Další den v Chandigarh byl zase docela akční :) Tohle město se nám fakt začalo líbit, sice tu nejsou žádný hustopevnosti a chrámy, ale zase tu krásně funguje doprava, na každým rohu je odpadkový koš, nějaký park a vše je krásně upravený. Taková fajn Indie pro začátečníky :)) a hlavně jsou tu ty hospody!
Po delší době jsme si konečně mohli dopřát ničím nerušený spánek. I majitel, ač vzhledem připomíná trochu mafiána, je docela milý a nápomocný člověk. Ráno jsme se snažili zjistit, zda je možný si tu nechat booknout lístek na toy train do Shimly, ale ani v místní travel agency kanceláři jsme bohužel nepochodili, i když bych dala ruku do ohně za to, že zrovna tahle atrakce se dá rezervovat odkudkoliv. No, záložní plán je následující, brzo ráno vstanem, nějak se dostaneme do Kalky a tam to zkusíme. Když se nezadaří, zkusíme třeba autobusy. Nějak už si tu poradíme :)
Shimlu jsme tedy nechali plavat a rozhodli se pro výlet ke známému Sukhna Lake, což je asi největší místní atrakce. Poseděli jsme v místní žrádelně, kde servírují typickou indickou omeletu - tedy toust ve vajíčku s kousky zeleniny a chili papričkou. Docela zajímavý výmysl, ale stejně jsem tomu přišla na chuť. A mají tu fakt dobrý kečupy!
Hlavní atrakcí jsou tu samozřejmě lodičky, lenoši si mohou pronajmout chudáka Inda, co to odšlape za ně a ještě se schovávat pod stříškou, nebo se teda hecnou a osedlají nějakýho plovoucího slona. Samozřejmě jsme chtěli první možnost. Ale i když bylo u mola hned několik lodí, asi už byly obsazené, protože prej lístky nejsou. No, nakonec jsme si řekli, že to prostě oželíme a šli se projít hezky okolo.
Vedle jezera je krásně udržovaná cesta lemovaná několika parky, rostou tu palmy, hromada květin, míjeli jsme i nejstarší strom v Chandigarh, který tu měl stát už před založením města, vyšlápli si schody na rozhlednu, ze který nebylo nic vidět a vyfotili si i "suicide tower" - i když skok z ní by případné zájemce spíš zmrzačil než zabil. Sem tam byla vystavena i nějaká umělecká skulptura a známý mírový památník. Později jsme se napojili na běžeckou trasu měřící bezmála 2 kilometry. Dokonce jsme viděli i jednoho sportovně založeného Inda, který se skutečně kolem poledne rozhodl trochu prošlápnout tenisky. No, nechtěla bych.
I když mám sem tam trochu zimnici, pořád jsem cítila, jak mi pot nepříjemně stéká po tváři. Prdlajz období dešťů, zas je tu zatracený vedro :D Dneska nám dokonce chvilkama docházela voda, i když se snažíme mít u sebe vždycky tak 2 litry. Na konci procházky se nacházela příjemná Garden of Silence s meditujícím Buddhou uprostřed. Ačkoliv tu měl být zachován klid, Indové na tyto neoficiální ceduli moc nedali a stejně dělali brajgl.
Další úsek byl poměrně zdlouhavý a namáhavý. Museli jsme celou cestu ujít zpět, jenom podél silnice, kde nebyly žádné chodníky, ale jen bordel, vysušená hlína a tráva. Procházeli jsme okolo luxusně upravených golfových hřiští, ale bohužel nám nedovolili cvaknout si sochu golfisty, netušim sice proč, ale sekuriťák se tvářil děsně důležitě. Horší úsek následoval hned poté, kdy jsme byli opět vystaveni spalujícímu slunci a míjeli celou řadu moderně vypadajících škol. Do takových by mě snad i bavilo chodit. Fakt musím před tímhle městem smeknout, kam se na ně hrabou naše fakulty :)
Butterfly garden byla nedaleko a jelikož máme kamarádku, která tyto překrásné tvory opravdu zbožňuje, využili jsme toho, že je mediální hvězdou a její fotku naleznete v zářijovém čísle časopisu Level a udělali si s ní selfíčko před bránou :) V zahradě bylo vysázeno nespočet druhů dřevin i květin, aby zde vytvořili přirozené prostředí pro celou řadu krásně barevných motýlů. I když nebyla hlavní sezóna, létalo jich tu opravdu spousty. Trochu škoda, že u vstupu pořádně ani nikdo nehlídal a nerozdávali nějaké naučné materiály. Veškeré informace byly jen na místních tabulích. Na chvilku jsme i poseděli v jednom altánku a dvojice sikhů se s námi hned chtěla podělit o oběd, zdvořile jsme odmítli, ale lidi jsou tu tak nějak všeobecně dost milí a nic po vás nechtějí - možná i proto, že tuší, že jste mnohem větší socky :D
Dále byla na pořadu dne restaurace Pal Dhaba vyhlášená pro své Butter Chicken. Cesta k ní sice nebyla krátká, ale už jsme si zase navykli na chození, tak se nám nechtělo shánět a platit rikšáka, moc jich v okolí ani nebylo. A moc dobře jsme udělali! Každý z bloků má totiž malou obdelníkovou oblast plnou shopů a restaurací. A v jedné takové jsme objevili místní pivovar! Pravý a nefalšovaný indický minipivovar!! Něco takovýho tu člověk prostě nečeká, ale Chandigarh evidentně dost žije chlastem :) Hned jsme vlezli dovnitř a po vstupu jsme dostali ochutnávku 3 místních specialit -měli jsme kliku, že byla zrovna happy hour, takže platila akce 1+1 pivo zdarma - vzhledem k tomu, že za půllitr účtovali nějakých 320 rupek, to člověk ocenil. Dali jsme si místní speciál a fakt si na něm pochutnali. Škoda, že neprodávali lahve, ale zážitek to byl supr!
