Člověk se ani nediví, že si Britové vybrali Shimlu jako svou základnu, je tu neustále hnusně, mlhavo, zima a prší. Jako bonus si k tomu připočtěte otravný, agresivní opice. Ale stejně je nám tu krásně :))
Dnešní budíček sestávající z až takřka britského deště a skřehotání opic, které se nám proháněly po střeše, byl o něco příjemnější než náhle spuštěná AC, ale přišel v přibližně stejnou dobu. A zima tu vlastně byla docela podobná. Chvilkama tu skutečně mrzneme, což je svým způsobem i celkem srandovní. Míň veselé však je, že nám tu nechce moc schnout prádlo a z Chandigu jsme přijeli hodně zasvinění :) Asi musíme počkat na další zastávku, no :D
Mrož ještě spokojeně hajal, tak jsem si hrála nějaké ty debilohry na tabletu a pozorovala z okna řádící opice, tady je ten zvlášť nepříjemný a zlý druh - dokonce tu na ně prodávají klacky. Jakmile se můj drahý vyhrabal z pelechu (což bylo asi o dobré skoro tři hodiny později -_-), čekal na nás vedle schodů chlápek, co si nás sem dotáhl, že se teda pobavíme o nějakých těch tůrách po okolí.
Souhlasila jsem, že si vyslechneme jeho nabídku a pak se rozhodnem. Času jsme měli dost, nebyl pak problém seběhnout dolů do města a prohlédnout si jiné cestovní agentury. Überfriendly guy se nám snažil prodat 4denní výlet zahrnující výlety po nejznámějších místech v okolí i návštěvy local villages s tlumočníky, což mi zavánělo těžkou Mirovinou - fakt nemám zájem prohlížet si obyvatele vesniček jako nějaké exponáty v zoo, tohle se mi neskutečně protivý. Cenově to celé sice nevycházelo až tak strašně, ale bylo mi jasný, že je to přepálený.
Týpek nám ale především dával cenné rady, jak se pohybovat ve městě, měl k tomu dokonce ještě jednoho, poměrně sympaticky působícího kámoše a vždycky to začali hezky tím, jak jsme jejich hosty a je to jejich responsibility a tak dále. Dneska jsme se měli vyhýbat všem přátelským týpkům ve městě, prý si s vámi chtějí pokecat, pak vám do kapsy strčí drogy a zavolaj cajty. Paráda! O podobných praktikách jsem už taky slyšela, takže jsme se snažili být obezřetní.
A skutečně, sotva jsme se dostali na hlavní plácek s kostelem, naběhl na nás týpek v modrý vestě s hodně divnejma očima a snažil se komunikovat. Poslušně jsme ho odignorovali a já byla pak ještě hezkou chvilku paranoidní, pač co kdyby náš "průvodce" nekecal. Nebo by to taky moh být dobrý způsob, jak se zbavit konkurence nabízející podobné služby. No, nejprve je vždycky potřeba udělat pořádný research.
Usedli jsme do známé místní snídaňovny, objednali si kávičku (já samozřejmě hrozně dobrou a Mrož jako vždy zaplakal :D), french toast a mutton hem burger (tak to fakt psali). Zbytek osazenstva byli převážně důchodci. Jeden, neznámého původu, za námi posléze přišel a ptal se, jestli nevíme o nějakých pěkných místech, kam by se měl vydat. Řekli jsme mu, že jsme tu stejně dlouho jako on a vlastně sháníme stejné info. A fakt jsme podle jeho velmi zvláštního přízvuku nedokázali odhadnout, odkud je. A anglicky rozuměl i mluvil vlastně dost zle :)
Dále jsme pokračovali po hlavní ulici a šli se podívat na místní trhy - zde je to opravdu pastva pro oči a pohroma pro peněženky. Už jsme v horské oblasti, takže se to tu jen množí vlněnými sáčky, krásnými šálami a dalšími rukodělnými výrobky cenově dostupnými možná pro německé rentiéry. I tak si tu ale Mrož zvládl pořídit krásný hipstr sáčko, který mu bude nejeden obyvatel SKOGu závidět. Aby se necítil tak provinile, doslova mě donutil, abych si pořídila i velmi ethno kabátek na nadcházející podzim. No, asi si nemohu stěžovat.
