V kůži modelky - steampunkové focení s Dark Vision Studio

O tom, jak mi občas přeskočí v hlavě a uvrtám se do nějaké kulišárny, jsem toho určitě už napsala spousty. Situace bývá o to horší, když jsem na dovolené. To jde veškerá soudnost a zdravý rozum stranou :D a tak se stalo, že jsem se na FB přihlásila na steampunkové focení pod záštitou Dark Vision Studio. O tom, jak celá událost probíhala a co jsem si z ní odnesla, se dozvíte v článku :)

Neko Atsume - nejroztomilejší hra na mobil

Pokud jste už otrávení střílečkama, hloupýma candy crush ságama a všeobecně aferáma o sexismu ve hrách, chcete si při dlouhých cestách metrem aspoň trochu oddechnout, lépe se naladit a máte alespoň trochu rádi kočky, mám tu skvělou alternativu. Hru, o které se poslední dobou na internetech velmi často hovoří - roztomilou Neko Atsume.

Numenéra - část 8.

Dovolenou jsem i tentokrát úspěšně přežila, takže se opět pomalu nořím do reality všedního dne okořeněné naším "dračákem". Vím, že v reportech mám velmi zásadní resty a je třeba je dohnat :) Naštěstí mi opět na týden zmizel z domu přítel, takže bude toho volného času mnohem víc. Člověk by ani neřekl, jak ho ta přítomnost dalších lidí tolik zdržuje od tak zásadních věcí jako je hraní her a psaní reportů! Tfuj! :D

Indie 2015 - den 22. (Nákupní šílenství a Albert Hall Museum)

Čas utekl jako voda a my se náhle probudili do posledního dne v Indii. Byli jsme hodně rozesmutnělí z toho, že je naše cestování už pomalu u konce. Za ty tři týdny jsme toho stihli zažít víc než za průměrný rok a bude hodně těžké se smířit s tím, že je to již u konce. Ačkoliv jsem i během dovolené stihla zařídit pár dalších aktivit, nemohu se dočkat příštího léta, kdy nás to snad čeká zas :)

Indie 2015 - den 21. (Chand Baori a indické kino)

Abychom se přeci jen pořád neflákali, naplánovala jsem nám na čtvrtek výlet k Chand Baori, známé studně, kde se mmj natáčel třeba nejnovější Batman! K závěru dne jsme dokonce stihli i kino :D

Indie 2015 - den 19.-20. (Prasodny v Jaipuru)

A jsme zpátky v Jaipuru, naše cesta se pomalu blíží ke konci a my jsme z toho už náležitě smutní. Stále se utěšujeme tím, že sem za rok zavítáme zas, takže od příchodu domů budeme muset udělat vše pro to, aby se toto přání proměnilo ve skutečnost. Zatím si ale bez větší dávky nostalgie můžete přečíst o našich zážitcích z posledních dvou dnů.

Indie 2015 - den 18. (Krysí chrám, Camel research center a další párty)

Druhý den v Bikaneru z pohledu Mrože, komentáře k mé osobě samozřejmě berte s rezervou :D tentokrát bohužel bez obvyklého hejtu, ale na ten se můžete těšit příště!

Indie 2015 - den 16.-17. (VKVčka na poušti, Bikaner a rooftop party)

Uf, konečně jsem si našla volnou chvilku k sepsání pokračování našeho putování Indií. Docela by mě zajímalo, kolik z vás zatím poctivě přečetlo každý post. Pokud to bude víc jak jeden člověk, budu skutečně mile překvapená :D

Indie 2015 - den 15. (Camel safari)

A konečně post o jedné z největších atrakcí po naší cestě Indií - opravdické camel safari. Opět v podání Mrože s kratičkou úvahou na téma Indie a zvířata. Příjemné čtení ;)

Indie 2015 - den 14. (Jaisalmer fort)

Další díl pouštního speciálu :) tentokrát jsme se nechali dovézt do města, abychom si prohlédli všemi opěvovanou Jaisalmerskou pevnost a opět se podívali na trhy. Už jsme se nějak smířili s tím, že si navýšíme rozpočet a prostě si to tu užijeme se vším všudy ;)

