Naše dny v Delhi se chýlily ke konci. Musím přiznat, že jsem se toho města dle zkazek od známých docela bála. Myslím, že zbytečně. Části, ve kterých jsme se pohybovali, byly až překvapivě čisté, nepotkali jsme ani moc odpadků a žebráků. Když už jsme se dostali do nějaké méně fancy čtvrti, byla to taková ta klasická Indie, ale nic hrůzostrašného. Z jídla nám zle nebylo, a to jsme jedli na ulici i u místních. Takže víceméně pohoda, jen se tam snaží turistu strašně odrbat a trochu jsme připláceli za rikšáky, je to taková daň za pohodlnost.
Každopádně samotný odjezd nám připravil nejedno překvapení :) Lístek do Patialy jsme měli poslušně koupený předem a vyráželo se po druhé hodině. Tedy hromada času. Už jsme neměli žádné cestovatelské plány, tak jsme se mrožili na pokoji a pak si zašli na jídlo do naší oblíbené veg restaurace a objednali si mix koftu - tedy květák na několik způsobů. Bylo to naprosto úžasné! Potěšení touto skutečností jsme pak byli ochotni dát i jednomu rikšákovi pár rupek navíc za cestu k railway station.
Měli jsme dobré dvě hodiny času, na tabuli náš vlak ještě nebyl (což mě tedy trochu znervózňovalo, ale budiž), tak jsme si řekli, že zkusíme zaplout do nějaké menší restaurace na čaj. V New Delhi RS je nějaký eating corner s haldou stánků, ale žádná místa k sezení. Tak jsme si řekli, že zkusíme svý štěstí ve waiting roomu a třeba vytáhneme časáky. Chtěli jsme se prokázat platnou jízdenkou, ale ejhle. Vypadalo to, že je něco špatně. Jeden Ind si zavolal druhého Inda, o něčem se dohadovali, tak přišel na pomoc třetí. Nakonec se hromadně usnesli na tom, že jsme tu špatně. Bába u turistický pokladny nám nějak zapomněla zdůraznit, že odjíždíme z Old Delhi!
Paráda, ještěže jsme měli takovou rezervu. Vydali jsme se hledat rikšáka. Najít solidní cenu bylo téměř bez šance, zvlášť, když vylezete s báglem ze stanice, to prostě neukecáte. Navrhovala jsem jít trochu dál, ale herr Mrož byl moc líný chodit, tak radši zaplatil víc. Nebyla jsem z něj šťastná! Každopádně cesta to byla poměrně dlouhá a každej se ještě divil, že jedem do Patialy. Jen hipsterům v turbanech se to vždycky líbilo.
Stará stanice je o něco smradlavější a zanedbanější. A ještě více překypuje lidma. Mrož z toho byl chudák dost rozčarován, ale nějak se mi podařilo ho protáhnout davem a dostat nás k hlavnímu vchodu, kde už bylo na tabuli i číslo našeho vlaku. Hurá, možná nakonec i odjedeme! Zbývala nám však ještě víc jak hodina volného času. Nápad s masalou na nádraží byl stále aktuální, ale při procházce halou jsme zahlédli mnohem lákavější věc - symbol největšího konzumu, samotný Mekáč!
Natěšeně jsme zapluli dovnitř a dali si ice tea. Bylo nám krásně. Jak už psal Mrož včera, v Indii je prostě vedro, fakt velký. Takže se potíte až na prdeli, pořád! Výjimkou jsou leda rychlé jízdy tuk-tukem nebo vzácné chvíle strávené v lepších, klimatizovaných restauracích. Pak jsem si všimla, že v happy mealu nabízí prapodivný mix hello kitty a ninaj želv ve vesmíru...no, můj drahý moc dlouho nehádal a šel nám pro dětské menu :D aspoň mám další pěkný suvenýr.
Čas odjezdu se pomalu blížil a my se přesunuli na 15. nástupiště, odkud jsme měli vyrážet. Trochu podivné bylo, že na tabulích stále svítilo číslo nějakého předchozího vlaku, ale vedle stojící Indové (zde je dobrý poznatek to, že je dobré se ptát těch, kteří jsou co nejzápadněji oblečeni a nosí tenisky, nikoliv žabky!) nám potvrdili, že jsme tu dobře. Malinko mě znervózňovalo stále narůstající zpoždění, i když měl vlak v Old Delhi začínat a koleje byly prázdný.
