Jebať Ranjit Residency hotel, pro který je WiFi doposud neobjevenou mimozemskou technologií. Máme svoje indické vodafouní simky s hromadou dat, kterou je třeba vyčerpat. Trochu toho hejtu si teď můžete přečíst přímo ode mě :)
No, měla bych asi začít psát o tom, jak se nám ráno nechtělo vstávat a vyměnili jsme si ku této příležitosti několik krásných komplimentů, ale náš den ve skutečnosti začal mnohem dříve. Nebo přesněji, ten předchozí ne a ne skončit. Náš ultrapříjemný majitel hotelu se totiž rozhodl, že si pozve dělníky, aby mu nahoře něco opravili. Vybaveni vrtačkami, kladivy, řezačkami a bůhví čím ještě se dali večer s až neuvěřitelným zápalem do práce. Když už začala jedenáctá hodina a v telce běžel první díl Breaking Bad, byli jsme trochu dožraní...
Není přeci normální, aby vám v tuhle noční dobu někdo vrtal nad hlavou. Okolo půlnoci jsme to nevydrželi a vyslala jsem Mrože na recepci. Angína se mi docela rozjíždí a nebylo mi zrovna nejlépe. Když se dlouho nevracel, vykoukla jsem z pokoje, abych zahlédla skupinku staffáků, kteří nás ujišťovali, že to brzo přestane. Mrožovi se prý manažer hotelu (jediný, co umí english) vysmál a ještě mu lhal, že tu prý nic není. A jsme jediný na hotelu, tak si ten rámus asi vytváříme sami, žejo. Všude na světě jsou dobří i zlí lidé, my tu narazili na nechutný kurvy! Nejenže je tenhle hotel neskutečně předraženej, bez wifi, teplý vody, ale majitel je odpornej buzerant a upřímně doufám, že se mu to vrátí na dětech. Mám v úmyslu mu to při odchodu i hezky s úsměvem sdělit.
Randál pokračoval. Šla jsem dolů s mrožem a žádala o vysvětlení. Majitel už v prdeli, zbytek moc nerozuměl. Zvyšovala jsem hlas a mávala rukama, aby poznali, že jsem nasraná. Prý 10 minut. Z těch se stala možná dobrá hodina a dole jsme byli ještě dvakrát, jednou mi k uchu strčili i majitele. Pochybuju, že nám ale zítra dají aspoň nějakou slevu jako kompenzaci. Když jsem okolo pak ráno procházela, ještě se mi jeden mamrd vysmíval do ksichtu, připomnělo mi to situaci v Chittorgarh a první hotel v Bikaneru. No, přístě snad budeme mít víc štěstí. Korunu tomu nasadila uklízečka, kterou druhej den odmítáme pustit do pokoje, co si žádala spropitný. Nasrat!
Jelikož dělali bordel do jedné do rána, fakt jsme se moc nevyspali a ráno mi nebylo nejlépe. Jak už tu člověk vstává po deváté, je zase celý upocený a z ulice jde do pokoje taky strašnej hluk. Hned jsme pak zjistili příčinu, na ulici vedoucí k bus stand bylo hned 5x tolik stánků i lidí. Už nebyl pondělek. Prodrali jsme se vedrem i davy a zkoušeli své štěstí u info okýnka. Chtěli jsme vědět, zda odsud jede bus do Chandigarh. Vlakem se tam dá dojet taky, ale s přestupem. Tvrdili nám, že nikoliv, ale pak nás zastavil jeden mladý Sikh a potvrdil nám, že jeden spoj odsud jezdí každý den. Tak uvidíme ráno :) Railway station je co by kamenem dohodil, tak kdyžtak jen přeběhnem a zkusíme svý štěstí tam. Ale ráda bych do dalšího města dorazila o něco dřív.
Po této menší procházce jsme si odchytili rikšáka, aby nás dovezl do centra města, kde má být absolutně must see atrakce Qila Mubarak Complex. Podle fotek na internetech to vypadalo fakt úžasně, jenže už nikde nebylo, že se vlastně jedná o ruinu, která prochází rekonstrukcí. Přijde mi, že tu skutečně nejsou na turisty moc stavění, takže si tu krom náboženských svatyň a chrámů památek moc neváží. Pokud by ale všechno hodili do pucu, mají tu fakt skvělou atrakci!