Indie 2015 - den 13. (Příjezd do Jaisalmeru, ubytování uprostřed pouště)

Po krátké přestávce jsem opět tu :) Jak jsem avizovala na sociálních sítích, v poušti opravdu nebyly internety. Myslela jsem si, že veškeré resty doženu během prvního večera v Bikaneru, ale nakonec se bohužel nezdařilo. O tom ale zase někdy příště ;)

Indie 2015 - den 11.,12. (Příjezd do Jodhpuru, Mehrangarh Fort, Palác, nákupy)

Dnešní zápis mám tu čest tvořit na střeše našeho guesthousu s překrásným výhledem na osvícenou pevnost Mehrangarh, úplná romantika! Skoro je mi až líto, že už zítra odcházíme, ale pravdou je, že jsme za dnešní den vyčerpali asi už to nej, co se z tohoto města dalo (a utratili naprosto nehorázné peníze za dárky, ale o tom později :))

Indie 2015 - den 10. (Projížďka po Mt Abu)

Dneska jsme měli výletní den; zaplatili jsme si túru kolem všech zajímavých míst v okolí Mt Abu a užívali si jako správní turisti. Report jsem opět nechala na Mrožovi, takže se objeví i trocha toho hejtu :D

Indie 2015 - den 9. (Příjezd na Mt Abu)

Už se pomaličku blížíme k polovině naší dovolené a říkáme si, že bychom tu vydrželi klidně o něco déle :) Tři týdny jsou skutečně krátká doba. Doufám, že z Mrože bude jednou milionář, abychom se tu mohli zašívat třeba půl roku. Indie je skutečně fascinující, každé místo má své osobité kouzlo a člověka snad nikdy neunaví - tedy za předpokladu, že cestujete s dobrou společností, což se mi tentokrát podařilo. Dnešní zápis je o naší cestě do horského letoviska a známého poutního místa Mt Abu.

Indie 2015 - den 8. (Kumbalgharh a Ranakpur)

Poslední den v našem milovaném čistém Udaipuru jsme strávili na cestách po blízkých památkách. Málem jsme se z itineráře už vyhodili, ale touha po civilizovanější Indii byla silnější :D jelikož by to autobusy bylo poměrně náročné, objednali jsme si u jedné z cestovek taxíka a za poměrně tučný peníz tak měli aspoň nějaký ten komfort.

Indie 2015 - den 7. (Odpočinek v Udaipuru, projížďka po jezeře)

Jelikož je nám v Udaipuru dobře, rozhodli jsme se, že si tady ten pobyt na úkor Agry trochu prodloužíme. Na rozdíl od Jaipuru je tu hezky čisto -možná ještě víc jak ve Fort Kochi a téměř všude se dá dojít pěšky. Jediným problémem jsou tu stále internety a hrozné vedro, bez toho prvního se člověk ale docela obejde a na druhé si musí zvyknout, už jen proto, že za cca týden budeme v poušti :D

Indie 2015 - den 6. (City palace, Monsoon palace)

Druhý den v Udaipuru byl opět ve znamení výletování, prošli jsme si dvě nejznámější památky, nalezli trochu klidu v zahradách a potkali novýho kámoše psa :) Tentokrát opět od Mrože.

Indie 2015 - den 5. (Příjezd do Udaipuru)

První den v Udaipuru byl takový trochu flákací, chtěli jsme si trochu odpočinout po předchozích túrách a poznat trochu blíže město, na které jsme se od začátku těšili. Nechyběl ani nějaký ten kulturní program ;)

Indie 2015 - den 4. (Procházka po pevnosti)

Z Jaipuru jsme byli tak trochu rozmazlení přístupem na internety, jak to tak vypadá, není to ve zbylých částech Indie až tak běžné :D takže pokud se pár dnů neozveme, pravděpodobně ještě žijeme, jen máme tu smůlu, že jsme si našli nějaký dementní ubytování. Procházka po pevnosti byla asi větším zážitkem pro mě, proto jsem se opět chopila svého tabletu. Pokud chcete vědět víc, čtěte dál ;)