Spolu s námi tam byla i poměrně početná skupina mladých Indů, která nejspíš oslavovala nějaký významný event jejich hipstakamaráda, který měl naprosto epický zakroucený mustáž! Byl tak unikátní, že jsem se nechala vyhecovat, abych ho u placení oslovila, pochválila mu jeho "chloubu" a nechala se s nim vyfotit :D docela milý chlapec to byl! :D
Pak bylo konečně na čase vyrazit do restaurace. Ta už byla naštěstí nedaleko a cestou jsme se zdrželi jen v menší sámošce, kde jsme doplnili zásoby vody a papírových kapesníčků, který tu jsou fakt zatraceně drahý! Pal Dhaba byla hned za rohem a na první pohled působila fakt pěkně i cenově přijatelně.
Objednali jsme si tedy půlku butter chicken, nějaký ty placky a vodu. Když jídlo přinesli,mohli jsme na něm oči nechat! Navíc ho byl fakt obrovský kotel. Jenže pak přišlo první sousto... Tak pálivý butter chicken jsem fakt ještě neměla :D Měli jsme problémy ho do sebe vůbec nějak nasoukat, teda samotný maso bylo v pohodě, ale namáčet si placky do omáčky bylo celkem utrpení :D Moc tomu nepomohl ani zeleninový salát. Nakonec jsme se ale nějak překonali a většinu zvládli sezřat, ale odteď volím asi jiný typ restaurací :D navíc si tu pak ještě při placení naúčtovali nějaký ty taxy, takže to vyšlo dost draho.
Zbývala už jen jedna atrakce - známý Elante Mall. Měl být fakt ultramoderní a obrovský, tak jsem se těšila na shopping haul jak loni v Jaipuru, jaké ale bylo mé překvapení, když jsme konečně dorazili dovnitř, byli vpuštěni ochrankou a spatřili vitríny značek jako Promod, The Body Shop, M.A.C a Marks and Spencer :D Obchoďák byl doslova natřískanej západňáckýma buržoznačkama a ethnic shopy byly tak malý, že se mi do nich moc nechtělo. Vlezli jsme teda aspoň do nějakých domácích potřeb, kde jsem si koupila hezoučkatý hrníček s motýlky a jednoho shopu s více značkama. Nebylo tam ale nějak nic, co by mě vyloženě zaujalo.
Venku, z druhé strany bylo pak několik menších restaurací a kaváren slibující nej kafe na světě. Zapadli jsme tedy do nějakého megahipsta Backpacker's café a dali si naše oblíbené nápoje. I když jsme to oba tak nějak čekali, přišlo velké zklamání :D aspoň ten cookie byl fakt dobrý. Chvilku jsme tam poseděli a pak byl čas vyrazit zase domů.