Prohlídka byla tak velmi krátká, ale aspoň zadarmo - tedy až na 10 rupek za vlezné do muzea zbraní, kde bylo vystaveno opět mnoho much fantasy kousků. Fotit se bohužel nemohlo, ale dostali jsme aspoň brožurku. Hned před hlavní bránou jsme pak usedli k jednomu masala chai stánku a dali si další kalíšek skvělého čaje. Tohle mě na Indii opravdu nikdy neomrzí. Pár Indů se opět chtělo kamarádit, ale jazyk byl docela překážkou. Jelikož jsou tu hlavně sikhové, kladou největší důraz na paňdžábštinu. Skoro si až řikám, že bych se jejich jazyk taky měla naučit, ale nejsem si jistá, zda bych to zvládla :))
Šli jsme se pak trochu projít uličkami s hromadou rozličného zboží a snažili se schovávat ve stínu. Mám pocit, že jsou teď asi ty nejteplejší dny. Vážně jsem malinko doufala, že bude sem tam monzunově pršet a malinko nás to ochladí.
Ještě jsem si všimla jednoho zásadního, a občas docela protivného jevu, fungujícího v souladu se zákonem schválnosti - kdykoliv potřebujeme rikšáka, jsme úplně nejvíc uondaní, nejlíp ještě bez vody a je třeba těsně po poledni, žádný okolo neprojede! Ať jsme na sebehlavnější třídě! Když už, je plný, nebo vůbec neumí anglicky. Skoro jsme si mysleli, že budeme muset k Sheesh Mahal ťapkat pěšky. Nakonec, po drahné době chůze absolutně nezajímavou částí města, se nad náma někdo smiloval a my se společně s dalšíma Indkama svezli.
Sheesh Mahal na tom byl stejně jako Qila Mubarak, dříve asi obdivuhodný palác, možná s jezírkem, byl z poloviny obstaven lešením a postupně zarůstal travinami. Místo hlídalo několik policajtů a vstupné žádné nebylo. Většinou sem na procházku chodily indické páry, i když ta koncentrace nebyla tak vysoká jako v delhi hipster village. Kousek od paláce byl pak malý stánek s občerstvením, kde obsluhoval postarší Sikh, co chudák sotva chodil.
Pomocí rukou, nohou a nakonec jednoho english rozumícího Inda jsme si objednali tousty a láhev vody. Bylo to příjemné osvěžení a navíc naše první jídlo za celý den. Mrož už musel pěkně hladovět, já to mám snazší, jsem nemocná a musím se dost nutit, abych do sebe krom pití vůbec něco dostala :D
Během jídla jsme se ještě dali do řeči s oním vzdělanějším Indem a ten se strašně divil, že nevyužíváme couchsurfing. Mrož tuhle službu prý neznal, ale já mám fakt za to, že jsem mu vysvětlovala, jak to celé funguje a zamítl to proto, že nechce prostě trávit moc času s cizejma. Docela ho chápu. Jedno město bych tak asi přežila, ale celou dovolenou? Nikdy :D Máme rádi svůj klid i za cenu toho, že k nám prostě některý věci přijdou později, nebo si někdě zbytečně připlatíme. A chytnene zmrdohotel :D Pokud někde uvidíte ceduli Ranjit Residency, určitě se jí vyhněte!
No, pokračovali jsme dál a snažili se pěšky dojít k dalším atrakcím, které byly součástí jednoho parku. Ten byl bohužel dneska zavřený, a i když nám policajti zkontrolovali pasy a prohodili s náma několik slov, dovnitř nás nepustili. Škoda. Vyrazili jsme tak random dál ulicí k něčemu, co vypadalo jako nějaký palác, nebo jinak významná budova. Nakonec se ukázalo, že šlo o školu a než jsme kolem ní prošli, uložili jsme se do mnoha studentských mobilů :D korunu tomu pak nasadili selfiechtivý sekuriťáci. Ale měli z nás evidentně hroznou radost.