No, po nějaké době dorazil vlak s číslem uvedeným na cedulích, 12482. OK, ten náš asi přijede hned po něm, taková by byla docela logická úvaha. Jenže na některých z vagónů se nějak záhadně ocitlo i číslo 14731... A teď babo raď... Došli jsme tedy k našemu vagónu a já se dívala po vytištěném listu s pasažéry, ale to tu chybělo. Odchytla jsem tedy jednoho z Indů a začala mu lístkem mávat před obličejem, jestli jsme tu jakože dobře. Nejdřív na mě zkoušel, že jsou tohle jenom rezervovaný místa a nějak nepochopil, že se ptám na vlak. Tak jsem mu teda potvrdila, že sedíme v D1 a teda dobrý cajk, jste tu dobře :D
Vlezli jsme do vlaku na naše místa a doufali :D Těsně před odjezdem jsem ještě vyslala Mrože ke dveřím, aby se podíval, jestli se cedule náhodou nezměnila. No samozřejmě, že jo! Ono se to tu totiž střídá! Fakt geniální systém :D Jakmile přišel průvodčí s tištěným seznamem, bylo jasný, že jsme v pohodě. Už jen, aby byla dobrá i Patiala.
Večer před odjezdem jsem se totiž dostala ke článkům, jak tu mají Indové problém s nesezdanými páry. Když jsem namátkou prohlédla pár nejlevnějších hotelů, tvrdili, že un-married couples prostě neakceptují. Paráda. Nemám ani prsten, ani Mrožovo úžasné příjmení. Už jsme se ale dohodli, že jsme případně na líbánkách a úřadům prostě trvá předělat doklady. Indové by mohli rozumět zkostnatělé byrokracii :D
Cesta vlakem byla jako vždy pohodová, klasické špinavé modré vagóny, namačkaní Indové a spousta kalíšků masala chai a indických dobrot. Tohle prostě ČD nedokážou nabídnout a proto budu pořád tvrdit, že v Indii je to prostě lepčejší! Mrož se tu navíc zkamarádil i s jedním hipsta turbanem a měl si s kým povídat. Já bohužel seděla přes uličku a moc toho nezaslechla. Je to škoda, protože Mrož zas zle rozumí a mohli jsme se dozvědět kupu zajímavých věcí. No, snad příště.
Do Patialy jsme dorazili bohužel až za tmy, to je vždycky malinko nepříjemné. A ještě horší je, když rikšáci před stanicí neumí anglicky. Naštěstí se tam našel jeden zatoulaný vzdělaný Ind a vysvětlil, co chceme. Ukázalo se ale, že je tu trochu problém sehnat hotel v nějakém rozumném cenovém rozmezí, nebo alespoň večer, což je vždycky tak trochu risk. Takže jsme nakonec skončili na docela fancy místě, na můj vkus strašně předraženém, bez teplé vody a wifiny. Mrož se opět bál, že by nebylo nic jinýho, ale trochu mi to připomnělo situaci v Chittorgarh. Tady jsme si ale vzali hned tři noci, ať to nemusíme zítra řešit znovu.
Zajímavé je, jak lišácky vyřešili náš un-married status, peníze jsou zjevně víc než morálka, takže jsem v knize uvedena jenom já, u pokoje napsány dvě osoby a wife + husband :D nemám s tim v zásadě žádný problém, důležité je, že bydlíme. Možná se tohle nesmyslný pravidlo aplikuje jen na místní. A dokonce kvůli tomu vznikla hromada nějakých Oyo ubytoven právě pro mladé indické páry. Nevím, zda je to hlavně místní záležitost, ale indická média se tomu věnují poměrně dost :)
Tak teď jen doufám, že Patiala bude krásná a vstřícná! Podle fotek by tu měla být celá řada zajímavých míst! Jo a ještě jedna velmi zásadní věc, furt se s Mrožem přeme ohledně svatby. Furt se tomu za každou cenu vyhýbal, i když já neustále trvám na svý hustosteampunkový akci. Teď jsme se konečně posunuli dál! Byl by ochoten do toho jít, pokud by měl oblek jako indický maharádža! Myslím, že to nebude zas až takový problém zařídit! Yay! :D Takže se sem minimálně jednou ještě vrátíme! Teď jdu pokračovat ve sledování Master Chef Junior!