Rikšák nás vyhodil kus před hotelem, tak jsme si ještě cestou mohli koupit čerstvé ovoce a nějaké ty pochutiny na večer. Nejvíc jsem se těšila na horkou sprchu. Po celém dni na nohou v prašné Indii je to fakt nejlepší věc na světě. Ještě jsem se snažila sehnat nám nějak narychlo hotel v Shimle, ale bezúspěšně - jedna přímo indická stránka nám sice našla nějaké pěkné varianty, ale zase chtějí platbu předem a v přpadě odmítnutí hotelem člověk nedostane nic zpět, tak se mi to nechce úplně riskovat :) uvidíme teda, jak pochodíme zítra. Třeba nakonec skončíme někde úplně jinde :))
Po delší době jsme si konečně mohli dopřát ničím nerušený spánek. I majitel, ač vzhledem připomíná trochu mafiána, je docela milý a nápomocný člověk. Ráno jsme se snažili zjistit, zda je možný si tu nechat booknout lístek na toy train do Shimly, ale ani v místní travel agency kanceláři jsme bohužel nepochodili, i když bych dala ruku do ohně za to, že zrovna tahle atrakce se dá rezervovat odkudkoliv. No, záložní plán je následující, brzo ráno vstanem, nějak se dostaneme do Kalky a tam to zkusíme. Když se nezadaří, zkusíme třeba autobusy. Nějak už si tu poradíme :)
 |
| naše krásná ulice :)) |
Hlavní atrakcí jsou tu samozřejmě lodičky, lenoši si mohou pronajmout chudáka Inda, co to odšlape za ně a ještě se schovávat pod stříškou, nebo se teda hecnou a osedlají nějakýho plovoucího slona. Samozřejmě jsme chtěli první možnost. Ale i když bylo u mola hned několik lodí, asi už byly obsazené, protože prej lístky nejsou. No, nakonec jsme si řekli, že to prostě oželíme a šli se projít hezky okolo.
 |
| protější ostrůvek, na který se dá dostat jen loďkou |
Vedle jezera je krásně udržovaná cesta lemovaná několika parky, rostou tu palmy, hromada květin, míjeli jsme i nejstarší strom v Chandigarh, který tu měl stát už před založením města, vyšlápli si schody na rozhlednu, ze který nebylo nic vidět a vyfotili si i "suicide tower" - i když skok z ní by případné zájemce spíš zmrzačil než zabil. Sem tam byla vystavena i nějaká umělecká skulptura a známý mírový památník. Později jsme se napojili na běžeckou trasu měřící bezmála 2 kilometry. Dokonce jsme viděli i jednoho sportovně založeného Inda, který se skutečně kolem poledne rozhodl trochu prošlápnout tenisky. No, nechtěla bych.
 |
| suicide tower, úklidová četa a důvod, proč je jezero tak průzračně modré :D |
I když mám sem tam trochu zimnici, pořád jsem cítila, jak mi pot nepříjemně stéká po tváři. Prdlajz období dešťů, zas je tu zatracený vedro :D Dneska nám dokonce chvilkama docházela voda, i když se snažíme mít u sebe vždycky tak 2 litry. Na konci procházky se nacházela příjemná Garden of Silence s meditujícím Buddhou uprostřed. Ačkoliv tu měl být zachován klid, Indové na tyto neoficiální ceduli moc nedali a stejně dělali brajgl.
Další úsek byl poměrně zdlouhavý a namáhavý. Museli jsme celou cestu ujít zpět, jenom podél silnice, kde nebyly žádné chodníky, ale jen bordel, vysušená hlína a tráva. Procházeli jsme okolo luxusně upravených golfových hřiští, ale bohužel nám nedovolili cvaknout si sochu golfisty, netušim sice proč, ale sekuriťák se tvářil děsně důležitě. Horší úsek následoval hned poté, kdy jsme byli opět vystaveni spalujícímu slunci a míjeli celou řadu moderně vypadajících škol. Do takových by mě snad i bavilo chodit. Fakt musím před tímhle městem smeknout, kam se na ně hrabou naše fakulty :)
Butterfly garden byla nedaleko a jelikož máme kamarádku, která tyto překrásné tvory opravdu zbožňuje, využili jsme toho, že je mediální hvězdou a její fotku naleznete v zářijovém čísle časopisu Level a udělali si s ní selfíčko před bránou :) V zahradě bylo vysázeno nespočet druhů dřevin i květin, aby zde vytvořili přirozené prostředí pro celou řadu krásně barevných motýlů. I když nebyla hlavní sezóna, létalo jich tu opravdu spousty. Trochu škoda, že u vstupu pořádně ani nikdo nehlídal a nerozdávali nějaké naučné materiály. Veškeré informace byly jen na místních tabulích. Na chvilku jsme i poseděli v jednom altánku a dvojice sikhů se s námi hned chtěla podělit o oběd, zdvořile jsme odmítli, ale lidi jsou tu tak nějak všeobecně dost milí a nic po vás nechtějí - možná i proto, že tuší, že jste mnohem větší socky :D
Dále byla na pořadu dne restaurace Pal Dhaba vyhlášená pro své Butter Chicken. Cesta k ní sice nebyla krátká, ale už jsme si zase navykli na chození, tak se nám nechtělo shánět a platit rikšáka, moc jich v okolí ani nebylo. A moc dobře jsme udělali! Každý z bloků má totiž malou obdelníkovou oblast plnou shopů a restaurací. A v jedné takové jsme objevili místní pivovar! Pravý a nefalšovaný indický minipivovar!! Něco takovýho tu člověk prostě nečeká, ale Chandigarh evidentně dost žije chlastem :) Hned jsme vlezli dovnitř a po vstupu jsme dostali ochutnávku 3 místních specialit -měli jsme kliku, že byla zrovna happy hour, takže platila akce 1+1 pivo zdarma - vzhledem k tomu, že za půllitr účtovali nějakých 320 rupek, to člověk ocenil. Dali jsme si místní speciál a fakt si na něm pochutnali. Škoda, že neprodávali lahve, ale zážitek to byl supr!
