Z tropického Purí jsme se přesunuli do hlavního města Urísy - Bhuvanéšvaru. Už na první pohled působí naprosto jinak. Právě tahle rozmanitost mě na Indii baví ze všeho nejvíce a stále mě nutí ji navštěvovat znovu a znovu. A díky jednomu cestovnímu zážitku nás možná dost dobře čeká další cesta sem :D
Jelikož je Bhuvanéšvar jen pár hodin cesty od Purí, rozhodli jsme se cestovat obyčejnou třídou vlaku, nasedli jsme na nějaký courák, co nás tam měl do dvou hodin dostat. Co ale osud nechtěl, opět jsme na cestě nabrali skoro hodinové zpoždění, v těch tropických vedrech je vážně žůžo takhle někde postávat, člověk se doslova topí ve vlastní šťávě. Jediným světlým bodem pak byla dvojice chlapců z Darjeelingu, která se s námi dala hned do řeči. Jejich angličtina byla oproti typickému Urísanovi perfektní. Dozvěděli jsme se, že se mmj chystají během příštího roku navštívit Polsko a hned nás zvali právě k návštěvě jejich domoviny. Vyměnili jsme si na sebe kontakty a sem tam si napíšeme. Samozřejmě jsme je lákali i na Prahu :) Popravdě jsem vždycky chtěla toto proslulé indické čajové království navštívit, teď bychom měli i o důvod navíc. Tak uvidíme :)
V Bhuvaneši nás pak čekalo tradiční kolečko po hotelech s rikšákem; měli jsme v záloze nějaké vlastní, tak jsme do toho šli, že aspoň prozkoumáme alternativy. Avšak realita se proti nám tak trochu spikla, zase jsme chtěli židit a ukázalo se, že místní moc na ty slevičky nejsou a nedalo se už kvůli docela velkým obsazenostem moc smlouvat. První hotel byl klasická špinavá díra za moc peněz, druhý celkem ušel, ale oproti předchozím stanovištím to zase byl krok zpět. Když jsme chtěli něco lepšího, vzali nás pak do buržoubytovny, kde chtějí za noc v přepočtu 2 tisíce Kč. Docela jsme se tu povozili, než jsme se vrátili do druhého hotelu a cenu aspoň trochu snížili, i tak ale platíme zase nejvíc z celého výletu. Navíc jsme zjistili, že bydlíme tak trochu v dungeonu, protože za oknem je asi nějaká zídka, která brání ve výhledu a přístupu světla. Na spaní dobrý, ale vstávání je trochu problematičtější :D
První den jsme toho ani moc nestihli, šli jsme se projít do nedalekého obchoďáku, kde jsme si nakoupili kotel ovoce a já cestou nakrmila dvě toulavé kočky, jsou tu podobně zbídačené jako v Purí, ale psi už vypadají trochu lépe. Tato má aktivita se často setkává s pochvalnými komentáři od kolemjdoucích, ale že by někdo udělal to samé, to ne! Každopádně ovoce je tu super. Dneska jsme ráno zrovna přemýšleli, co si uvaříme doma a zjistili, že na nic "našeho" vlastně ani nemáme chuť a nic nám tu nechybí. Po té krátké procházce jsme pak strávili večer pojídáním našeho ovocného salátu a sledováním indické TV, zrovna v ní jedou nějaká divno fantasy dramata. Hudba jak z dark souls, šílený střih i efekty, to člověk přesně potřebuje!
Mimochodem je nutné tu zmínit obsluhu hotelu, jeden ze starších Indů si nás asi velmi oblíbil, protože během prvího večera vtrhl do našeho pokoje snad desetkrát, někdy třeba jen proto, aby se zeptal, jestli nechceme čaj, nebo se nám snažil dlouho nastavit telku. Člověk takové vpády zvlášť ocení, když se třeba ocitne uvězněn v koupelně jen ve spodním prádle a čeká na vetřelcův odchod!