Každopádně samotný odjezd nám připravil nejedno překvapení :) Lístek do Patialy jsme měli poslušně koupený předem a vyráželo se po druhé hodině. Tedy hromada času. Už jsme neměli žádné cestovatelské plány, tak jsme se mrožili na pokoji a pak si zašli na jídlo do naší oblíbené veg restaurace a objednali si mix koftu - tedy květák na několik způsobů. Bylo to naprosto úžasné! Potěšení touto skutečností jsme pak byli ochotni dát i jednomu rikšákovi pár rupek navíc za cestu k railway station.
Měli jsme dobré dvě hodiny času, na tabuli náš vlak ještě nebyl (což mě tedy trochu znervózňovalo, ale budiž), tak jsme si řekli, že zkusíme zaplout do nějaké menší restaurace na čaj. V New Delhi RS je nějaký eating corner s haldou stánků, ale žádná místa k sezení. Tak jsme si řekli, že zkusíme svý štěstí ve waiting roomu a třeba vytáhneme časáky. Chtěli jsme se prokázat platnou jízdenkou, ale ejhle. Vypadalo to, že je něco špatně. Jeden Ind si zavolal druhého Inda, o něčem se dohadovali, tak přišel na pomoc třetí. Nakonec se hromadně usnesli na tom, že jsme tu špatně. Bába u turistický pokladny nám nějak zapomněla zdůraznit, že odjíždíme z Old Delhi!
Paráda, ještěže jsme měli takovou rezervu. Vydali jsme se hledat rikšáka. Najít solidní cenu bylo téměř bez šance, zvlášť, když vylezete s báglem ze stanice, to prostě neukecáte. Navrhovala jsem jít trochu dál, ale herr Mrož byl moc líný chodit, tak radši zaplatil víc. Nebyla jsem z něj šťastná! Každopádně cesta to byla poměrně dlouhá a každej se ještě divil, že jedem do Patialy. Jen hipsterům v turbanech se to vždycky líbilo.
Stará stanice je o něco smradlavější a zanedbanější. A ještě více překypuje lidma. Mrož z toho byl chudák dost rozčarován, ale nějak se mi podařilo ho protáhnout davem a dostat nás k hlavnímu vchodu, kde už bylo na tabuli i číslo našeho vlaku. Hurá, možná nakonec i odjedeme! Zbývala nám však ještě víc jak hodina volného času. Nápad s masalou na nádraží byl stále aktuální, ale při procházce halou jsme zahlédli mnohem lákavější věc - symbol největšího konzumu, samotný Mekáč!
Natěšeně jsme zapluli dovnitř a dali si ice tea. Bylo nám krásně. Jak už psal Mrož včera, v Indii je prostě vedro, fakt velký. Takže se potíte až na prdeli, pořád! Výjimkou jsou leda rychlé jízdy tuk-tukem nebo vzácné chvíle strávené v lepších, klimatizovaných restauracích. Pak jsem si všimla, že v happy mealu nabízí prapodivný mix hello kitty a ninaj želv ve vesmíru...no, můj drahý moc dlouho nehádal a šel nám pro dětské menu :D aspoň mám další pěkný suvenýr.
Čas odjezdu se pomalu blížil a my se přesunuli na 15. nástupiště, odkud jsme měli vyrážet. Trochu podivné bylo, že na tabulích stále svítilo číslo nějakého předchozího vlaku, ale vedle stojící Indové (zde je dobrý poznatek to, že je dobré se ptát těch, kteří jsou co nejzápadněji oblečeni a nosí tenisky, nikoliv žabky!) nám potvrdili, že jsme tu dobře. Malinko mě znervózňovalo stále narůstající zpoždění, i když měl vlak v Old Delhi začínat a koleje byly prázdný.