Indie 2015 den 3. - jízda vlakem a zastávka v Chittor

Sice jsme všem oznámili, že vyrážíme do Udaipuru, ale během cesty jsme zjistili, že vlak jede přes Chittor, kam jsme měli posléze taky namířeno. Tak se přeci nebudeme vracet! O lehce punk hledání hotelu a popisu cesty vlakem povypráví opět Mrož ;)

Indie 2015 - den 2. (Amber, Jaigarh a Tiger Fort)

Indie miluje můj ekzém. Miluje ho tak moc, že když jsem se ráno probrala, měla jsem pocit, že mi upadnou ruce. Místa, která byla zhojená, se znovu osypala a já nemohla ohnout prsty v kloubech :D během dne se naštěstí zase vše vylepšilo, ale třeba na nohy se bojím podívat, dneska jsem je protáhla ptačím trusem, takže si asi taky něco zakusily. Každopádně dnešní report přenechám Mrožovi, myslím, že toho bude mít opravdu hodně na srdci a samotnou by mě zajímalo, co si zatím o Indii myslí ;)

Indie 2015 - den 1.

Indie 2015 den 1. - přílet do Jaipuru

Stále nemohu uvěřit tomu, že jsem zpět. Letenky jsme si objednávali už v září minulého roku, v době, kdy jsem neměla vlastní bydlení, práci sotva překonala zkušebku a vůbec netušila, co bude za týden, natož za rok. Ještě jsem se smála tomu, jak se kvůli téhle cestě nesmím rozejít a budu muset vydržet s novým partnerem ještě tak dlouhou dobu. Jenže ono to všechno uteklo jako voda. V práci jsem si začala být jistější, přestěhovala se, zařídila si veškeré vybavení bytu a najednou začala řešit očkování a nákupy prvních nezbytností...

Numenéra - část 7.

Psací maraton pokračuje. Sotva jsem se vrátila z čajky, kde jsem byla odevzdat poslední krabičky Vybuchujících koťátek, nahrnula jsem se k blogu. Vedro je tu stále nelidské, ale než zase jen tak bezcílně bloumat po internetech, pokusím se udělat něco užitečného :)

Numenéra - část 6.

Konečně se mi podařilo mého drahého vypakovat z bytu a mám trochu času na psaní. Ne, že by se mi do toho v tomhle vedru nějak zvlášť chtělo, ale slib je slib. Chvíli jsem dokonce uvažovala, že bych tyto prostory mohla pronajímat zájemcům o kurzy bikram jógy a já sama bych se schovala do naší krásné klimatizované kanceláře, ale tak na druhou stranu - co bych pro to naše hraní neudělala :)) 

Numenéra - část 5.

Vložte random úvahu na téma: "Mám strašně moc málo času na psaní, ale do příště se určitě polepším!" :D

Numenéra - část 4.

    Dnešní zápis smolím pod vidinou vynikající třešňové bublaniny, kterou mi slíbil jeden ze spoluhráčů, ta doufám, že to dotáhnu do zdárného konce. V práci si teď postupně sbírám přesčasy a co odjela kolegyně na dovolenou, je osud celé Ameriky na mých bedrech. Když k tomu připočtu ještě nějaké ty technické issues, co musím řešit, je výsledkem rovnice opravdu nekonečná zábava. Ještěže si u toho mohu zameditovat :) A hurá k příběhu ;)

Numenéra - část 3.

Nikdy bych si nemyslela, že se dostanu s psaním do skluzu už ze začátku kampaně :) je vidět, že toho času je oproti školním letům rozhodně méně a jakmile si člověk dovolí vzít na víkend volno a vyrazit mimo internety, těžce na to doplácí. A horší je,že už teď mám plány na dobrý měsíc dopředu, tak snad se mi to podaří nějak skloubit. Jinak mi to moji drazí spoluhráči jistě odpustí, že?! ;) Ale nebudeme se zdržovat naříkáním...