Druhý den jsme kvůli tmě vstávali o něco později, naštěstí nejsme nijak daleko od centra a docela spolehlivě tu funguje Uber. Nejdřív jsme si ale museli zase vyměnit nějaká ta eura, abychom zase mohli nakupovat kravinky. Popravdě jsme do hotelu dorazili docela švorc a neměli ani na zaplacení jedné noci, naštěstí po nás zatím nikdo nic nechtěl :D Oficiální Thomas Cook směnárny ale rozhodně nedoporučuji, kurz dost strašný a ještě si berou nějaká procenta, hlavně celá procedura zabere tak půl hodiny, když zjišťují veškeré podrobnosti o vašem bytí. Vlastně by mě docela zajímalo, na kolika místech už se válí kopie našich dokladů a fotky. Nejlepší kurz jsme chytli v Bombaji v nějaké náhodné restauraci, někdy se toho člověk prostě nesmí bát.
Poté jsme pokračovali do staré části města prohlédnout si chrámy. Bhuvaneš je taktéž známý jako město chrámů a na nějak tu člověk skutečně narazí skoro na každém kroku. Nutno poznamenat, že jejich architektura je opravdu úchvatná a dost z nich je velmi zachovalých, ačkoliv pocházejí už z rozmezí 8.-13. století. Bohužel se taky ukázalo, že jsem strašný dement a zapomněla jsem si na pokoji foťák, všechno jsem tak brala jen mobilem, takže mám fotky strašně na hovno :/
Nejkrásnější a nejznámější je rozhodně Lingaraj temple, k tomu jsme také zamířili jako k prvnímu, celí natěšení, abychom pak zjistili, že člověk musí být hinduista, aby ho tam pustili. To s bílou pletí neukecáte. Všimla si toho i jedna holka z Assamu, která se s námi hned dala do řeči, jak ji to přijde na hlavu, když je Indie tak multikulturní a náboženská země. Sama tomu prý nevěří, ale protože je Indka, tak ji tam pustí, ještě se nám za ty nepříjemnosti omluvila. Lidi ze severu jsou na tom s tou jazykovou vybaveností fakt hodně popředu!
Ačkoliv vás do chrámu nepustí s ničím a rozhodně tam nemůžete pořizovat jakékoliv audiovizuální záznamy, pro cizáky jsou za rohem u stěny schody, kde je krásný vyhlídkový plácek a na celý areál se můžete hezky z výšky podívat a udělat si selfíček, co paměťová karta unese. Samozřejmě je před vstupem nějaké individuum, co vás donutí do notýsku napsat své jméno, stát, ze kterého jste přicestovali a výši dobrovolného příspěvku. Když nás upozornil, kolik tam má Rusáků, hned jsme mu nechali méně! Bůhví, kde ty peníze končí.
