Druhý den v Indii a stále žijeme! Vlastně je nám docela fajn :) Každopádně si i dnešek zaslouží další blogpost.
Jelikož jsem včera tak nelítostně uprostřed noci vzbudila Mrože, měli jsme pak samozřejmě problém znovu usnout. Dnešní den tedy nezačal zrovna slavně a vyhrabali jsme se možná okolo půl desáté. Pro většinu Indů to samozřejmě bylo ještě brzké ráno a příjemně chladné! ulice zely prázdnotou. Koupili jsme si na cestu pár banánů k snídani a těšili se na návštěvu Red Fort. Chtěli jsme si chytnout nějakýho rikšáka, ale když na nás valili částky jako 300 rupek, poslali jsme je zase pryč. Už jsem byla rozhodnutá jet metrem, jednu ze stanic máme dost blízko hotelu. Jenže po vstupu do stanice jsme zjistili, že je tam fakt přeplněno a nějak na to neměli nervy.
Šli jsme své štěstí zkusit znovu. K pevnosti za 150,- Super! Jenomže to bychom po chvilce neměli jet přesně opačným směrem. Po druhém dni tady už to máme přeci jenom trochu v oku, tak jsme rikšáka zastavili a znovu mu vysvětlili, kam chceme. Dost zmateně na nás čučel a začal mektat něco o Red Cross O_o Jo, tam určitě pár turistů chce :D Řekli jsme mu, ať nás teda vysadí u India gate a šli si prohlédnout tu. Monument moc pěkný a všude okolo stadiony zabraný červeným týmem, byla bych je šla vymlátit, kdyby mě každou chvilku neodchytla nějaká skupinka, co chtěla fotku.
Chtěla jsem se jít podívat i k protější budově parlamentu, ale byly to dobré 3km chůze v poledním slunci, Mrož to zavrhl. Pořád chtěl hlavně svůj oblek na míru. Tak jsme tedy vyrazili zpět a zašli do jednoho známého krejčířství. Hned si nás tam hezky usadili, donesli vodu (zřejmě kohoutkovou, yay!) a vybalili na Mrože hromady krásných látek. Ještě jsem mu pomohla vybrat ten správný odstín modré a začalo se dohadovat o ceně. Nejradši bych nechala Mrože, aby o téhle vtipné události napsal, ale tváří se zas jako by umíral :)
No, jenom za sako z krásné modré merino wool chtěli 11k rupek a ani na vteřinu nezaváhali, když jsme to zkoušeli stáhnout na 9. Hned jsme věděli, že je něco špatně. Naštěstí jsme u sebe neměli peníze, banky stávkovaly (taky taková oblíbená indická kratochvíle), tak jsme se vymluvili na hotel a zdrhali pryč :D Myslím, že jsme dobře udělali. Taky nechat si šít oblek v tý nejvíc buržočtvrti!
Obešli jsme všechny mekáče, KFCčka, Domino a další srágory a zapadli do tradiční indické veg only restaurace na butter paneer masala. Jídla tu mají o něco pálivější jak v Radžasthánu, ale i tak dobrá. Mrož se ovšem svého obleku vzdát nechtěl. Vydali jsme se tedy pátrat po nějakých Vedi Tailors, kteří měli být poblíž. Ale až od jednoho "hodného" Inda jsme se dozvěděli, že už zavřeli a máme jet raději do jakéhosi CCCI. Chytnul nám i rikšáka a nechal nás tam vzít za 20 rupek.
Byla to klasická několikapatrová budova přecpaná handicrafts a občas se tam trousil nějaký ten turista. Ale obleky na míru dělali. A za mnohem přujatelnější ceny. Sice si myslím, že nás stejně slušně natáhli, ale Mrož bude mít konečně klid v duši, když mu teďka skupinka indických dětí šije sako, košili i kalhoty za nějakých 170 éček. Furt si ale řikám, že bychom se měli vrátit do Udaipuru ke starým známým. No uvidíme zítra, jak mu bude oblek sedět, přišel si ho změřit i sám mistr, páč učedníci to podle všeho docela dobře pobabrali :))
Mrožova křehká dušička byla snad už šťastná a já chtěla ke svý Red Fort. Rikšák na nás dokonce ještě čekal, ale za nabízenou částku se mu k pevnosti asi moc nechtělo, tak nás předal někomu jinému. Furt platíme docela tourist ceny, ale ono se to časem vsákne, Delhi je beztak takový roztodivný, i když dneska večer jsem ho začala mít i ráda!