Poslední víkend v Brně

Všimla jsem si, že mi tu mezi hromadou reportů chybí nějaký ten článek ze života. Pravdou je, že poslední měsíce byly poněkud hektické a většinu víkendů, které bych jinak mohla věnovat psaní, jsem trávila mimo 4 stěny mého pokoje. Vše navíc tak nějak směřovalo právě k událostem toho posledního, který si tu troufám zvěčnit.

Numenéra - část 2.

Během úvodního hraní jsme si už stihli osahat většinu herních mechanik a krom dolaďování posledních detailů náš už nic nezdržovalo od samotného hraní. A jak náš příběh pokračoval, se dozvíte v následujících odstavcích. Příjemné čtení!

Část 2. - A jde do tuhého!

Sotva jsem se stačila vzpamatovat z útoku ještěrek, začal Ker'Tok obcházet bojiště a sbírat plazí mrtvolky. Zprvu jsem měla obavy, aby z nich nechtěl vytvořit dnešní večeři, ale naštěstí se z nich prý jen snažil získat jed pro naše zbraně. Já se raději věnovala zaslouženému odpočinku. Po nějaké době jsme se znovu vydali na cestu, která už však probíhala klidně. Podařilo se nám nalézt i vhodné místo k přenocování a za Dvojkova dozoru jsme usínali pod jasnou oblohou.

O to nepříjemnější bylo překvapení v podobě ranního deště. Nic nenaznačovalo, že měl přijít a už první pohled na nebe nám prozradil, že tu něco nebude v pořádku. Rovný pás hustých, šedých mraků se táhl až daleko za obzor lemován duhami po okrajích. Nikdy předtím jsem podobný jev nespatřila, ale alespoň jsme měli šanci vyhnout se nepříjemnému mžení. Naštěstí to byla skutečně jen obyčejná voda, co se na nás v tenkých pramíncích snášela z nebes.

Věděli jsme, že pokud si pospíšíme, měli bychom co nevidět dorazit do jedné z menších vísek poblíž Fazolova. Vidina suchého posezení u dobrého jídla nám dodala sil a krátce po poledni se před námi objevila první kukuřičná pole. Už v tu chvíli nás trochu zarazilo, že je nikdo neobdělává a široko daleko nebylo vidět ani živáčka, ale i to se dalo přičítat podivnému dešti.

Se vstupem do vesnice se ale vše vyjasnilo. Veškeré obyvatelstvo bylo nakupeno na malém náměstíčku, ze kterého se kromě obvyklého ruchu ozýval nářek snad stovky zvonců. Záhy jsme objevili i původce toho nervy drásajícího zvuku. Přímo uprostřed shromaždiště stála vysoká postava v karmínově žlutém rouchu třímající obrovskou hůl ověšenou zvonky. Jak hovořil, rytmicky s ní tloukl do země, aby dodal svým slovům důraz. Dav k němu fascinovaně vzhlížel, většina s rukama sepjatýma v modlitbě.

Ker'Tok v celé své kráse

"...a zlo je tu mezi námi stále, nebeské dveře se otevřou a vystoupí armáda, aby jej vymýtila. Modlete se za vaše spasení a za déšť, který očišťuje..."

V jednu chvíli pozvedl svou hůl a nechal ji jako důkaz své moci levitovat ve vzduchu. Ač mohla některým mým společníkům znít jeho slova nesmyslně, vnímala jsem z něj obrovskou moc prostupující každičkým koutem vísky. Netrvalo to dlouho a zvěstovatel apokalypsy pohlédl i naším směrem. Rozhodla jsem se k němu promluvit a pokusit se zjistit, co je zač a jaká zkáza se na nás dle jeho slov žene. Představil se mi jako služebník ducha Věků toužící odvést si své ovečky do ráje, kam je má dovést jeho nebeská armáda. Vzdáleně mi jeho slova připomínala stará proroctví a věštby, jenže jsem nebyla schopná vybavit si jakékoliv podrobnosti.

