Večer v Shimle jsme se dohodli, že budeme pohodlní butžousti a necháme se k autobusáku (který je chytře 6km za městem) dovézt taxíkem. Úplně se nám nechtělo riskovat, že neseženeme nějaký lokální autobus a propadnou nám tak docela drahý lístky. Na recepci jsme i tak měli být v 7:15, což bylo samo o sobě dost peklo...
Hlavně na Star Movies dávali od devíti Ant-Mana, bylo to překvapivě i celkem koukatelné, tak jsme u toho vyžrali asi dva pytlíky indických, velmi pálivých chipsů a dušovali se, že hned potom půjdeme spát. Jenže pak vysílali Salt - film, který mám na to watch seznamu už nějakou tu dobu. I když jsme to nezvládli do konce, mohlí jsme usínat možná okolo jedné ráno.
A spalo se zatraceně dobře, nebýt toho otravného budíčku. Celí rozlámaní jsme sešli dolů, kde na nás čekaly jen zamřížované dveře :D no bezva. Hlavně, že jsme na ten ranní check-out upozorňovali a všecko bylo v cajku. Recepční ale naštěstí spal na gauči před přepážkou, tak jsme ho vzbudili a počkali, než nás pustí ven a zavolá slíbený taxík.
Jakmile jsme byli na ulici, slunce! začalo postupně osvětlovat všechny přilehlé kopce, i ten kostel na náměstí tak hezky zářil! Sotva odjždíme pryč, začne být tak krásně, fakt jak naschvál! Celou cestu jsme se tak mohli kochat krajinkama, který byly až doposud ukryty v mlze.
Se slušným předstihem jsme dorazili na new bus stand, odkud měl náš spoj vyrážet. Na lístku jsme ještě měli zmíněnou platformu číslo 10, tak jsme se šli rozkoukat. V prvním patře byly umístěny tabule s čísly, které však končily u devítky a pak pokračovali až čtrnáctkou. Velmi zajímavý systém O_o nakonec jsme se nějak přes tři lidi doptali a našli náš, naprosto spešl a neoznačený východ, kde už čekal aspoň celkem solidně vypadající autobus. Příjemná změna oproti těm herkám, co jsme měli možnost doposud zažít.
Dokonce bylo možný dát si dolů zavazadla a dostali jsme i láhev vody a blitkopytlík. Většina Indů ho fakt potřebovala O_o 60km cesta zpět do Chandigarh trvala totiž více než tři hodiny a dobré 2,5 jsme sjížděli ze Shimly, byla to jedna ostrá zatáčka vedle druhý. Mám takový pocit, že Ind přes uličku spotřeboval ty pytlíky hnedka tři :D Mrož část cesty prospal a já byla taky tak divně rozbitá.
To bohužel přetrvávalo i nadále, když už jsme vystoupili v dobře známém městě. Ukázalo se, že z našeho velkého autobusáku do Rupnagaru nic nejede, tak musíme na druhý. Chytli jsme rikšu a pak následovala další bezmála půlhodinová šaráda zahrnující hledání autobusu a koupi lístků - no nakonec jsme uspěli a nějak se nasockovali dovnitř klasický indický třasotiny. Většinu času jsem měla ještě na klíně bágl, takže super. Stejně tak ten možná 15 stupňový teplotní rozdíl :D člověk už skoro zapomněl, jaký to je se neustále potit.
Cesta do Rupnagaru byla celkem rychlá, ale únavná. Navíc se nám nějak nepodařilo vyskočit na správný zastávce a svezli jsme se o kousek dál. A začlo lejt. Rychle jsme zaběhli pod nějaký stánek a pak se snažili vysvětlit rikšákovi, že chcem někam do hotelu. Na pomoc musela přijít i jedna z místních studentek. S angličtinou to tu bude asi problematický.
Ubytovaní jsme nakonec poblíž old bus stand v takovém průměrném hotelu, nemáme wifi, televizi, koupelna je hnusná a místo sprchy indický kýbl. Ale nějak to tu vydržíme a vypadá to, že zaměstnanci jsou aspoň docela milí. Po chvilce mrožení jsme vyrazili do města, že ulovíme něco k jídlu. Nikde žádná restaurace, tak jsme náhodně odbočili na jedné menší křižovatce, kde si nás všimla mladá Indka. Anglicky skoro neuměla, ale naznačila, ať jdem za ní, že má někde poblíž village či co. Tak jsme šli.