Po snídani se už i trochu vyčasilo a Shimla ukázala svoji hezčí tvář, mohli jsme si aspoň trochu pofotit okolí a začít zvažovat nějakou tu túru. Navrhla jsem tedy, že projdeme místní cestovky a zjistíme situaci. Nakonec jsme pochodili u ofiko dopravců a objednali si na zítřek výlet po okolí za opravdu směšné peníze, tak jsem zvědavá :)
Jakmile jsme vyšli z jejich kanclu, znovu se k nám přiblížil týpek v modrý vestě, jestli náhodou nechceme nějaký trekking tours - takže skutečně odsud vítr vane! Už tak chabá důvěra v naše pečovatele byla ještě víc oslabena. I tak jsme se mu ale vyhnuli, protože na nás prostě nepůsobi dobře. Jinak vás tu na ulici pravděpodobně nikdo moc otravovat nebude, sem tam nějaký žebrák, ale nejsou moc dotěrní a je tu skutečně klídek. Na ulicích je navic zakázáno kouřit, odhazovat odpadky a snaží se tu nepoužívat plastové pytlíky a obaly, docela jim to podle všeho i jde a člověk to skutečně ocení.
Jak už jsem psala výše, místní trhy jsou skutečně velkým lákadlem a byli jsme poměrně slabí a snadno podlehli. Naše zásoby se začaly nebezpečně tenčit a bylo třeba vyměnit nějaké ty euráče. Člověk by řekl, že v takovém letovisku, jako je Shimla, nebude až takový problém najít směnárnu. Ale z tohoto na první pohled jednoduchého úkonu se nakonec stal téměř půldenní quest hodný nějaké RPG onlinovky.
Nejdřív jsme pochopitelně zkusili banku, jenže jsme si neuvědomili, že je víkend a všechny mají zavřeno. I tak byl v jedné nějaký zaměstnanec a odkázal nás na obchod s alkoholem, který jsme ten den už míjeli. Zastavili jsme se tedy u jeho okénka, kde nám bylo řečeno, že tady ne, že musíme vedle. No OK, krámek s domácími potřebami a jeho osazenstvo vypadalo dost pochybně, ale budiž. Jenže ani tady prý nic, máme zkusit travel agency. Rychle jsem zapla chytré internety a přes heslo "money exchange shimla" našla nějaké ty adresy.
Vydali jsme se zpět na tržiště, kde jsme se ale stali svědky nějaké možná stávky/charitativního pochodu (těžko říct, vše bylo v hindi), která nám téměř znemožnila průchod dál. Ale byla to docela zajímavá podívaná, škoda, že ne dvojjazyčná. V dalším shopu jsme ovšem taky neuspěli a byli jsme vysláni na poštu - to by taky dávalo celkem smysl. Paní za okýnkem ale bohužel nebyla moc nápomocná a zas nás poslala k cestovkám. Skončili jsme u jedné, kde jsme uvažovali nad jednou túrou (ovšem podstatně dražší) a fakt už doufali, že to bude poslední zastávka. Ukázalo se, že stačily pouhé dva telefonáty, asi 10 minut čekání a yay! znovu jsme byli bohatí!!!