I když bylo možná kolem druhé hodiny odpolední, byli jsme dost unavení. Společně s 5 dalšími Indy jsme se nacpali do tuk-tuku a vyrazili zpět, směrem k bus stand. Byla to taková správně indická jízda. Než jsme došli na hotel, stala jsem se obětí technicky negramotné báby, co chtěla za každou cenu selfíčko, ale neuměla na mobilu nastavit přední kameru. Nakonec se mi jí podařilo nějak vysvětlit, že fakt nefotí nás a přepnout to. Následně na selfie režim "fotila" mrože stojícího opodál. Ten to samozřejmě s radostí dokumentoval. Na všech podobných fotkách vypadám vskutku krásně, zpocená a opuchlá od vedra a angíny, yay! Teď si budou v Patiale myslet, že máme v Čechách škaredý ženský :D
Rozhodli jsme se, že se budeme válet na pokoji. Vytvořila jsem si na mobilu hotspot, abych mohla aspoň zveřejnit zápisy a fotky z předchozích dní, sice mi to sežralo možná 300MB dat, ale co už, nějak to pak dobijeme. Okolo páté nás to přestalo bavit, tak jsme si došli do města na jídlo. Objevili jsme nějakou mix restauraci, ale dneska vařili jen vegetariánsky, takže žádný mutton :( Dali jsme si nějaké mushroom chana masala a o něco spokojenější vyrazili dál. Poblíž měl být něhaký tibetský market, ale podle všeho ho zrušili. Našli jsme velkou tibetskou vlajku u restaurace a hromadu prázdných stánků. Škoda, snad se nám tohle poštěstí, až budeme trochu výš. Zatím jsme s itinerářem trochu napřed, takže by se možná daly ušetřit i dny na další město, však ještě uvidíme.
Teď už je na čase si sbalit věci a připravit se k odchodu. Upřímně by nám na Patialu stačil i jeden den, ale na druhou stranu se asi nemáme kam hnát a trocha volnějšího režimu nám neublíží :))
No, měla bych asi začít psát o tom, jak se nám ráno nechtělo vstávat a vyměnili jsme si ku této příležitosti několik krásných komplimentů, ale náš den ve skutečnosti začal mnohem dříve. Nebo přesněji, ten předchozí ne a ne skončit. Náš ultrapříjemný majitel hotelu se totiž rozhodl, že si pozve dělníky, aby mu nahoře něco opravili. Vybaveni vrtačkami, kladivy, řezačkami a bůhví čím ještě se dali večer s až neuvěřitelným zápalem do práce. Když už začala jedenáctá hodina a v telce běžel první díl Breaking Bad, byli jsme trochu dožraní...
 |
| Jídlo měli skvělé, ale už si u nich nekoupíme ani vodu :D |
 |
| děti, co chtěly, ať si je vyfotíme :) |
Jelikož dělali bordel do jedné do rána, fakt jsme se moc nevyspali a ráno mi nebylo nejlépe. Jak už tu člověk vstává po deváté, je zase celý upocený a z ulice jde do pokoje taky strašnej hluk. Hned jsme pak zjistili příčinu, na ulici vedoucí k bus stand bylo hned 5x tolik stánků i lidí. Už nebyl pondělek. Prodrali jsme se vedrem i davy a zkoušeli své štěstí u info okýnka. Chtěli jsme vědět, zda odsud jede bus do Chandigarh. Vlakem se tam dá dojet taky, ale s přestupem. Tvrdili nám, že nikoliv, ale pak nás zastavil jeden mladý Sikh a potvrdil nám, že jeden spoj odsud jezdí každý den. Tak uvidíme ráno :) Railway station je co by kamenem dohodil, tak kdyžtak jen přeběhnem a zkusíme svý štěstí tam. Ale ráda bych do dalšího města dorazila o něco dřív.
 |
| vstup do Qila Mubarak |
Prohlídka byla tak velmi krátká, ale aspoň zadarmo - tedy až na 10 rupek za vlezné do muzea zbraní, kde bylo vystaveno opět mnoho much fantasy kousků. Fotit se bohužel nemohlo, ale dostali jsme aspoň brožurku. Hned před hlavní bránou jsme pak usedli k jednomu masala chai stánku a dali si další kalíšek skvělého čaje. Tohle mě na Indii opravdu nikdy neomrzí. Pár Indů se opět chtělo kamarádit, ale jazyk byl docela překážkou. Jelikož jsou tu hlavně sikhové, kladou největší důraz na paňdžábštinu. Skoro si až řikám, že bych se jejich jazyk taky měla naučit, ale nejsem si jistá, zda bych to zvládla :))
 |
| štěňátka u Qila Mubarak :) |
Ještě jsem si všimla jednoho zásadního, a občas docela protivného jevu, fungujícího v souladu se zákonem schválnosti - kdykoliv potřebujeme rikšáka, jsme úplně nejvíc uondaní, nejlíp ještě bez vody a je třeba těsně po poledni, žádný okolo neprojede! Ať jsme na sebehlavnější třídě! Když už, je plný, nebo vůbec neumí anglicky. Skoro jsme si mysleli, že budeme muset k Sheesh Mahal ťapkat pěšky. Nakonec, po drahné době chůze absolutně nezajímavou částí města, se nad náma někdo smiloval a my se společně s dalšíma Indkama svezli.