Nenápadno lesní cestou nás protáhla až k místní přehradě a snad poprvý jsem tu viděla nějakou slušnější a hlavně čistou řeku, opravdu pěkný výhled tam byl! Pokračovali jsme dál a nesměle se k nám připojila další dvojice studentek. Celou dobu se nám hihňaly a navzájem jsme si nerozuměli ani slovo :D ale nějak to nevadilo, došli jsme až k jakési Gopall Valley - nejspíše nějaký kampus či co, kde bylo dokonce i hřiště, na kerým kluci hráli florbal. Tam jsme chvilku zevlili a pak se tak nějak rozloučili, načež jsme se vrátili zpět.
Řekli jsme si, že jsme dlouho neměli banány, tak mrož došel k jednomu stánku, ukázal na ně a pak na prstech 4. Indka opáčila, že 5. Můj drahý viděl šest a pochopil to tak, že chce 60rs, zatraceně drahý banány...tak jsme jich dostali 12 :DD netuším, co s tím teď budem dělat, ale příště radšej papáju :D
Další menší wtf byla zastávka v místní žrádelně, kde samozřejmě chyběl jakýkoli seznam jídel a cen. Tak jsme tam prostě sedli, dokud nepřišel děda, že co si dáme. Zkusila jsem nadhodit thali, ale prej jen chicken nebo fish. Paráda, poprvý v Indii ryby!! Chtěla jsem ty a masala chai. Nakonec před nás nejdřív hodili kuře (o čemž jsem si myslela, že je směs obojího a fakt sem byla přesvědčená, že jím rybu) a vodu. Později došla i ryba, no ok. Mrož ještě objednal 4 placky a měli jsme problém to zbaštit. Další rozčarování přišlo z placení, 400rs nebylo zrovna málo, ale tak pro příště budem vědět :D Ryba byla každopádně strašně dobrá!
Vedle pak seděla tradiční skupinka Indů, co kalila nějakou hnusnou místní whisky s vodou, vzhledem k tomu, v jak vysokém poměru to ředí si fakt řikám, že se to asi nedá moc pít. Jinak hygiena by z tohodle podniku měla taky moc velkou radost. Hned za pecí byl mražák, ve kterém byly naskládány kusy kuřat a ryb, mezi nimi nějaký ty minerálky a kusy ledu. Kuchař vždycky vytáhl kus libovolného masa a jedním sekáčkem ho naporcoval na takovém starém pařezu. Bůhví, kolik toho ten kus stromu už zažil :D snad to všechno opékají nad dostatečně silným plamenem :D
Ted už jen zbývá najít vhodnou zábavu na zítřek, tak nějak mi totiž všechny tripadvisory lhaly a vše, co jej pod rupnagarem je většinou tak hodinu cesty v jinym městě, yay! Asi bude celodenní výlet! :)
Hlavně na Star Movies dávali od devíti Ant-Mana, bylo to překvapivě i celkem koukatelné, tak jsme u toho vyžrali asi dva pytlíky indických, velmi pálivých chipsů a dušovali se, že hned potom půjdeme spát. Jenže pak vysílali Salt - film, který mám na to watch seznamu už nějakou tu dobu. I když jsme to nezvládli do konce, mohlí jsme usínat možná okolo jedné ráno.
A spalo se zatraceně dobře, nebýt toho otravného budíčku. Celí rozlámaní jsme sešli dolů, kde na nás čekaly jen zamřížované dveře :D no bezva. Hlavně, že jsme na ten ranní check-out upozorňovali a všecko bylo v cajku. Recepční ale naštěstí spal na gauči před přepážkou, tak jsme ho vzbudili a počkali, než nás pustí ven a zavolá slíbený taxík.
Jakmile jsme byli na ulici, slunce! začalo postupně osvětlovat všechny přilehlé kopce, i ten kostel na náměstí tak hezky zářil! Sotva odjždíme pryč, začne být tak krásně, fakt jak naschvál! Celou cestu jsme se tak mohli kochat krajinkama, který byly až doposud ukryty v mlze.
Se slušným předstihem jsme dorazili na new bus stand, odkud měl náš spoj vyrážet. Na lístku jsme ještě měli zmíněnou platformu číslo 10, tak jsme se šli rozkoukat. V prvním patře byly umístěny tabule s čísly, které však končily u devítky a pak pokračovali až čtrnáctkou. Velmi zajímavý systém O_o nakonec jsme se nějak přes tři lidi doptali a našli náš, naprosto spešl a neoznačený východ, kde už čekal aspoň celkem solidně vypadající autobus. Příjemná změna oproti těm herkám, co jsme měli možnost doposud zažít.
Dokonce bylo možný dát si dolů zavazadla a dostali jsme i láhev vody a blitkopytlík. Většina Indů ho fakt potřebovala O_o 60km cesta zpět do Chandigarh trvala totiž více než tři hodiny a dobré 2,5 jsme sjížděli ze Shimly, byla to jedna ostrá zatáčka vedle druhý. Mám takový pocit, že Ind přes uličku spotřeboval ty pytlíky hnedka tři :D Mrož část cesty prospal a já byla taky tak divně rozbitá.
