Občas jsme prostě jen lemry líný a nechce se nám vůbec nic :D Třeba jako dnes! Už jsme v Indii taky docela dlouhou dobu, tak to chce nějaký odpočinkový den. Teda ne, že bychom se poslední dobou nějak moc uháněli, ale znáte to, už jen pro ten pocit! Dneska to teda nebude asi tak dlouhý a záživný, ale já jsem popravdě megašťastná a vo tom to je! :)
Mohli jsme dneska poslušně nasednout na vlak a podívat se na Phillaur fort, která je stejně jako ta Patiálská předělaná na policejní stanici - dokonce patří snad mezi ty nejstarší v Punjabu a pyšní se dalšími "nej", ale my jsme radšej dali přednost výletu do zdejší Wave Mall. Myslím, že pomalu jen v Ludhianě jsme těch obchoďáků navštívili víc než v Praze, ale dokud si prostě nenakoupím komplet ethno kostým, budu do nich chodit dál :D
Punjab se celkově hodně vzhlédl v západní kultuře, takže i zde jsme našli převážně nám známé buržoznačky a jelikož na Hilfigera nemám u nás, těžko si ho mohu dovolit tady (v přepočtu to totiž vychází naprosto stejně). Ty dostupnější mají zase naprosto stejnou konfekci, a to si odsud vozit nebudu :) Spoléhám pak tedy na lokální obchody a trhy. Myslím, že nejvíc se vyřádím v Amritsaru, teďka se nám taky ještě nechtělo moc nakupovat, abychom se s tim nemuseli tahat žejo :)
Když se pohybujete stále ve stejném státě, mají tu sortiment skutečně dost podobný. Trochu to tedy vybočovalo v Shimle, což je součást Himáčalu a v Chandigarh, tam se pro změnu ve velkém popíjelo :) A jestli ulice ožvají po desáté, obchoďáky otevírají obvykle někdy před polednem a začínají se plnit třeba ve dvě hodiny. Jít si tu na snídani nepřipadá moc v úvahu :)
My si ale objednali jídlo na pokoj, tak jsme ani moc hlad neměli (i když teda ty tousty s marmeládou byly fakt ekl :D). Do prázdných polozavřených krámků se nám moc nechtělo, tak jsme nejdřív vyjeli eskalátory nahoru a zašli na kávičku a dortík - stále nějak doufáme, že tu někde objevíme slušnou kavárnu. No, nepodařilo se :D U dortíků se opravdu snažili, ten můj byl obzvlášť chutný, ale do kávy sypou zbytečně moc cukru a prostě ji nějak neumí připravit. Zvlášť Mrož je z toho trochu nešťastný.
Zvažovali jsme pak brunch v blízké buržorestauraci, ale nějak jsme se shodli na tom, že dávat 2000 rupek za jídlo pro dva se nám prostě moc nechce. Na tohle jsme trochu škrti a spokojíme se obvykle s nějakou mid-range jídelnou. Protáhla jsem tedy Mrože pár krámy, ale všechno bylo tak nějak buď moc západní, nebo moc drahý.
Naštěstí byl nedaleko další obchoďák, tak jsme šli ještě tam. Hurá, ve spodním patře se nacházel megaobchod s kopou různých značek a konečně za přijatelné ceny. Sice jsem měla stále v patách jednu Indku (což je taky takový jejich oblíbený zvyk, zvlášť příjemný v miniobchodech, kde se protáhne sotva jeden člověk), ale ulovila jsem skutečně překrásnou sukni! To mě učinilo neskutečně šťastnou.
S Mrožem jsem pak vyrazila o patro výš, kde byl nějaký podobný shop, o něco dražší, ale furt tak nějak s mírou. Tam si pro změnu můj drahý koupil kalhoty - je totiž prťavý, takže mu indický velikosti sednou ze všeho nejlépe. Sice se zpočátku trochu zdráhal, ale tak než zas lovil půl roku něco u nás..
S nákupníma taškama jsme pak vyrazili do další části, kde měl být Baťa - Mrož totiž k obleku nutně potřebuje nějaký fešný boty! Google mapy bohužel kecaly a žádný botoshop široko daleko nebyl. Našly jsme ale ulici plnou jiných zajímavých míst, v čele s čokoládovnou slibující dobroty z pravé belgické čokolády. Na vývěsní tabuli měli i obrázek ukázkovýho flat white, tak jsme dlouho neváhali!