Konečně jsme tedy viděli Red Fort, což je vskutku působivá stavba, stejně tak má působivé vstupné - 500 rupek za jednoho, zatracený židi!!! Místní tam samozřejmě lezli za nějakých 35. Zajímavý je, že Red Fort je mostem přes železniční trať spojená ještě s jednou Fort, která je ovšem totálně nezajímavá. Je tam jen jedna pobořená malá mešita a pak pár obývaných baráčků. Když člověk ovšem projde palácovou bránou, octne se v příjemném parku, kde je i trocha toho stínu. A jakmile se někde usadíte, třeba proto, že vám je dobře, chcete se napít, nebo si konečně trochu odpočinout, sesypou se na vás Indové, že chtěj selfíčka. Mrož už pak klasicky fotil Indy, jak fotěj nás, nebo mě nechal pro jeho mamku fotit ibišky, aby mě s tím pak vytrollil. Samozřejmě pak předstíral, jak je mu hrozně zle!
Po poměrně dlouhé procházce po pevnosti jsme se snažili dostat na místní trhy. Byl trochu problém dostat se přes hromadu rikšáků, co z nás cítili slušný výdělek. I když si člověk poodešel stranou, aby se podíval na mapu, měl nějakého i se svym kolem v zádech. Kdyby to zkoušeli ještě o minutu déle, byla bych už asi dost nepříjemná. Zase jsme si odchytli skupinku Indů a dostali se přes silnici, která byla zřejmě jednou z hlavních tepen. Trhy byly vzdálené možná půl kilometru a navíc před námi ležel i známý spice market, prý jeden z největších v Asii.
Cestou jsme si u stánku také dali náš první kalíšek masala chai. Když jsem se s tím malým kelímkem posadila na lavičku uprostřed rušný, špinavý ulice, začala jsem Delhi zbožňovat. Pak už bylo vlastně jenom dobře, procházeli jsme uličkama plnýma zbytečnýho zboží a bylo nám dobře. Každou chvíli se někde vynořila nějaká kráva a ve vitrínách zářila kupa třpytivých sárí a mužských fancy obleků. Jinde jsme zase ochutnali samosu se sladkopálivou omáčkou a smáli se stánkům s nejpíš fejkovými xiaomi powerbankami.
Konečně se před námi oblevil i slavný spice market. Jelikož už se začalo docela stmívat, prošli jsme si jen hlavní ulici, ale i tak to bylo parádní :) Mrož koupil nějaký ten kardamon a možná i pravý šafrán a zase jsme se podivovali nad cenou čaje. Kilo tu člověk sežene klidně za 120 rupek, což je vážně skoro zadarmo. Jen se nám nechce s sebou tahat do dalších měst kila a kila. Mám v úmyslu počkat aspoň do Shimli, protože v Himáčalu mají být taky nějaké ty čajové plantáže. A tuhle sortu seženeme případně i v Amritsaru. Postupně jsme se blížili i k místu našeho bydliště. Jak bylo předtím v Jaipuru všechno hrozně daleko, tady je to přesně naopak. Tím, jak bydlíme poblíž centra, se skoro všude dostaneme bez větších problémů pěšky. Jen zítra budeme mít nejspíš pěknou projížďku :)
Nakonec jsme se ale přeci jen nechali svézt jedním rikšákem kousek od hotelu. Chtěla jsem ještě nakoupit nějaké to ovoce a vodu na večer. Nakonec jsme ale zastavili u stánku s čerstvým lassi. Dali jsme si mangové a s potěšením se dívali na to, jak do něj kluk začal fakt krájet čerstvé ovoce. Bylo to neskutečně dobré, asi nejlepší, co jsem kdy měla. Obsahovalo to led a spoustu dalších možná nebezpečných věcí ze špinavé ulice, ale jestli se mám z nečeho v Delhi po*rat, ať to stojí za to :D
Každopádně sprcha není nikde tak osvěžující jako právě tady :D dneska jsme se rozhodli pro indické MTV, krom obligátního popíku jsme si poslechli i nějaké to RNB i electro swing, myslím, že stejný song má v repertoáru i Parov Stelar. Dnešní den lze tedy považovat za úspěšný!