No, po nějaké době dorazil vlak s číslem uvedeným na cedulích, 12482. OK, ten náš asi přijede hned po něm, taková by byla docela logická úvaha. Jenže na některých z vagónů se nějak záhadně ocitlo i číslo 14731... A teď babo raď... Došli jsme tedy k našemu vagónu a já se dívala po vytištěném listu s pasažéry, ale to tu chybělo. Odchytla jsem tedy jednoho z Indů a začala mu lístkem mávat před obličejem, jestli jsme tu jakože dobře. Nejdřív na mě zkoušel, že jsou tohle jenom rezervovaný místa a nějak nepochopil, že se ptám na vlak. Tak jsem mu teda potvrdila, že sedíme v D1 a teda dobrý cajk, jste tu dobře :D
Vlezli jsme do vlaku na naše místa a doufali :D Těsně před odjezdem jsem ještě vyslala Mrože ke dveřím, aby se podíval, jestli se cedule náhodou nezměnila. No samozřejmě, že jo! Ono se to tu totiž střídá! Fakt geniální systém :D Jakmile přišel průvodčí s tištěným seznamem, bylo jasný, že jsme v pohodě. Už jen, aby byla dobrá i Patiala.
Večer před odjezdem jsem se totiž dostala ke článkům, jak tu mají Indové problém s nesezdanými páry. Když jsem namátkou prohlédla pár nejlevnějších hotelů, tvrdili, že un-married couples prostě neakceptují. Paráda. Nemám ani prsten, ani Mrožovo úžasné příjmení. Už jsme se ale dohodli, že jsme případně na líbánkách a úřadům prostě trvá předělat doklady. Indové by mohli rozumět zkostnatělé byrokracii :D
Cesta vlakem byla jako vždy pohodová, klasické špinavé modré vagóny, namačkaní Indové a spousta kalíšků masala chai a indických dobrot. Tohle prostě ČD nedokážou nabídnout a proto budu pořád tvrdit, že v Indii je to prostě lepčejší! Mrož se tu navíc zkamarádil i s jedním hipsta turbanem a měl si s kým povídat. Já bohužel seděla přes uličku a moc toho nezaslechla. Je to škoda, protože Mrož zas zle rozumí a mohli jsme se dozvědět kupu zajímavých věcí. No, snad příště.
Do Patialy jsme dorazili bohužel až za tmy, to je vždycky malinko nepříjemné. A ještě horší je, když rikšáci před stanicí neumí anglicky. Naštěstí se tam našel jeden zatoulaný vzdělaný Ind a vysvětlil, co chceme. Ukázalo se ale, že je tu trochu problém sehnat hotel v nějakém rozumném cenovém rozmezí, nebo alespoň večer, což je vždycky tak trochu risk. Takže jsme nakonec skončili na docela fancy místě, na můj vkus strašně předraženém, bez teplé vody a wifiny. Mrož se opět bál, že by nebylo nic jinýho, ale trochu mi to připomnělo situaci v Chittorgarh. Tady jsme si ale vzali hned tři noci, ať to nemusíme zítra řešit znovu.
Zajímavé je, jak lišácky vyřešili náš un-married status, peníze jsou zjevně víc než morálka, takže jsem v knize uvedena jenom já, u pokoje napsány dvě osoby a wife + husband :D nemám s tim v zásadě žádný problém, důležité je, že bydlíme. Možná se tohle nesmyslný pravidlo aplikuje jen na místní. A dokonce kvůli tomu vznikla hromada nějakých Oyo ubytoven právě pro mladé indické páry. Nevím, zda je to hlavně místní záležitost, ale indická média se tomu věnují poměrně dost :)
Tak teď jen doufám, že Patiala bude krásná a vstřícná! Podle fotek by tu měla být celá řada zajímavých míst! Jo a ještě jedna velmi zásadní věc, furt se s Mrožem přeme ohledně svatby. Furt se tomu za každou cenu vyhýbal, i když já neustále trvám na svý hustosteampunkový akci. Teď jsme se konečně posunuli dál! Byl by ochoten do toho jít, pokud by měl oblek jako indický maharádža! Myslím, že to nebude zas až takový problém zařídit! Yay! :D Takže se sem minimálně jednou ještě vrátíme! Teď jdu pokračovat ve sledování Master Chef Junior!
Žádné komentáře:
Okomentovat