Ze života Maery - část XXXVIII.

Návraty

    Tak jsem se naivně domnívala, že se mi opět podaří spojit dva zápisy v jeden, aby se mi opět podařilo 3 stránky na papíře roztáhnout za 5 wordovských :) tedy, byly to plnohodnotné A4, ale i tak jsem čekala, že se mi to podaří shrnout nějak stručněji. Ale né, já mám zase potřebu se "vykecávat". Jeskyně na andoru stojí, tak mi to psaní asi nějak chybí. A zas na to, že jsem začala ve čtvrt na dvě a ještě byla o hodinu později   přerušena mužem (který překvapivě nespal :)), je to docela úctyhodný výkon. Začínám zase psát rychleji a dokonce jsem zaznamenala asi jen tři záseky, kdy jsem přemýšlela nějakou delší dobu nad správnou formulací věty (tedy ne, že by to něco vypovídalo o kvalitě výsledného produktu, ale aspoň jde celý proces snáz od ruky) :) 

Zkouškové, sociofobie a Guild Wars II

    Do těchto tří pojmů by se dal shrnout snad celý tento měsíc. Právě jsem se vrátila z obhajoby své práce z VBA a krom dořešení jednoho předmětu mám už vlastně hotovo (pokud jsem tedy včera nějak výrazně nezprasila databáze). Uteklo to jako nic a přesto jsem si zas navykla na totálně odlišný režim a už vidím, jaký budu mít šílený problém s návratem do "reality"...

Ze života Maery - část XXXVII.

Povýšení

    A máme tu pokračování. Tentokrát mi psaní dalo opravdu zabrat, ale hlavním problémem nebyla nechuť nebo dokonce nedostatek motivace, ale pitomá židle! Jsem v Praze už nějak moc dlouho a většinu času bohužel trávím u počítače, což se dost nechvalně projevuje na mé celkové kondici. Poslední dny stále zápasím s bolestmi hlavy, krční páteře a vůbec. Fakt čas si pořídit nějaký normální křeslo, nebo se na ten počítač vybodnout (to bych si ovšem nesměla pořídit nový guild warse). Navíc jsem zjistila, že se mi podařilo spojit hnedle dvě sezení, proto také ta délka (i když 28 225 znaků za 6 hodin není nějaké závratné tempo). Ale nasrat na úvodníky, chci si jít už konečně lehnout...

Ze života Maery - část XXXVI.

Výbuch

    Tak je tomu (skoro) přesně rok, kdy jsem začala psát souhrny z našeho hraní. Úvod byl publikován 15.1. a první část hnedle 17. :) až teďka lituji toho, že jsem se na to nepodívala dřív a nenapsala něco už včera (na nákupech jsem beztak nic nesehnala). Za tu dobu se mi podařilo sepsat celých 375 normostran textu. Opravdu šílené, co? Počítám s tím, že tak do dvaceti let bych se mohla vypsat natolik, že budou mé texty dostatečně čtivé na to, aby se daly publikovat i pro širší veřejnost :) přesněji řečeno je to spíš stále takový můj menší sen. 

No, k samotnému zápisu, vyšlo to opravdu dokonale; pro dnešní výročí přišla řada na jeden z nejsmutnějších okamžiků hraní (nebo to tak alespoň v tu chvíli vypadalo :)). Můj zvrácený smysl pro humor v tom skutečně nehraje žádnou roli. Značnou část textu jsem napsala u této skladby, můžete si ji užít alespoň při čtení.

Ze života Maery - část XXXV.

Útok na pevnost Zlatých zbrojí

    Protože se snažím vždy dodržet své slovo, je tu další souhrn :) Nadpis je opravdu všeříkající, takže se ani tentokrát nemusím vyjadřovat k obsahu samotného článku. A jelikož mi bylo včera sděleno, že jsem v oblasti hudby mnohem lepší poradce než "vševědoucí" last.fm, mám tu další tip: ReVamp - Sweet Curse, tentokrát spíše pro metalové fanoušky. 

Krom voleb se už pomalu začínám chystat na cestu do Prahy, na kterou se ale vůbec netěším. Mám teď opravdu minimální chuť zas chodit mezi lidi, nedejbože s nimi nějak jinak než prostřednictvím internetu komunikovat. Vlastně se těším jen na přítele. V zájmu zachování alespoň nějakých sociálních vazeb (které jsou beztak nejspíš na dost mizerný úrovni) mohu jen doufat, že mě to zas časem přejde. 

Ze života Maery - část XXXIV.