Jelikož jsem včera tak nelítostně uprostřed noci vzbudila Mrože, měli jsme pak samozřejmě problém znovu usnout. Dnešní den tedy nezačal zrovna slavně a vyhrabali jsme se možná okolo půl desáté. Pro většinu Indů to samozřejmě bylo ještě brzké ráno a příjemně chladné! ulice zely prázdnotou. Koupili jsme si na cestu pár banánů k snídani a těšili se na návštěvu Red Fort. Chtěli jsme si chytnout nějakýho rikšáka, ale když na nás valili částky jako 300 rupek, poslali jsme je zase pryč. Už jsem byla rozhodnutá jet metrem, jednu ze stanic máme dost blízko hotelu. Jenže po vstupu do stanice jsme zjistili, že je tam fakt přeplněno a nějak na to neměli nervy.
 |
| Zápisky vám přináší ploutvonožci! Zde v plné kráse! |
Šli jsme své štěstí zkusit znovu. K pevnosti za 150,- Super! Jenomže to bychom po chvilce neměli jet přesně opačným směrem. Po druhém dni tady už to máme přeci jenom trochu v oku, tak jsme rikšáka zastavili a znovu mu vysvětlili, kam chceme. Dost zmateně na nás čučel a začal mektat něco o Red Cross O_o Jo, tam určitě pár turistů chce :D Řekli jsme mu, ať nás teda vysadí u India gate a šli si prohlédnout tu. Monument moc pěkný a všude okolo stadiony zabraný červeným týmem, byla bych je šla vymlátit, kdyby mě každou chvilku neodchytla nějaká skupinka, co chtěla fotku.
 |
| India gate |
Chtěla jsem se jít podívat i k protější budově parlamentu, ale byly to dobré 3km chůze v poledním slunci, Mrož to zavrhl. Pořád chtěl hlavně svůj oblek na míru. Tak jsme tedy vyrazili zpět a zašli do jednoho známého krejčířství. Hned si nás tam hezky usadili, donesli vodu (zřejmě kohoutkovou, yay!) a vybalili na Mrože hromady krásných látek. Ještě jsem mu pomohla vybrat ten správný odstín modré a začalo se dohadovat o ceně. Nejradši bych nechala Mrože, aby o téhle vtipné události napsal, ale tváří se zas jako by umíral :)
 |
| random ulice v Delhi |
No, jenom za sako z krásné modré merino wool chtěli 11k rupek a ani na vteřinu nezaváhali, když jsme to zkoušeli stáhnout na 9. Hned jsme věděli, že je něco špatně. Naštěstí jsme u sebe neměli peníze, banky stávkovaly (taky taková oblíbená indická kratochvíle), tak jsme se vymluvili na hotel a zdrhali pryč :D Myslím, že jsme dobře udělali. Taky nechat si šít oblek v tý nejvíc buržočtvrti!
Obešli jsme všechny mekáče, KFCčka, Domino a další srágory a zapadli do tradiční indické veg only restaurace na butter paneer masala. Jídla tu mají o něco pálivější jak v Radžasthánu, ale i tak dobrá. Mrož se ovšem svého obleku vzdát nechtěl. Vydali jsme se tedy pátrat po nějakých Vedi Tailors, kteří měli být poblíž. Ale až od jednoho "hodného" Inda jsme se dozvěděli, že už zavřeli a máme jet raději do jakéhosi CCCI. Chytnul nám i rikšáka a nechal nás tam vzít za 20 rupek.