To bohužel přetrvávalo i nadále, když už jsme vystoupili v dobře známém městě. Ukázalo se, že z našeho velkého autobusáku do Rupnagaru nic nejede, tak musíme na druhý. Chytli jsme rikšu a pak následovala další bezmála půlhodinová šaráda zahrnující hledání autobusu a koupi lístků - no nakonec jsme uspěli a nějak se nasockovali dovnitř klasický indický třasotiny. Většinu času jsem měla ještě na klíně bágl, takže super. Stejně tak ten možná 15 stupňový teplotní rozdíl :D člověk už skoro zapomněl, jaký to je se neustále potit.
Cesta do Rupnagaru byla celkem rychlá, ale únavná. Navíc se nám nějak nepodařilo vyskočit na správný zastávce a svezli jsme se o kousek dál. A začlo lejt. Rychle jsme zaběhli pod nějaký stánek a pak se snažili vysvětlit rikšákovi, že chcem někam do hotelu. Na pomoc musela přijít i jedna z místních studentek. S angličtinou to tu bude asi problematický.
Ubytovaní jsme nakonec poblíž old bus stand v takovém průměrném hotelu, nemáme wifi, televizi, koupelna je hnusná a místo sprchy indický kýbl. Ale nějak to tu vydržíme a vypadá to, že zaměstnanci jsou aspoň docela milí. Po chvilce mrožení jsme vyrazili do města, že ulovíme něco k jídlu. Nikde žádná restaurace, tak jsme náhodně odbočili na jedné menší křižovatce, kde si nás všimla mladá Indka. Anglicky skoro neuměla, ale naznačila, ať jdem za ní, že má někde poblíž village či co. Tak jsme šli.
Nenápadno lesní cestou nás protáhla až k místní přehradě a snad poprvý jsem tu viděla nějakou slušnější a hlavně čistou řeku, opravdu pěkný výhled tam byl! Pokračovali jsme dál a nesměle se k nám připojila další dvojice studentek. Celou dobu se nám hihňaly a navzájem jsme si nerozuměli ani slovo :D ale nějak to nevadilo, došli jsme až k jakési Gopall Valley - nejspíše nějaký kampus či co, kde bylo dokonce i hřiště, na kerým kluci hráli florbal. Tam jsme chvilku zevlili a pak se tak nějak rozloučili, načež jsme se vrátili zpět.
Řekli jsme si, že jsme dlouho neměli banány, tak mrož došel k jednomu stánku, ukázal na ně a pak na prstech 4. Indka opáčila, že 5. Můj drahý viděl šest a pochopil to tak, že chce 60rs, zatraceně drahý banány...tak jsme jich dostali 12 :DD netuším, co s tím teď budem dělat, ale příště radšej papáju :D
Další menší wtf byla zastávka v místní žrádelně, kde samozřejmě chyběl jakýkoli seznam jídel a cen. Tak jsme tam prostě sedli, dokud nepřišel děda, že co si dáme. Zkusila jsem nadhodit thali, ale prej jen chicken nebo fish. Paráda, poprvý v Indii ryby!! Chtěla jsem ty a masala chai. Nakonec před nás nejdřív hodili kuře (o čemž jsem si myslela, že je směs obojího a fakt sem byla přesvědčená, že jím rybu) a vodu. Později došla i ryba, no ok. Mrož ještě objednal 4 placky a měli jsme problém to zbaštit. Další rozčarování přišlo z placení, 400rs nebylo zrovna málo, ale tak pro příště budem vědět :D Ryba byla každopádně strašně dobrá!
Vedle pak seděla tradiční skupinka Indů, co kalila nějakou hnusnou místní whisky s vodou, vzhledem k tomu, v jak vysokém poměru to ředí si fakt řikám, že se to asi nedá moc pít. Jinak hygiena by z tohodle podniku měla taky moc velkou radost. Hned za pecí byl mražák, ve kterém byly naskládány kusy kuřat a ryb, mezi nimi nějaký ty minerálky a kusy ledu. Kuchař vždycky vytáhl kus libovolného masa a jedním sekáčkem ho naporcoval na takovém starém pařezu. Bůhví, kolik toho ten kus stromu už zažil :D snad to všechno opékají nad dostatečně silným plamenem :D
Ted už jen zbývá najít vhodnou zábavu na zítřek, tak nějak mi totiž všechny tripadvisory lhaly a vše, co jej pod rupnagarem je většinou tak hodinu cesty v jinym městě, yay! Asi bude celodenní výlet! :)
Žádné komentáře:
Okomentovat