S jistými obtížemi jsme přežili další den. Dneska jsme toho zrovna moc nestihli, takže to čtení asi nebude tak záživné. Slovy klasika "Chčije a chčije", dneska naprosto epesně a věřte mi, že v takovém počasí se toho bohužel moc dělat nedá. Ale pár zážitků přeci jen máme.
Asi bych nejprve vyjádřila nesouhlas s včerejším Mrožovo názorem ohledně spirituality v Indii. Kousek od naší luxusní ubytovny je miniaturní kaplička, ke které se chodí každou chvíli někdo modlit. Náboženství tu stále hraje prim a Indové se velmi podřizují svým tradicím. Je ale nutné si uvědomit, že u nich se neobrací na víru kvůli blahobytu a tomu, že nevědí co s roupama. Spousta z nich taktéž podporuje ty krásné tradiční myšlenky hovořící o nedotknutelných nebo nerovných právech pro ženy. To asi není něco, co by se mělo podporovat, tradice a víra jsou hrozně fajn, ale měly by se vyvíjet stejně jako věda. A myslet si, že vás tu něco zázračně osvítí, nebo dojdete nadzemského poznání po měsíci chlemtání kokosové vody, je dost bláhové. Ačkoliv z hladu se toho dá nablouznit dost. A ti slavní guruové, co drželi půsty, to možná někdy taky nedělali zrovna dobrovolně, páč v Indii je hlad stále všudypřítomný.
 |
| snídaně šampionů |
Věřím ale tomu, že pokud bych si zažádala na hotelu o nějaký ezozájezd, jistě mi to s radostí zprostředkují a za pár tisíc rupek dovezu třeba i certifikát, že moje flusy léčí. Je to tu velmi slušný business šitý na míru rozháraným a rozmlazleným zápaďákům. Podobně mě pak ještě serou debaty o tom, jak se má správně cestovat po Indii. Nic takového neexistuje, každý vstřebáváme zážitky a vjemy trochu jinak. Chození po turistických místech (které jsou často z nějakého důvodu opravdu zajímavé) není méněcennejší než život s Indy ve slumu. Aby člověk skutečně poznal zdejší kulturu, musel by tu strávit mnohem více času a taky asi musel naznat, že tu dost věcí prostě stojí pěkně za hovno :)
 |
| Random epické sídlo s bábou na terase |
Tak kupříkladu včerejší večer, donutila jsem Mrože napsat těch pár řádků, protože jsem sama byla úplně out. V krku mě bolelo tak, že jsem ani nemohla na sucho polknout a teklo mi z nosu, nádhera. Celý den jsme někde mokli a pak byli vystaveni přepáleným klimoškám, které tu z nějakého důvodu tak milují. Navíc jsem pak ještě ani nemohla usnout, převalovala jsem se až do rána a ještě s ranními zpěvy z mešity v pět ráno mi bylo blbě. Když jsem ale po deváté konečně podruhé rozlepila oči, bolest v krku záhadně zmizela. Lehounce zvýšená teplota zůszávala, ale s tím už se dá nějako žít.
 |
| Místní rybí trh :) |
Původně jsme chtěli vstát hodně brzo, abychom stihli výlet na Elephanta Island, ale s tím, jak nám bylo, jsme to nakonec zavrhli. Místo toho jsme naplánovali výlet do Bandry, což je opět na druhém konci Bombaje. Ceny za Uber byly dopoledne celkem snesitelné, protože nebyla dopravní špička. Nakonec jsme ale chytli náhodného taxíka, že chceme k Bandra fort, cenu jsme nechali stejnou, jako hlásila appka, takže to pro něj bylo celkem výhodné, stejně nás ale chtěl vysadit u nějaké random budovy, o které tvrdil, že je to pevnost. Dement. Hlavně, když máme oba v rukou mobily a mapy, ještě pak chtěl navšit cenu, tak jsme ho poslali do háje.