No, nakonec v nabídce nebylo, ale měli jsme aspoň nějaké jejich fancy kávy - já nějakou sladkou s vanilkou a skořicí a Mrož Irish coffee bez whisky, ale nějakou náhradou. Co byla ale největší pecka byly wafle s 55% čokoládou! Lepší jsem fakt nikdy neměla. Samotná obsluha vypadala hrozně potěšeně, jak nás viděla si "čvachtat" (doufám, že se ten patvar dá použít i takhle). Do dotazníku spokojenosti jsem se jim pak docela vyřádila a měla jsem hned o něco hezčí den.
Vůbec se to nezdálo, ale najednou bylo po čtvrté hodině a tedy čas se pomalu vrátit do naší méně posh oblasti. Hrozně moc jsem chtěla večer nějaké čerstvé ovoce, takže jsme vyrazili na trhy a při té příležitosti se ještě dívali po dalších drobnostech. Mrož si konečně pořídil pořádnou sikhskou kudlu, co tu všichni nosí - včetně žen, což mi přijde super! A já sehnala naprosto bombastický boty jen za 150rs. Jsou to tradiční punjabi jutti a mám z nich hroznou radost - i když byly tak levný, jsou strašně pohodlný, opravdu jak bačkůrky. Možná si pořídím ještě jedny :D
Bohužel jsme ale cestou nenatrefili na žádnou restauraci, tak jsme se rozhodli objednat si jídlo v hotelu, mají tu sice o něco dražší maso, ale co už. Jaké pak bylo překvápko, když nám přinesli papírovou take away krabičku od jednoho místního celkem vyhlášeného podniku :) jídlo v pytlících teda působilo dost vtipně, ale na chuti mu to naštěstí neubralo. Karahi chicken je další recept, který bych se ráda naučila!
Ted už nám zbývá jen pobalit všechny naše věci a připravit se na zítřejší cestu do Amritsaru. Na ten se obzvlášť těším :) Vlaky tam jedou každou půlhodinu, tak jsme se ani neobtěžovali s kupováním lístků a prostě to zvládneme v general sitting třídě ;)
Mohli jsme dneska poslušně nasednout na vlak a podívat se na Phillaur fort, která je stejně jako ta Patiálská předělaná na policejní stanici - dokonce patří snad mezi ty nejstarší v Punjabu a pyšní se dalšími "nej", ale my jsme radšej dali přednost výletu do zdejší Wave Mall. Myslím, že pomalu jen v Ludhianě jsme těch obchoďáků navštívili víc než v Praze, ale dokud si prostě nenakoupím komplet ethno kostým, budu do nich chodit dál :D
Punjab se celkově hodně vzhlédl v západní kultuře, takže i zde jsme našli převážně nám známé buržoznačky a jelikož na Hilfigera nemám u nás, těžko si ho mohu dovolit tady (v přepočtu to totiž vychází naprosto stejně). Ty dostupnější mají zase naprosto stejnou konfekci, a to si odsud vozit nebudu :) Spoléhám pak tedy na lokální obchody a trhy. Myslím, že nejvíc se vyřádím v Amritsaru, teďka se nám taky ještě nechtělo moc nakupovat, abychom se s tim nemuseli tahat žejo :)
Když se pohybujete stále ve stejném státě, mají tu sortiment skutečně dost podobný. Trochu to tedy vybočovalo v Shimle, což je součást Himáčalu a v Chandigarh, tam se pro změnu ve velkém popíjelo :) A jestli ulice ožvají po desáté, obchoďáky otevírají obvykle někdy před polednem a začínají se plnit třeba ve dvě hodiny. Jít si tu na snídani nepřipadá moc v úvahu :)
My si ale objednali jídlo na pokoj, tak jsme ani moc hlad neměli (i když teda ty tousty s marmeládou byly fakt ekl :D). Do prázdných polozavřených krámků se nám moc nechtělo, tak jsme nejdřív vyjeli eskalátory nahoru a zašli na kávičku a dortík - stále nějak doufáme, že tu někde objevíme slušnou kavárnu. No, nepodařilo se :D U dortíků se opravdu snažili, ten můj byl obzvlášť chutný, ale do kávy sypou zbytečně moc cukru a prostě ji nějak neumí připravit. Zvlášť Mrož je z toho trochu nešťastný.
