem širší. Ale jak je někde zmínka o hudbě k hraní, jako první se mi vybaví chvíle strávené v našem horním apartmánu s kazeťákem. A občasné pouštění Rammsteinů na plný koule z okna. Jó, to byla strašná rebélie! :)
Bohužel se jedná o stejnojmenný filmový trhák, který snad ani neměl spatřit světlo světa :) Vzpomínám si, jak jsem kdysi před mnoha a mnoha a lety seděla na jeho promítání na jednom z conů a skutečně nevěřila svým očím. Byla jsem ještě děcko, internet dostupný jen přes telefonní linku a zatraceně drahý, tedy nebylo tolik času pročítat recenze na každičký snímek. No co vám budu povídat, těšila jsem se na něj! Doufala jsem, že konečně uvidím další pěknou fantazárnu a jistě si tedy dovedete představit i tu obrovskou míru zklamání :) Z nostalgie jsem ochotná odpustit leccos, klidně se ráda podívám i na Xenu, která skutečně není nějakým předobrazem úžasného příběhu, ale co je moc... Doteď nemohu zapomenout na scény jakoby vystřižené ze Star Wars připomínající svou paskvilovitostí ty nejméně povedené předělávky indické produkce, krkolomné rozhovory a naprosto tristní děj. Vlastně až poslední díl se sympatickými záporáky v hlavních rolích této sérii trochu napravil reputaci.
Na tuhle otázku existuje skutečně jednoduchá odpověď - má současná. Tedy v případě herní družinky. Nejdelší kampaň byla zatím naše předchozí, ze které jsem tak "poctivě" psala zápisy. Vlastně mám i nějaké poznámky k té současné, ale jelikož nikdo neprojevil zájem o to, abych se s tím přepisovala na stránky blogu, nechávám to zatím jen v současné formě a přiznávám, že při doplňování informací jsem stále laxnější. A jak nad sebou nemám bič... I když tady je to spíš otázkou motivace - abych necítila, že to všechno dělám zbytečně. Ono je moc hezké psát jen tak pro vlastní potěchu, ale vždycky je lepší, když je tam více zainteresovaných stran, protože jinak si člověk pochopitelně raději najde nějakou činnost, kde je ten užitek vyšší. S tím, jak jsem obnovila hraní na andoru navíc nemusím mít starost, že bych se vzdávala psaní, tam si toho užiju ažaž.
Každopádně jsem za svou družinku opravdu vděčná, odehráli jsme si celou řadu poutavých příběhů a snad nás ještě i nějaké čekají ;))
Uh, nečekala bych, že budu tento post psát celé tři hodiny O_o Na vině není problém uspořádat si myšlenky, ale opět se mi můj milý počítač nějak kousl a odmítal spolupracovat. Připadala jsem si jak při práci na staré 486, kdy jsem na spuštění nějakého programu čekala dlouhé minuty, typicky byl pak celý proces doprovázen malebným zvukem šrotujícího disku. A to jsem počet otevřených oken opravdu snížila na minimum (ale pořád je tu kupa portálů s volnými pracovními pozicemi, přeci jen se nemohu už moc flákat). Kulturní okénko bude tedy lehce omezeno :)
Jakožto milovnici pin-up stylu mě opravdu potěšil příspěvek jedné z blogerek o dobovém překreslování fotek :) celkově je blog dost zaměřen na historické odívání, líčení a dají se tam najít i poměrně zajímavé informace. Tohle je jen tak spíš pro potěchu oka.
Za dnešní zábavu pak (krom zamrzlého počítače) vděčím především Dragovi, který mě opět zvládl kulturně obohatit. Opět jsem zjistila, jak jsou mé znalosti internetů mizivé (a možná to bylo i dobře) :)
Například o existenci této slečny jsem snad ani nemusela vědět :D Ačkoliv její přínos internetům opravdu pobavil.
V mezičase jsem si pak zahrála na Theremin, z čehož mělo asi největší radost Putině :) sledovat ho, jak s panickým výrazem prchá od pc bylo vskutku zábavné. To má za to žraní much na mé klávesnici a další naschvály, co mi provádí. Ten kocour je strašná mrcha!
A vůbec...
Tyhlecty remixy mě zase připraví o mládí, už to vidim :))
Žádné komentáře:
Okomentovat