Sheesh Mahal na tom byl stejně jako Qila Mubarak, dříve asi obdivuhodný palác, možná s jezírkem, byl z poloviny obstaven lešením a postupně zarůstal travinami. Místo hlídalo několik policajtů a vstupné žádné nebylo. Většinou sem na procházku chodily indické páry, i když ta koncentrace nebyla tak vysoká jako v delhi hipster village. Kousek od paláce byl pak malý stánek s občerstvením, kde obsluhoval postarší Sikh, co chudák sotva chodil.
Pomocí rukou, nohou a nakonec jednoho english rozumícího Inda jsme si objednali tousty a láhev vody. Bylo to příjemné osvěžení a navíc naše první jídlo za celý den. Mrož už musel pěkně hladovět, já to mám snazší, jsem nemocná a musím se dost nutit, abych do sebe krom pití vůbec něco dostala :D
Během jídla jsme se ještě dali do řeči s oním vzdělanějším Indem a ten se strašně divil, že nevyužíváme couchsurfing. Mrož tuhle službu prý neznal, ale já mám fakt za to, že jsem mu vysvětlovala, jak to celé funguje a zamítl to proto, že nechce prostě trávit moc času s cizejma. Docela ho chápu. Jedno město bych tak asi přežila, ale celou dovolenou? Nikdy :D Máme rádi svůj klid i za cenu toho, že k nám prostě některý věci přijdou později, nebo si někdě zbytečně připlatíme. A chytnene zmrdohotel :D Pokud někde uvidíte ceduli Ranjit Residency, určitě se jí vyhněte!
No, pokračovali jsme dál a snažili se pěšky dojít k dalším atrakcím, které byly součástí jednoho parku. Ten byl bohužel dneska zavřený, a i když nám policajti zkontrolovali pasy a prohodili s náma několik slov, dovnitř nás nepustili. Škoda. Vyrazili jsme tak random dál ulicí k něčemu, co vypadalo jako nějaký palác, nebo jinak významná budova. Nakonec se ukázalo, že šlo o školu a než jsme kolem ní prošli, uložili jsme se do mnoha studentských mobilů :D korunu tomu pak nasadili selfiechtivý sekuriťáci. Ale měli z nás evidentně hroznou radost.
I když bylo možná kolem druhé hodiny odpolední, byli jsme dost unavení. Společně s 5 dalšími Indy jsme se nacpali do tuk-tuku a vyrazili zpět, směrem k bus stand. Byla to taková správně indická jízda. Než jsme došli na hotel, stala jsem se obětí technicky negramotné báby, co chtěla za každou cenu selfíčko, ale neuměla na mobilu nastavit přední kameru. Nakonec se mi jí podařilo nějak vysvětlit, že fakt nefotí nás a přepnout to. Následně na selfie režim "fotila" mrože stojícího opodál. Ten to samozřejmě s radostí dokumentoval. Na všech podobných fotkách vypadám vskutku krásně, zpocená a opuchlá od vedra a angíny, yay! Teď si budou v Patiale myslet, že máme v Čechách škaredý ženský :D
Rozhodli jsme se, že se budeme válet na pokoji. Vytvořila jsem si na mobilu hotspot, abych mohla aspoň zveřejnit zápisy a fotky z předchozích dní, sice mi to sežralo možná 300MB dat, ale co už, nějak to pak dobijeme. Okolo páté nás to přestalo bavit, tak jsme si došli do města na jídlo. Objevili jsme nějakou mix restauraci, ale dneska vařili jen vegetariánsky, takže žádný mutton :( Dali jsme si nějaké mushroom chana masala a o něco spokojenější vyrazili dál. Poblíž měl být něhaký tibetský market, ale podle všeho ho zrušili. Našli jsme velkou tibetskou vlajku u restaurace a hromadu prázdných stánků. Škoda, snad se nám tohle poštěstí, až budeme trochu výš. Zatím jsme s itinerářem trochu napřed, takže by se možná daly ušetřit i dny na další město, však ještě uvidíme.
 |
| Ve městě je celá řada čtvrtí s podobně krásnými vilkami :) |
Teď už je na čase si sbalit věci a připravit se k odchodu. Upřímně by nám na Patialu stačil i jeden den, ale na druhou stranu se asi nemáme kam hnát a trocha volnějšího režimu nám neublíží :))
Žádné komentáře:
Okomentovat