Zvažovali jsme pak brunch v blízké buržorestauraci, ale nějak jsme se shodli na tom, že dávat 2000 rupek za jídlo pro dva se nám prostě moc nechce. Na tohle jsme trochu škrti a spokojíme se obvykle s nějakou mid-range jídelnou. Protáhla jsem tedy Mrože pár krámy, ale všechno bylo tak nějak buď moc západní, nebo moc drahý.
Naštěstí byl nedaleko další obchoďák, tak jsme šli ještě tam. Hurá, ve spodním patře se nacházel megaobchod s kopou různých značek a konečně za přijatelné ceny. Sice jsem měla stále v patách jednu Indku (což je taky takový jejich oblíbený zvyk, zvlášť příjemný v miniobchodech, kde se protáhne sotva jeden člověk), ale ulovila jsem skutečně překrásnou sukni! To mě učinilo neskutečně šťastnou.
S Mrožem jsem pak vyrazila o patro výš, kde byl nějaký podobný shop, o něco dražší, ale furt tak nějak s mírou. Tam si pro změnu můj drahý koupil kalhoty - je totiž prťavý, takže mu indický velikosti sednou ze všeho nejlépe. Sice se zpočátku trochu zdráhal, ale tak než zas lovil půl roku něco u nás..
S nákupníma taškama jsme pak vyrazili do další části, kde měl být Baťa - Mrož totiž k obleku nutně potřebuje nějaký fešný boty! Google mapy bohužel kecaly a žádný botoshop široko daleko nebyl. Našly jsme ale ulici plnou jiných zajímavých míst, v čele s čokoládovnou slibující dobroty z pravé belgické čokolády. Na vývěsní tabuli měli i obrázek ukázkovýho flat white, tak jsme dlouho neváhali!
No, nakonec v nabídce nebylo, ale měli jsme aspoň nějaké jejich fancy kávy - já nějakou sladkou s vanilkou a skořicí a Mrož Irish coffee bez whisky, ale nějakou náhradou. Co byla ale největší pecka byly wafle s 55% čokoládou! Lepší jsem fakt nikdy neměla. Samotná obsluha vypadala hrozně potěšeně, jak nás viděla si "čvachtat" (doufám, že se ten patvar dá použít i takhle). Do dotazníku spokojenosti jsem se jim pak docela vyřádila a měla jsem hned o něco hezčí den.
Vůbec se to nezdálo, ale najednou bylo po čtvrté hodině a tedy čas se pomalu vrátit do naší méně posh oblasti. Hrozně moc jsem chtěla večer nějaké čerstvé ovoce, takže jsme vyrazili na trhy a při té příležitosti se ještě dívali po dalších drobnostech. Mrož si konečně pořídil pořádnou sikhskou kudlu, co tu všichni nosí - včetně žen, což mi přijde super! A já sehnala naprosto bombastický boty jen za 150rs. Jsou to tradiční punjabi jutti a mám z nich hroznou radost - i když byly tak levný, jsou strašně pohodlný, opravdu jak bačkůrky. Možná si pořídím ještě jedny :D
Bohužel jsme ale cestou nenatrefili na žádnou restauraci, tak jsme se rozhodli objednat si jídlo v hotelu, mají tu sice o něco dražší maso, ale co už. Jaké pak bylo překvápko, když nám přinesli papírovou take away krabičku od jednoho místního celkem vyhlášeného podniku :) jídlo v pytlících teda působilo dost vtipně, ale na chuti mu to naštěstí neubralo. Karahi chicken je další recept, který bych se ráda naučila!
Ted už nám zbývá jen pobalit všechny naše věci a připravit se na zítřejší cestu do Amritsaru. Na ten se obzvlášť těším :) Vlaky tam jedou každou půlhodinu, tak jsme se ani neobtěžovali s kupováním lístků a prostě to zvládneme v general sitting třídě ;)
Žádné komentáře:
Okomentovat