 Leon

    Začínám si tak trochu vyčítat, že jsem nezůstala vzhůru i předchozího večera; vše jsem však činila v dobrém úmyslu, chtěla jsem být odpočatá pro sepisování dnešního plánovaného souhrnu, ale nakonec jsem měla setsakramentský problém usnout a ještě mě začalo bolet v krku. Dneska se k tomu přidala ještě rýmička a v průběhu psaní se obojí už jen zhoršovalo. No nakonec našemu hraní obětuji své duševní zdraví, tak proč ne i to fyzické, že? :) Teď alespoň kocouři spokojeně spí, včera tu touhle dobou ještě Činčila řádil. No doufám, že to všechno nějak vydržim a stihnu ještě ten jeden plánovaný zápis.

Minirecenze: Chuunibyou demo Koi ga Shitai!

    Aby toho pro dnešek nebylo málo, rozhodla jsem se sepsat ještě minirecenzi na další anime (shodou okolností opět komedii), které jsem měla možnost v poslední době dokoukat. Je lepší se toho "zbavit" hned, než se mi zas všecko vykouří z hlavy a nakonec už ani nebudu mít chuť se k nějakým zápisům vracet (tak tomu bylo například u fate/Zero či Madoky, což jsou tituly, které by si rozhodně těch pár slov zasloužily). Teď už ale k samotnému shrnutí:

Minirecenze: Kamisama Kiss

    Poslední dny jsem byla od rána do večera zavrtaná v programování. Asi mi ani nebudete věřit, jaká je to teď pro mě úleva, když si mohu sednout k blogu a jen tak si psát. Zvlášť, když mě čeká tak příjemné téma. Anime, které mě v poslední době opravdu potěšilo a zpříjemňovalo mi život především během posledních týdnů ve škole :) Ano, řeč bude o velmi milé romantické komedii Kamisama Kiss.

Ze života Maery - část XXXIII.

Vyřazení Naala

    Náš byt se dneska proměnil v kočičí lazaret, nejenže se Pan Maxmilián Činčil vzpamatovával z kastrace, ale Sviník se stačil venku dost ošklivě poprat, takže jsem tu měla na hlídání hned dvě chuděrky. Na rozdíl od Sviníka se Činčilovi nechtělo zrovna moc vstávat, když se skoro nepohnul ani v jedenáct, bylo mi jasný, že s ním zůstanu vzhůru přes noc, rozhodla jsem se tedy ten čas využít trochu smysluplně. Navíc mi Mich oznámil, že se na soupis právě těchto událostí už nějaký ten měsíc těší, tak jsem ho nemohla zklamat (úchyl jeden!). Při smolení posledního odstavce se navíc Činčilek probudil a už mi tu začal i baštit a příst :) vypadá to, že je vše v pořádku. Tak a teď už další část :)

Jak na Nový rok...

A je to tady, první dny v novém roce; čas, kdy se většina z nás zamýšlí, jak probíhal ten předchozí. Co se nám vydařilo a naopak. Já v tomhle nejsem výjimkou. Ačkoliv nepatřím mezi velké příznivce různých předsevzetí, teď udělám výjimku. Budu se řídit heslem: Co je psáno, je dáno :) a doufám, že mě to bude i náležitě motivovat. Nejdřív ale přeci  jen takové menší shrnutí toho, co se dělo v památném roce 2012...

Ze života Maery - část XXXII.

Procitnutí

    Už dlouho jsem úvodník nevyužila k propagaci zajímavých hudebních interpretů, na které jsem v poslední době narazila; hodlám to tedy napravit. Tentokrát v oblasti čistě odpočinkové hudby, na pomezí mezi chilloutem, idm a darkwave. Nejprve The Twilight Garden, vedlejší projekt člena industrial uskupení Velvet Acid Christ a v druhé řadě skutečně relaxační TOR s albem Drum Therapy. Bohužel se ale ani u jednoho z toho nepíšou podobné druhy zápisů moc dobře.

Tady nám opět začínají naše typická VKVčka, ač mě odehrávání takových scén nesmírně baví, při zpětném pohledu musím dát tak trochu za pravdu svému příteli, který tvrdí, že míra vyskytujícího se patosu už je kolikrát za hranicí (jeho) snesitelnosti. Místo dalšího Malazu tedy v budoucnu napíšu asi pokračování Prince Ničeho o osudech emo kouzelníka Achamiana :) Méně citlivým jedincům se tedy omlouvám, já to tak nějak stále ještě řadím do kolonky "vývoj postavy".

Minirecenze: Sword Art Online

    Není tomu tak dávno, co jsem nadšeně psala, jak se letošní podzimní sezóna opravdu vydařila. Po dlouhé době jsem opět začala stahovat jednotlivé díly a mnohá pokračování se skutečně těšila. Mezi tyto tituly patřil zpočátku i Sword Art Online, který mě svou premisou, jakožto hráčku MMORPG her, opravdu zaujal. Vkládala jsem do toho tedy poměrně velké naděje a byla schopná odpustit i leckterý nedostatek. Jenže čeho je moc...