 |
| Butter paneer masala |
Byla to klasická několikapatrová budova přecpaná handicrafts a občas se tam trousil nějaký ten turista. Ale obleky na míru dělali. A za mnohem přujatelnější ceny. Sice si myslím, že nás stejně slušně natáhli, ale Mrož bude mít konečně klid v duši, když mu teďka skupinka indických dětí šije sako, košili i kalhoty za nějakých 170 éček. Furt si ale řikám, že bychom se měli vrátit do Udaipuru ke starým známým. No uvidíme zítra, jak mu bude oblek sedět, přišel si ho změřit i sám mistr, páč učedníci to podle všeho docela dobře pobabrali :))
Mrožova křehká dušička byla snad už šťastná a já chtěla ke svý Red Fort. Rikšák na nás dokonce ještě čekal, ale za nabízenou částku se mu k pevnosti asi moc nechtělo, tak nás předal někomu jinému. Furt platíme docela tourist ceny, ale ono se to časem vsákne, Delhi je beztak takový roztodivný, i když dneska večer jsem ho začala mít i ráda!
 |
| Je libo malého maharádžu? :) |
Po poměrně dlouhé procházce po pevnosti jsme se snažili dostat na místní trhy. Byl trochu problém dostat se přes hromadu rikšáků, co z nás cítili slušný výdělek. I když si člověk poodešel stranou, aby se podíval na mapu, měl nějakého i se svym kolem v zádech. Kdyby to zkoušeli ještě o minutu déle, byla bych už asi dost nepříjemná. Zase jsme si odchytli skupinku Indů a dostali se přes silnici, která byla zřejmě jednou z hlavních tepen. Trhy byly vzdálené možná půl kilometru a navíc před námi ležel i známý spice market, prý jeden z největších v Asii.
 |
| První masala chai! |
Cestou jsme si u stánku také dali náš první kalíšek masala chai. Když jsem se s tím malým kelímkem posadila na lavičku uprostřed rušný, špinavý ulice, začala jsem Delhi zbožňovat. Pak už bylo vlastně jenom dobře, procházeli jsme uličkama plnýma zbytečnýho zboží a bylo nám dobře. Každou chvíli se někde vynořila nějaká kráva a ve vitrínách zářila kupa třpytivých sárí a mužských fancy obleků. Jinde jsme zase ochutnali samosu se sladkopálivou omáčkou a smáli se stánkům s nejpíš fejkovými xiaomi powerbankami.
Konečně se před námi oblevil i slavný spice market. Jelikož už se začalo docela stmívat, prošli jsme si jen hlavní ulici, ale i tak to bylo parádní :) Mrož koupil nějaký ten kardamon a možná i pravý šafrán a zase jsme se podivovali nad cenou čaje. Kilo tu člověk sežene klidně za 120 rupek, což je vážně skoro zadarmo. Jen se nám nechce s sebou tahat do dalších měst kila a kila. Mám v úmyslu počkat aspoň do Shimli, protože v Himáčalu mají být taky nějaké ty čajové plantáže. A tuhle sortu seženeme případně i v Amritsaru. Postupně jsme se blížili i k místu našeho bydliště. Jak bylo předtím v Jaipuru všechno hrozně daleko, tady je to přesně naopak. Tím, jak bydlíme poblíž centra, se skoro všude dostaneme bez větších problémů pěšky. Jen zítra budeme mít nejspíš pěknou projížďku :)
Nakonec jsme se ale přeci jen nechali svézt jedním rikšákem kousek od hotelu. Chtěla jsem ještě nakoupit nějaké to ovoce a vodu na večer. Nakonec jsme ale zastavili u stánku s čerstvým lassi. Dali jsme si mangové a s potěšením se dívali na to, jak do něj kluk začal fakt krájet čerstvé ovoce. Bylo to neskutečně dobré, asi nejlepší, co jsem kdy měla. Obsahovalo to led a spoustu dalších možná nebezpečných věcí ze špinavé ulice, ale jestli se mám z nečeho v Delhi po*rat, ať to stojí za to :D
Každopádně sprcha není nikde tak osvěžující jako právě tady :D dneska jsme se rozhodli pro indické MTV, krom obligátního popíku jsme si poslechli i nějaké to RNB i electro swing, myslím, že stejný song má v repertoáru i Parov Stelar. Dnešní den lze tedy považovat za úspěšný!
Žádné komentáře:
Okomentovat