 |
| Jsou prostě nejkrásnější na světě, nikde jsem neviděla hezčí kočky! Miluju je! |
Za Bandrou už mohou jezdit klasické tuk tuky, tak jsme se rozhodli využívat raději jejich služeb. A byla jsem fakt mile překvapená, když nám účtovali ceny podle taxametru! S tím jsem se v Indii ještě nesetkala. Pomalu jsme se blížili k Mount Mary Church, kde se zrovna chystali stánkaři na blížící se slavnosti, které mají začínat zítra a trvat snad celý týden. Jsem docela ráda, že jsme to stihli před tím a nemuseli se prodírat davy. Počasí bylo překvapivě teplé a dusné, po dešti zatím ani památky. Jak jsem se zařekla, že budu pomáhat místním kočkám, skutečně jsem včera koupila pytel granulí a nosím je stále v batohu, kdybych nějakou bombajskou krásku potkala. Tady se mi to i poštěstilo, snad pak pro dobrotu nechcípnu na nějakou chorobu, když je ještě hladím :)
Od kostela jsme pokračovali níže až k Bandra fort, která sice není sama o sobě tolik vidět, ale poskytuje úžasný výhled na epický Bandra–Worli Sea Link spojující dvě části pobřeží. Na pláži a v zachradách se k sobě tulilo nespočet dvojic a dokonce jsme narazili i na jednu instacelebritu, co na schodech předváděla i nějak taneček, mrzelo mě, že jsem měla zrovna schovaný mobil a nemohu se o ten zážitek podělit.
 |
| Naše mroží ksichty, brýle jsem sundala první den, furt mi na ně prší :D |
Už jsme začínali být tak trochu hladový a vlastně jsme měli v plánu jen kavárnu a další minipivovar, v okolí toho v nějaké rozumné dojezdové vzdálenosti zrovna moc nebylo. Naskočili jsme teda do tuk-tuku, i když ridič neuměl moc dobře anlgicky a navigovali ho skrze spletilté uličky, bylo to parádní, jízda autorikšou je vždycky dost zážitek a místní jsou nějak hrozně pohodoví a vtipní, vždycky se s námi zasmáli a jednali fér. Nechali jsme se hodit k nějakému random parku, že jídlo najdeme cestou. Mladý indický pár nám pak doporučil i jednu restauraci.
 |
| Nejvíc epic most, počasí se už začíná pomalu horšit :D |
Nejdřív byl ale čas na hipstření. Před tím, než jsme vlezli do Blue Tokai Coffee, už jsme malinko promokli. Teplá, výběrová káva a především rozpečen mandlový croissant na vyhřátém talířku mi náladu hned zpravil. Mrož vyzkoušel espresso tonic a dostal nápoj kvality pražských kaváren, ještě tak ty croissanty by u nás mohli podávat! Hned jsem tu dovolenou zasen měla o něco raději.
Peklo ovšem nastalo po odchodu z kavárny, začalo lejt. A to tak, že hodně. A pořád. Z předchozích dnů jsme byli zvyklí na to, že vždycky stačilo pár minut počkat někde pod stříškou a na chvilku to přešlo. Ale dneska ne, dneska prší bez přestání až doteď (cca 8 hodin) a nějak to nevypadá, že by se chystalo přestat. Docela jsme to schytali. S mým lehkým nachlazením se to samozřejmě nesnášelo zrovna nejlépe, protože i docela dost foukalo a byla mi zima. Pomalu jsme se přibližovali k restauraci a naštěstí cestou chytli i taxíka, škody už ale byly napáchány. Podnik naštěstí nabízel i nonAC místnost, kde jsme si mohli pochutnat konečně na rybě :) opět nebyla ani moc ostrá a byl by to skvělý snack k pivu, pokud bychom na něj měli chuť.
Mrož se chtěl následně podívat k nějakému krejčímu, ale posléze to zavrhl, protože jsme byli stále dost promočení a vypadali jak hegeši. Mávli jsme na další tuk tuk a rozjeli se k pivovaru. Opět ultra hipsta místo s přepálenou klimatizací, kde jsem se celou dobu klepala jak osika. Dali jsme si pivo za cenu vyšší než v Praze, k tomu nějaký snack a utíkali pryč. Na uber domů jsme čekali dobrých 25 minut, ale dojel pro nás a dovezl nás domů. Úspěšně jsme přežili další den, možná i díky konvici horkého čaje, kterou jsme objednali od pana domácího. Dala bych si ještě jednu...
Žádné komentáře:
Okomentovat