Zbytek chrámů byl naštěstí už veřejnosti přístupný, většina dokonce zadarmo. Aspoň jsme se opět trochu prošli městem. Bohužel se ukázalo, že na rozdíl od Purí si s námi opět začne pohrávat počasí, několikrát nás na cestě zastihl docela liják. Ne vždycky jsme se dokázali dost dobře schovat a řidiči Uberu podle všeho rádi řídí ledničky. Snad to nebude mít nějaké vážnější následky; doma jsem hned vlezla pod horkou sprchu a pro jistotu vypila oblíbený léčivý nápoj. Mrož mě po chvilce následoval, tak se za nás modlete :D
Indická TV nám opět udělala radost, prakticky celou dovolenou jsme sledovali reklamu na nějaké strašně epické fantasy, původně jsme si mysleli, že jde o nový trhák v kinech, ale kdepak! Jde přímo o produkci StarPlus a zrovna dneska jsme se dočkali prvního dílu. Jmenuje se to Namah, přikládám ilustrační video, pokud byste se po tom někdo sháněl :D já teď vím, že chci být vždy na sedmou doma, skoro jak u Ulice! :D
Jelikož je Bhuvanéšvar jen pár hodin cesty od Purí, rozhodli jsme se cestovat obyčejnou třídou vlaku, nasedli jsme na nějaký courák, co nás tam měl do dvou hodin dostat. Co ale osud nechtěl, opět jsme na cestě nabrali skoro hodinové zpoždění, v těch tropických vedrech je vážně žůžo takhle někde postávat, člověk se doslova topí ve vlastní šťávě. Jediným světlým bodem pak byla dvojice chlapců z Darjeelingu, která se s námi dala hned do řeči. Jejich angličtina byla oproti typickému Urísanovi perfektní. Dozvěděli jsme se, že se mmj chystají během příštího roku navštívit Polsko a hned nás zvali právě k návštěvě jejich domoviny. Vyměnili jsme si na sebe kontakty a sem tam si napíšeme. Samozřejmě jsme je lákali i na Prahu :) Popravdě jsem vždycky chtěla toto proslulé indické čajové království navštívit, teď bychom měli i o důvod navíc. Tak uvidíme :)
V Bhuvaneši nás pak čekalo tradiční kolečko po hotelech s rikšákem; měli jsme v záloze nějaké vlastní, tak jsme do toho šli, že aspoň prozkoumáme alternativy. Avšak realita se proti nám tak trochu spikla, zase jsme chtěli židit a ukázalo se, že místní moc na ty slevičky nejsou a nedalo se už kvůli docela velkým obsazenostem moc smlouvat. První hotel byl klasická špinavá díra za moc peněz, druhý celkem ušel, ale oproti předchozím stanovištím to zase byl krok zpět. Když jsme chtěli něco lepšího, vzali nás pak do buržoubytovny, kde chtějí za noc v přepočtu 2 tisíce Kč. Docela jsme se tu povozili, než jsme se vrátili do druhého hotelu a cenu aspoň trochu snížili, i tak ale platíme zase nejvíc z celého výletu. Navíc jsme zjistili, že bydlíme tak trochu v dungeonu, protože za oknem je asi nějaká zídka, která brání ve výhledu a přístupu světla. Na spaní dobrý, ale vstávání je trochu problematičtější :D
První den jsme toho ani moc nestihli, šli jsme se projít do nedalekého obchoďáku, kde jsme si nakoupili kotel ovoce a já cestou nakrmila dvě toulavé kočky, jsou tu podobně zbídačené jako v Purí, ale psi už vypadají trochu lépe. Tato má aktivita se často setkává s pochvalnými komentáři od kolemjdoucích, ale že by někdo udělal to samé, to ne! Každopádně ovoce je tu super. Dneska jsme ráno zrovna přemýšleli, co si uvaříme doma a zjistili, že na nic "našeho" vlastně ani nemáme chuť a nic nám tu nechybí. Po té krátké procházce jsme pak strávili večer pojídáním našeho ovocného salátu a sledováním indické TV, zrovna v ní jedou nějaká divno fantasy dramata. Hudba jak z dark souls, šílený střih i efekty, to člověk přesně potřebuje!
Mimochodem je nutné tu zmínit obsluhu hotelu, jeden ze starších Indů si nás asi velmi oblíbil, protože během prvího večera vtrhl do našeho pokoje snad desetkrát, někdy třeba jen proto, aby se zeptal, jestli nechceme čaj, nebo se nám snažil dlouho nastavit telku. Člověk takové vpády zvlášť ocení, když se třeba ocitne uvězněn v koupelně jen ve spodním prádle a čeká na vetřelcův odchod!