Spolu s námi tam byla i poměrně početná skupina mladých Indů, která nejspíš oslavovala nějaký významný event jejich hipstakamaráda, který měl naprosto epický zakroucený mustáž! Byl tak unikátní, že jsem se nechala vyhecovat, abych ho u placení oslovila, pochválila mu jeho "chloubu" a nechala se s nim vyfotit :D docela milý chlapec to byl! :D
 |
| tvářim se tu a vypadám jak kokot, ale čumte na mustáž! |
Pak bylo konečně na čase vyrazit do restaurace. Ta už byla naštěstí nedaleko a cestou jsme se zdrželi jen v menší sámošce, kde jsme doplnili zásoby vody a papírových kapesníčků, který tu jsou fakt zatraceně drahý! Pal Dhaba byla hned za rohem a na první pohled působila fakt pěkně i cenově přijatelně.
Objednali jsme si tedy půlku butter chicken, nějaký ty placky a vodu. Když jídlo přinesli,mohli jsme na něm oči nechat! Navíc ho byl fakt obrovský kotel. Jenže pak přišlo první sousto... Tak pálivý butter chicken jsem fakt ještě neměla :D Měli jsme problémy ho do sebe vůbec nějak nasoukat, teda samotný maso bylo v pohodě, ale namáčet si placky do omáčky bylo celkem utrpení :D Moc tomu nepomohl ani zeleninový salát. Nakonec jsme se ale nějak překonali a většinu zvládli sezřat, ale odteď volím asi jiný typ restaurací :D navíc si tu pak ještě při placení naúčtovali nějaký ty taxy, takže to vyšlo dost draho.
Zbývala už jen jedna atrakce - známý Elante Mall. Měl být fakt ultramoderní a obrovský, tak jsem se těšila na shopping haul jak loni v Jaipuru, jaké ale bylo mé překvapení, když jsme konečně dorazili dovnitř, byli vpuštěni ochrankou a spatřili vitríny značek jako Promod, The Body Shop, M.A.C a Marks and Spencer :D Obchoďák byl doslova natřískanej západňáckýma buržoznačkama a ethnic shopy byly tak malý, že se mi do nich moc nechtělo. Vlezli jsme teda aspoň do nějakých domácích potřeb, kde jsem si koupila hezoučkatý hrníček s motýlky a jednoho shopu s více značkama. Nebylo tam ale nějak nic, co by mě vyloženě zaujalo.
Venku, z druhé strany bylo pak několik menších restaurací a kaváren slibující nej kafe na světě. Zapadli jsme tedy do nějakého megahipsta Backpacker's café a dali si naše oblíbené nápoje. I když jsme to oba tak nějak čekali, přišlo velké zklamání :D aspoň ten cookie byl fakt dobrý. Chvilku jsme tam poseděli a pak byl čas vyrazit zase domů.
Rikšák nás vyhodil kus před hotelem, tak jsme si ještě cestou mohli koupit čerstvé ovoce a nějaké ty pochutiny na večer. Nejvíc jsem se těšila na horkou sprchu. Po celém dni na nohou v prašné Indii je to fakt nejlepší věc na světě. Ještě jsem se snažila sehnat nám nějak narychlo hotel v Shimle, ale bezúspěšně - jedna přímo indická stránka nám sice našla nějaké pěkné varianty, ale zase chtějí platbu předem a v přpadě odmítnutí hotelem člověk nedostane nic zpět, tak se mi to nechce úplně riskovat :) uvidíme teda, jak pochodíme zítra. Třeba nakonec skončíme někde úplně jinde :))
Žádné komentáře:
Okomentovat