Jelikož začalo být pozdní odpoledne a do Shimly se vrátila mlha a začalo být trochu deštivo, rozhodli jsme se pro návrat domů. Na pokoji máme super telku, tak si nakoupíme chipsy a budeme se mít dobře :D Cestou jsme ještě míjeli našeho buddyho, který nás pochválil za to, jak jsme ráno odpálkovali vesťáka, wow! Hrála jsem celý rozhovor na jeho notu a ještě jsme mu řekli, že zítra budem chodit po městě, jsem zvědavá, jestli nás bude zase sledovat :D Krom objížďky okolí jsme ještě sehnali lístky na autobus zpět do Chandigu na pondělní ráno, odtamtud bychom měli podle plánu pokračovat do Rupnagaru. Do Shimly se můžeme vrátit třeba v důchodu, žejo :)
Dalším významým plus v našem předraženém hotelu je Animax, že budu sledovat v Indii anime by mě fakt nenapadlo :D na jednom z jejich kanálů teda běží hindi Dragon Ball, ale dám asi tentokrát přednost žaponštině a en titulkám. Momentálně po oku sleduju Mushibugyo :D K večeři jsme si k tomu objednali punjab specialitu dal makhani (jelikož mi prostě nedošlo, že už nejsme v paňdžábu) a musim říct, že tu vaří fakt moc dobře. A hlavně nepálivě. Zatím tedy naprostá spokojenost :))
a jako bonus
Dnešní budíček sestávající z až takřka britského deště a skřehotání opic, které se nám proháněly po střeše, byl o něco příjemnější než náhle spuštěná AC, ale přišel v přibližně stejnou dobu. A zima tu vlastně byla docela podobná. Chvilkama tu skutečně mrzneme, což je svým způsobem i celkem srandovní. Míň veselé však je, že nám tu nechce moc schnout prádlo a z Chandigu jsme přijeli hodně zasvinění :) Asi musíme počkat na další zastávku, no :D
Mrož ještě spokojeně hajal, tak jsem si hrála nějaké ty debilohry na tabletu a pozorovala z okna řádící opice, tady je ten zvlášť nepříjemný a zlý druh - dokonce tu na ně prodávají klacky. Jakmile se můj drahý vyhrabal z pelechu (což bylo asi o dobré skoro tři hodiny později -_-), čekal na nás vedle schodů chlápek, co si nás sem dotáhl, že se teda pobavíme o nějakých těch tůrách po okolí.
Souhlasila jsem, že si vyslechneme jeho nabídku a pak se rozhodnem. Času jsme měli dost, nebyl pak problém seběhnout dolů do města a prohlédnout si jiné cestovní agentury. Überfriendly guy se nám snažil prodat 4denní výlet zahrnující výlety po nejznámějších místech v okolí i návštěvy local villages s tlumočníky, což mi zavánělo těžkou Mirovinou - fakt nemám zájem prohlížet si obyvatele vesniček jako nějaké exponáty v zoo, tohle se mi neskutečně protivý. Cenově to celé sice nevycházelo až tak strašně, ale bylo mi jasný, že je to přepálený.
Týpek nám ale především dával cenné rady, jak se pohybovat ve městě, měl k tomu dokonce ještě jednoho, poměrně sympaticky působícího kámoše a vždycky to začali hezky tím, jak jsme jejich hosty a je to jejich responsibility a tak dále. Dneska jsme se měli vyhýbat všem přátelským týpkům ve městě, prý si s vámi chtějí pokecat, pak vám do kapsy strčí drogy a zavolaj cajty. Paráda! O podobných praktikách jsem už taky slyšela, takže jsme se snažili být obezřetní.
A skutečně, sotva jsme se dostali na hlavní plácek s kostelem, naběhl na nás týpek v modrý vestě s hodně divnejma očima a snažil se komunikovat. Poslušně jsme ho odignorovali a já byla pak ještě hezkou chvilku paranoidní, pač co kdyby náš "průvodce" nekecal. Nebo by to taky moh být dobrý způsob, jak se zbavit konkurence nabízející podobné služby. No, nejprve je vždycky potřeba udělat pořádný research.
Usedli jsme do známé místní snídaňovny, objednali si kávičku (já samozřejmě hrozně dobrou a Mrož jako vždy zaplakal :D), french toast a mutton hem burger (tak to fakt psali). Zbytek osazenstva byli převážně důchodci. Jeden, neznámého původu, za námi posléze přišel a ptal se, jestli nevíme o nějakých pěkných místech, kam by se měl vydat. Řekli jsme mu, že jsme tu stejně dlouho jako on a vlastně sháníme stejné info. A fakt jsme podle jeho velmi zvláštního přízvuku nedokázali odhadnout, odkud je. A anglicky rozuměl i mluvil vlastně dost zle :)
 |
| tohle byla fskutečnosti sváča, ale zase jsem dostala lepší kafe, vlastně jediný opravdický tady! |
Dále jsme pokračovali po hlavní ulici a šli se podívat na místní trhy - zde je to opravdu pastva pro oči a pohroma pro peněženky. Už jsme v horské oblasti, takže se to tu jen množí vlněnými sáčky, krásnými šálami a dalšími rukodělnými výrobky cenově dostupnými možná pro německé rentiéry. I tak si tu ale Mrož zvládl pořídit krásný hipstr sáčko, který mu bude nejeden obyvatel SKOGu závidět. Aby se necítil tak provinile, doslova mě donutil, abych si pořídila i velmi ethno kabátek na nadcházející podzim. No, asi si nemohu stěžovat.