Druhý den jsme kvůli tmě vstávali o něco později, naštěstí nejsme nijak daleko od centra a docela spolehlivě tu funguje Uber. Nejdřív jsme si ale museli zase vyměnit nějaká ta eura, abychom zase mohli nakupovat kravinky. Popravdě jsme do hotelu dorazili docela švorc a neměli ani na zaplacení jedné noci, naštěstí po nás zatím nikdo nic nechtěl :D Oficiální Thomas Cook směnárny ale rozhodně nedoporučuji, kurz dost strašný a ještě si berou nějaká procenta, hlavně celá procedura zabere tak půl hodiny, když zjišťují veškeré podrobnosti o vašem bytí. Vlastně by mě docela zajímalo, na kolika místech už se válí kopie našich dokladů a fotky. Nejlepší kurz jsme chytli v Bombaji v nějaké náhodné restauraci, někdy se toho člověk prostě nesmí bát.
Poté jsme pokračovali do staré části města prohlédnout si chrámy. Bhuvaneš je taktéž známý jako město chrámů a na nějak tu člověk skutečně narazí skoro na každém kroku. Nutno poznamenat, že jejich architektura je opravdu úchvatná a dost z nich je velmi zachovalých, ačkoliv pocházejí už z rozmezí 8.-13. století. Bohužel se taky ukázalo, že jsem strašný dement a zapomněla jsem si na pokoji foťák, všechno jsem tak brala jen mobilem, takže mám fotky strašně na hovno :/
Nejkrásnější a nejznámější je rozhodně Lingaraj temple, k tomu jsme také zamířili jako k prvnímu, celí natěšení, abychom pak zjistili, že člověk musí být hinduista, aby ho tam pustili. To s bílou pletí neukecáte. Všimla si toho i jedna holka z Assamu, která se s námi hned dala do řeči, jak ji to přijde na hlavu, když je Indie tak multikulturní a náboženská země. Sama tomu prý nevěří, ale protože je Indka, tak ji tam pustí, ještě se nám za ty nepříjemnosti omluvila. Lidi ze severu jsou na tom s tou jazykovou vybaveností fakt hodně popředu!
Ačkoliv vás do chrámu nepustí s ničím a rozhodně tam nemůžete pořizovat jakékoliv audiovizuální záznamy, pro cizáky jsou za rohem u stěny schody, kde je krásný vyhlídkový plácek a na celý areál se můžete hezky z výšky podívat a udělat si selfíček, co paměťová karta unese. Samozřejmě je před vstupem nějaké individuum, co vás donutí do notýsku napsat své jméno, stát, ze kterého jste přicestovali a výši dobrovolného příspěvku. Když nás upozornil, kolik tam má Rusáků, hned jsme mu nechali méně! Bůhví, kde ty peníze končí.
Zbytek chrámů byl naštěstí už veřejnosti přístupný, většina dokonce zadarmo. Aspoň jsme se opět trochu prošli městem. Bohužel se ukázalo, že na rozdíl od Purí si s námi opět začne pohrávat počasí, několikrát nás na cestě zastihl docela liják. Ne vždycky jsme se dokázali dost dobře schovat a řidiči Uberu podle všeho rádi řídí ledničky. Snad to nebude mít nějaké vážnější následky; doma jsem hned vlezla pod horkou sprchu a pro jistotu vypila oblíbený léčivý nápoj. Mrož mě po chvilce následoval, tak se za nás modlete :D
Indická TV nám opět udělala radost, prakticky celou dovolenou jsme sledovali reklamu na nějaké strašně epické fantasy, původně jsme si mysleli, že jde o nový trhák v kinech, ale kdepak! Jde přímo o produkci StarPlus a zrovna dneska jsme se dočkali prvního dílu. Jmenuje se to Namah, přikládám ilustrační video, pokud byste se po tom někdo sháněl :D já teď vím, že chci být vždy na sedmou doma, skoro jak u Ulice! :D
Jojo, také jsem nedávno hledala nějakou tu stránku na zajímavé slevy a tak podobně, ale vůbec jsem na nic nemohla přijít nebo něco najít... Hodně mi ale pomohla má známá, která mi doporučila tuto stránku zde , díky které jsem mohla ušetřit hned několik pár korun a to si myslím, že se rozhodně vyplatí a bude vyplácet :)
OdpovědětVymazat