Vánoce v Krkonoších 2012

    Jelikož tento blog slouží z části i jako taková má osobní zpovědnice, nemohu vynechat důležitý článek o letošních Vánocích. Koho mé slice of life příspěvky nudí, ať tohle rovnou přeskočí a počká si třeba na nějakou recenzi (kterou mám v plánu, pokud během chvilky nevytuhnu, možná na ni začnu pracovat už teď) :)

Ze života Maery - část XXXI.

Jednání se zástupci severovýchodních klanů

    Konečně po dlouhé době pokračování našeho příběhu :) Tentokrát se však všechno vešlo na necelé 4 stránky, ale stejně jsem se rozhodla příspěvek zveřejnit, aby bylo jasný, že se neflákám. Bohužel se jedná o trochu nudnější část, slibuji, že pokračování bude o dost zajímavější. Musím s tím nějak pohnout, abych se co nejdříve dostala k aktuálnímu dění, které bude pro mě, jakožto pisatele, docela výzvou :) 

Steven Erikson - Vzpomínky ledu

Podle zápisků na blogu mi přelouskání dalšího dílu Malazské knihy padlých trvalo celé tři měsíce O_o Sice mají Vzpomínky ledu celých 940 stran, ale i tak si na čtení nacházím poslední dobou málo času. A když už, pak k tomu vyžiji zcela nevhodné chvíle, které bych měla věnovat raději učivu. Jenže znáte to, zápočtové testy AŽ za dva dny, co na tom, že z více předmětů :) Teď už ale ke knize samotné...

Dávné války mezi T'lan Imass a Jaghuty zničily svět. Obrovské říše se spolu potýkaly na zpustošené zemi mezi hromadami mrtvých, jejichž kosti byly kostmi hor, jejichž prolitá krev byla krví moří. Kouzla zuřila, až samo nebe zahořelo plamenem...

Dávné dějiny, sv. I

Kinicik Karbar'n

Listopad v kostce

    Když jsem se tak podívala na četnost příspěvků na mém blogu za poslední měsíce, bylo mi z toho tak trochu smutno. Krom pravidelných zápisů z hraní tu není jediný zajímavý příspěvek. Bohužel je to skutečně tím, že tak nějak nemám o čem psát. Můj život je nudný a nic zvláštního, co by stálo za zmínku, se v něm prostě neděje. Mám naprosto všední starosti, a když už se náhodou najde nějaká výjimka, není to něco, s čím bych se potřebovala svěřovat :) Aspoň tu tedy sesumíruju těch pár střípků ze života z posledního měsíce...

Ze života Maery - část XXX.

Naalův vír osudu

    A máme tu jubilejní, a také zatím nejdelší (9 a 1/4 stránky) 30. příspěvek. Skoro se mi ani nechce věřit, že už jsem to dotáhla tak daleko :) vím, že mě toho ještě spousta čeká, ale dovolím si tuhle metu považovat alespoň za menší osobní úspěch (pod heslem: co si člověk sám nepochválí...). Snad k tomu budou podobně přistupovat i moji nároční čtenáři :)

Ze života Maery - část XXIX

Odhalení

    Vzpomenout si na veškeré detaily událostí, které se odehrávaly ještě na "prázdninové chatě" je stále obtížnější :) Potřebovala bych aspoň dva týdny volna, kdy bych se nemusela věnovat ničemu jinému. Dnes se mi alespoň podařilo uvolnit si celou sobotu po sebe. Nekonaly se žádné návštěvy příbuzenstva ani jiné společenské události. Alespoň jsem si mohla dovolit zasednout k psaní dřív a získala tak možnost se normálně vyspat. Nutno dodat, že jsem stále v pyžamu :P

Akicon 2012 - z pohledu pořadatele

     Dlouho jsem váhala, zda se vůbec pouštět do sepisování zážitků z letošního Akiconu, protože jsem z programu nestihla téměř nic a celkově pro mě měla akce dost zvláštní průběh :) Přesto se našlo několik pěkných momentů, na které si ráda zavzpomínám a mohu se o ně i podělit :) Ale hezky od začátku...

Ze života Maery - část XXVIII.

Setkání s Naalem

    Když už se mi o našem hraní začalo opět zdát (a že to byly sny, ze kterých měl DM vážně radost :D ), byl to jasný signál k tomu, že bych se měla opět pustit do psaní. Sednout k tomu po takové době nebylo vůbec snadné, navíc jsem tu neměla zrovna ideální podmínky k tvorbě. Bohužel to podle toho bude nejspíš i vypadat :/ je hrozné, jak se člověku schopnost nějak solidně psát tak snadno doslova vykouří z hlavy. Moc tomu ani nepomáhá fakt, že popsaných stánek mého papírového bločku neustále přibývá :) nutně bych potřebovala další letní prázdniny, abych se s tím dokázala nějak vyrovnat. No a teď už k té hrůze...