D&D 40th Anniversary Blog Hop Challenge - Day 9

    Uf, na to, že ještě není ani půlnoc, jsem dneska nějaká přichcíplá. I když to už tak nějak od rána, kdy se mi ani za boha nechtělo vylézt z postele. Nicméně jsem se nakonec úspěšně vyhrabala a jela navštívit své dobré přátele za účelem stalkování jejich způsobu hraní. Musím říct, že mě to opravdu mile překvapilo a jak jsem očekávala, hrají přesně ten typ dobrodružství, jaký je mi nejbližší a ještě ve velmi sympatickém stylu. Vůbec mi nevadilo tam těch několik hodin sedět tiše v koutě a sem tam si jen hrát s mobilem :) Budu se k nim muset zase někdy nacpat. Ale teď už k challenge ;)

Day 9: The first campaign setting (published or homebrew) that you ever played in?

    A zrovna ve chvíli, kdy mi mozek pracuje možná na takových 30%, musím své unavené závity mučit vzpomínáním si na své dračákistické začátky :D Kdybych se měla vrátit k naprostým prvopočátkům - tedy do druhé třídy základní školy, kde jsem jedné spolužačce vyprávěla jakési "příběhy z kanálů", asi by tím prvním settingem byl svět Želvů ninja :D Ano, zní to hodně směšně, uznávám. Nechávala jsem kámošku bůhvíproč prolézat tyto smrduté stoky, kde se v roli zřejmě nějakého vojcla utkávala se zmutovanýma krysama, obříma mouchama a podobnou havětí. Ještě teď si vybavuji ty společné výlety se třídou, jak jsme scházeli po chodníku dolů směrem ke kolonádě v Janských lázních, míjeli tehdejší pracoviště mojí mamky a já do ní hustila podobné nesmysly. Pokud jsem tedy zrovna falešně nezpívala, jako děcko jsem to měla docela ve zvyku O_o

S Honzíkem pak přišly na řadu klasický dračáky inspirovaný všemi možnými fantazárnami, co tehdá běžely v telce, případně prvními PC hrami - ty naše dobrodrůža modifikovaly zvlášť vypečeným způsobem. Jednu chvíli jsme hrávali Pokémony, ale jelikož nám přišli příliš nerealističtí a sluníčkoví, trochu jsme si je střihli s Jagged Alliance 2. Na tenhle mix jsem upřímně náležitě hrdá :D Myslím, že něco takového by opravdu jen tak někdo nevymyslel. Krom toho, že jsme po sobě stříleli jako žoldáci, řešili jsme ještě problém s klony - to byla zase nějaký fíčura umožněná existencí psychických pokémonů a jejich trenérů. Takže se běžně řešili situace, kdy jsem podezírala svého nejlepšího parťáka (a svoji tajnou lásku) z toho, že je vlastně někým jiným a snažila se dopátrat způsobu, jak to poznat. Protože zabít ho a zjistit, že jsem se mýlila, by asi nebylo úplně košér. Na další podobné výstřelky si už moc nepamatuji. Snad jen na naši oblíbenou hru "vše na světě", kdy jsme běhali po ulici a bojovali s imaginárními nepřáteli. Ale o tom jsem už také vyprávěla. Ach, mé zlaté dětství, nejkrásnější okamžiky mého života :D

Dnešní kulturní okénko bude trochu stručnější, ale o to kvalitnější!

První, naprosto úchvatnou zprávou, je chystaný sci-fi román od mého milovaného Stevena Eriksona. Ačkoliv nejsem zrovna moc velký scífkař, budu mít teď alespoň nějakou záminku k tomu, abych se i tomuto žánru dostala na kloub. Zde si můžete přečíst poměrně hezkou ukázku.

Pro ty, co mají alespoň trochu podobný hudební vkus, doporučuji přečíst tento velmi zajímavý rozhovor se skupinou Ordo Rosarius Equilibrio. 

Jelikož jsem v blogové sféře i velmi uznávaným módním guru, musím vás upozornit (ha, dneska jsem na to nezapomněla Maxxi!) na novou, naprosto úchvatnou kočičí kolekci v Cropp Townu. Už abych začala šetřit :D Meow!

A na závěr pár balících triků podle mé oblíbené série Game of Thrones :D Hlavně poslední bod stojí za vyzkoušení!