Další díl pouštního speciálu :) tentokrát jsme se nechali dovézt do města, abychom si prohlédli všemi opěvovanou Jaisalmerskou pevnost a opět se podívali na trhy. Už jsme se nějak smířili s tím, že si navýšíme rozpočet a prostě si to tu užijeme se vším všudy ;)
Ráno jsem se pomalu vzpamatovávala z večerního šoku a ještě mi bylo kekel zle. Skoro mám pocit, že jsem přes noc měla horečku, protože se mi spalo hodně špatně a ještě jsem měla divné sny. Vzala jsem si něco na krk a zapila to Aspirinem :) překvapivě mi to docela pomohlo a snad přežiju letošní dovolenou bez větších potíží. Ta minulá chřipka z klimošky byla mnohonásobně horší. Když jsme se konečně vymrožili z pokoje, zašli jsme si hnedka na snídani - byla nadmíru bohatá! Nejprve jsme dostali konvici masala chai a máslové sušenky a pak přinesli tousty, vařená vajíčka, máslo, džem a ještě nakrájenou papáju. Aby toho nebylo málo, na závěr dorazila ještě kaše. Na tohle bych si opravdu dokázala zvyknout a shodli jsme se, že hnedka po návratu si koupíme domů toustovač :D a já zkusím vstávat o něco dřív, abych si taky mohla chystat podobně bohaté pokrmy.Pak už jsme jen naskočili do Jeepu a vyrazili směr město. Na procházku po něm jsme měli asi sešt hodin, což se ukázalo jako akorát. Nejdřív jsme pochopitelně vyrazili na trhy, jsme nějak moc marniví a je tu navíc taková hromada věcí, co se nám líbí! Jaisalmer je proslavený především díky výrobkům z velboudí kůže - no uznejte, byl by opravdu hřích si tu nic nekoupit. Mrož si hnedka vyhlédnul nádherný pásek a já se zase zamilovala do botiček. Trochu jsme to opět usmlouvali a potěšeně vyrazili dál. V dalším krámku nedokázal Mrož odolat botám, nebo jsem ho možná já trochu postrčila ke koupi, ale kůže je tu opravdu neskutečně laciná a přijde mi to jako krásný suvenýr. Škoda, že je nemohu nikomu přivézt, protože si je člověk fakt musí zkusit. Nějaké číslování se tu nevede.
Ve třetím zase měli úchvatné steampunkové pásky s hromadou kapsiček - takové, co se často objevují z umělé kůže a stojí dobrých 1500,-Kč. Já mám ten svůj, z pravé velbloudí kůže asi za 250 :D být bohatší, koupím jich aspoň deset a pak to draze přeprodávám :)) No, řekli jsme si, že náš rozpočet už utrpěl dost a vydali se k pevnosti. Cestou si nás odchytl nějaký mlaďoch a snažil se s námi navázat přátelský rozhovor. Dokonce nás pozval i na šálek čaje. Pak, že nám ukáže pevnost, samozřejmě free of charge. Jakmile někdy uslyšíte tuhle větu, zpozorněte! Začal nám krásně vykládat o historii města, popisoval jednotlivé stavby uvnitř, dokonce nás dovedl i na velmi krásnou vyhlídku a pak to přišlo. Jeho bratr tu má obchod s textiliemi! Rozhodli jsme se, že se tam teda podíváme a kdyžtak odmítneme.
Výběr měl tedy krásný, košili pro Mrože a pak naprosto dokonalé kalhoty, po jakých jsem fakt toužila. Jenže za obojí chtěl 1500! Dohodli jsme se, že se budeme chvilku hádat a pak odejdeme. Zase zkoušeli, ať navrhneme vlastní částku a že uděláme kompromis. Řekli jsme 800. Zatvářil se zklamaně a ať prý trochu přidáme. No, nějakou chvilku jsme tam seděli, fakt nebylo úplně snadný odejít, ale dali jsme to! Ve dveřích na nás ještě volal, že nám to za tu cenu i nechá :) v tu chvíli jsme se možná měli i otočit a strašně moc se radovat, ale nám byl jeho přístup tak protivný, že jsme se na to vykašlali. Pokračovali jsme pak vlastní cestou ještě kousek po pevnosti.
Z té toho bohužel člověk opět moc nevidí. Muzeum za 500 jsme zavrhli rovnou, toho jsme se nabažili dost. I tak to ale uvnitř působilo prostě divně, žije tu nějakých 4000 lidí a celé je to vlastně přeměněné v obří tržistě. Jsou tu kavárny slibující pravé italské espresso s majitelem, co vám tvrdí, že se mu o vás zdálo, předražené obchody s kdejakou pičičárnou a hlavně tuny guest housů! Přitom pevnost se začíná pomalu propadat - právě kvůli tomu, že tam hloupí Indové staví další obchody a ubytovny. Zdejší architektura je sice velmi působivá a na hony vzdálená tomu, co jsme prozatím viděli, ale takové zacházení si památky prostě nezaslouží. Proto jsme si nahoře nekoupili ani vodu, abychom to nepodporovali.
Měli jsme ještě dobré dvě hodinky času, tak jsme zamířili zpět na trhy - potřebovali jsme totiž šátky na plánované safari. Podařilo se mi i odkoukat, jak se vázají do turbanu. Chtěli jsme hlavně něco obyčejného bez větší přirážky, nakonec jsme i jeden rozumný shop našli, ale k naší smůle nabízel i košile a kalhoty. Nebyl by to Mrož, aby se tam neoblékl a já něco takového chtěla od začátku. Peněženka zaplakala, ale co už. Uskrovníme se jinde. Odpoledne jsme pak zakončili velmi dobrým obědem v restauraci s krásným výhledem na celou pevnost. Zvolila jsem naprostou klasiku - Paneer Butter Masala, mám už skoro pocit, že se tu živíme výhradně paneerem, ale nijak zvlášť mi to nevadí :D musím pak jen odkoukat jejich recepty, koření si domů táhnu taky docela dost.
Pak už jsme jen pozvolna mířili k místu setkání a čekali na pátou hodinu. Náš odvoz však dorazil o něco dříve, tak jsme jen naskočili a frčeli domů. Vezl s sebou i svého bratra, tak možná budeme mít zítra další společnost. Venku bylo stále ještě celkem světlo, takže jsme vyrazili na průzkumy, tentokrát opačným směrem. Stále jsme sváděli boj se zlotrávou, ale ten výhled stál za to. A ten klid! Mrož pak zůstal venku i po setmění, ale byl hostitelem varován, že tu občas mohou být hadi. Paráda :D Já se samozřejmě zavřela hnedka dovnitř a zpozorním při každém šramotu. Jsem hrozný srab, ale nechci už další solifugu. Sice prý nejsou jedovaté, ale koušou!
Vtipné bylo ještě dneska setkání se zdejším kuchařem, je tuším bratrancem majitele a stále máme pocit, že je trochu šikanován. Miru na něj furt řve a za všecko ho peskuje. Dneska nám pomohl zbavit se zbytků zlotrávy a jen tak mimochodem se zmínil o tom, jak to tu má hrozně rád, váži si Miru, ale prý mu zrovna moc neplatí. Ale občas něco dostane od turistů, za jeho dobrou práci. Vaří fakt výborně, tak mu ráno při snídani asi něco šoupnem :D A zítra konečně jízda na velbloudech!
Žádné komentáře:
Okomentovat