Po snídani se už i trochu vyčasilo a Shimla ukázala svoji hezčí tvář, mohli jsme si aspoň trochu pofotit okolí a začít zvažovat nějakou tu túru. Navrhla jsem tedy, že projdeme místní cestovky a zjistíme situaci. Nakonec jsme pochodili u ofiko dopravců a objednali si na zítřek výlet po okolí za opravdu směšné peníze, tak jsem zvědavá :)
 |
| slav squat! |
 |
| asi nejlepší výlez v rooftop restauraci :D |
Jakmile jsme vyšli z jejich kanclu, znovu se k nám přiblížil týpek v modrý vestě, jestli náhodou nechceme nějaký trekking tours - takže skutečně odsud vítr vane! Už tak chabá důvěra v naše pečovatele byla ještě víc oslabena. I tak jsme se mu ale vyhnuli, protože na nás prostě nepůsobi dobře. Jinak vás tu na ulici pravděpodobně nikdo moc otravovat nebude, sem tam nějaký žebrák, ale nejsou moc dotěrní a je tu skutečně klídek. Na ulicích je navic zakázáno kouřit, odhazovat odpadky a snaží se tu nepoužívat plastové pytlíky a obaly, docela jim to podle všeho i jde a člověk to skutečně ocení.
 |
| chicken momo k obědu |
Jak už jsem psala výše, místní trhy jsou skutečně velkým lákadlem a byli jsme poměrně slabí a snadno podlehli. Naše zásoby se začaly nebezpečně tenčit a bylo třeba vyměnit nějaké ty euráče. Člověk by řekl, že v takovém letovisku, jako je Shimla, nebude až takový problém najít směnárnu. Ale z tohoto na první pohled jednoduchého úkonu se nakonec stal téměř půldenní quest hodný nějaké RPG onlinovky.
Nejdřív jsme pochopitelně zkusili banku, jenže jsme si neuvědomili, že je víkend a všechny mají zavřeno. I tak byl v jedné nějaký zaměstnanec a odkázal nás na obchod s alkoholem, který jsme ten den už míjeli. Zastavili jsme se tedy u jeho okénka, kde nám bylo řečeno, že tady ne, že musíme vedle. No OK, krámek s domácími potřebami a jeho osazenstvo vypadalo dost pochybně, ale budiž. Jenže ani tady prý nic, máme zkusit travel agency. Rychle jsem zapla chytré internety a přes heslo "money exchange shimla" našla nějaké ty adresy.
 |
| květináčový pes :) |
Jelikož začalo být pozdní odpoledne a do Shimly se vrátila mlha a začalo být trochu deštivo, rozhodli jsme se pro návrat domů. Na pokoji máme super telku, tak si nakoupíme chipsy a budeme se mít dobře :D Cestou jsme ještě míjeli našeho buddyho, který nás pochválil za to, jak jsme ráno odpálkovali vesťáka, wow! Hrála jsem celý rozhovor na jeho notu a ještě jsme mu řekli, že zítra budem chodit po městě, jsem zvědavá, jestli nás bude zase sledovat :D Krom objížďky okolí jsme ještě sehnali lístky na autobus zpět do Chandigu na pondělní ráno, odtamtud bychom měli podle plánu pokračovat do Rupnagaru. Do Shimly se můžeme vrátit třeba v důchodu, žejo :)
Dalším významým plus v našem předraženém hotelu je Animax, že budu sledovat v Indii anime by mě fakt nenapadlo :D na jednom z jejich kanálů teda běží hindi Dragon Ball, ale dám asi tentokrát přednost žaponštině a en titulkám. Momentálně po oku sleduju Mushibugyo :D K večeři jsme si k tomu objednali punjab specialitu dal makhani (jelikož mi prostě nedošlo, že už nejsme v paňdžábu) a musim říct, že tu vaří fakt moc dobře. A hlavně nepálivě. Zatím tedy naprostá spokojenost :))
a jako bonus
Žádné komentáře:
Okomentovat