O tom, že na jeho slovech možná něco bude, jsem se přesvědčila hned vzápětí. Ker'Tok jimi byl tak okouzlen, že už začal sám mumlat nesouvislé modlitby a pohyboval se jako v transu. Kněz nás i nadále nabádal, ať se k jeho věci připojíme. Chtěla jsem se s ním v poklidu rozloučit, ale Dvojka s Corinem na něj začali opovržlivě dorážet. To rozhodně nebyl dobrý nápad. Tak tak se mi podařilo vytrhnout Ker'Toka z náboženského vytržení, abych byla svědkem narůstajícího, takřka hmatatelného hněvu kazatele směřovaného ke Corinovi. Tušila jsem, že to nemůže dopadnout dobře a v zoufalství jsem se uchýlila k poslední možnosti, jak ho odsud vytáhnout živého.

Snažila jsem se ve zfanatizovaném davu proniknout k jeho mysli a předat mu jednoduchou zprávu. Jenže jak jsem tápala a klouzala po zvířených myšlenkách, dovedlo mě to až přímo ke knězi. Tušila jsem, že mě svou mocí dalece převyšuje, ale i tak mě vize zasáhla zcela nepřipravenou.

Desítky těl svíjejících se v plamenech. Ničivý žár, vřískot zarývající hluboko, až do morku kostí. Tíživý pocit nevyhnutelnosti a zároveň porozumění spravedlivé odplaty. A uprostřed toho všeho on, ozářen nadpozemskou aurou, spasitel...

Scéna tak neskutečně živá, až jsem téměř ztratila půdu pod nohama. Neschopna pohybu jsem hleděla do jeho očí, marně se snažíc překřičet slova kletby. Ale bylo již pozdě. V posledním okamžiku, kdy jsem čekala na soud, mi obzor zastínil Corin. Obrovská vlna síly jej srazila na kolena a zanechala vyčerpaného. Rána, která měla patřit mě.

Nebýt Dvojky, nejspíš bychom se z místa nikdy nedostali. Už si ani nedovedu vybavit, jak se mu podařilo se před námi zčistajasna objevit a vzít i s námi nohy na ramena. Onu pekelnou scenérii jsem už ale z hlavy vyhnat nedokázala.

Corin a jeho světelný meč

Sotva jsme se dostali za hranici polí, vzduch kolem vesnice se začal podivně vlnit. Jako by přímo z jejího středu sálal oheň a všem lidem vypaloval vlasy doběla, jako cejch. Utíkali jsme tak rychle, jak nám nohy stačily, stále ochromení tím, co se tu stalo.

Nikdo nás nepronásledoval, ale sotva jsme se dokázali alespoň trochu uklidnit, přichystal si pro nás osud další překážku. Stále celí napjatí jsme v každém silnějším poryvu větru a zašustění trávy viděli našeho nepřítele, a tak nám vzdálený odlesk prosvítající skrze hustá stébla nepřipomínal nic jiného než čočku zvětšovacího aparátu, podobného, jaký u sebe nosil Ker'Tok. Určitě nás sledují!

Po dlouhém váhání a zoufalém kličkování v takřka rovném terénu jsme se přeci jen odvážili přiblížit. Na rozdíl od nás se světélkující bod nehnul ani o píď. Sotva jsme se prodrali přes trsy trávy, naskytl se nám pohled na zbytky tří zuhelnatělých těl. V prvním okamžiku jsem před sebou znovu uviděla kněze a v hlavě se mi rozezněl jeho dunivý hlas, ale tohle působilo jinak než scény z mých vizí. Oblečení a veškerá výbava nešťastné trojice zůstala nedotčená. Nějaká zvláštní síla musela zničit jen jejich těla, ale nedovedla jsem si představit, co za mocnou ezoterii by to vyžadovalo.

Moji společníci se začali opatrně jejich pozůstatky prohrabovat ve snaze najít něco k užitku. Já se posléze přidala taky, ale spíš než zájem o bohatství mě poháněla zvědavost a touha se o těch lidech dozvědět víc. Hledala jsem cokoliv, co by mohlo prozradit jejich totožnost případným pozůstalým, pokud by se někdo ptal. Podle obsahu vaků to vypadalo na podobnou skupinku, jako jsme byli my. Zřejmě se vraceli z Katarských plání, kde nalezli něco, co se jim stalo osudným.

Z hromady odložených věcí pak nápadně vyčuhoval zvláštní tubus, který si hned získal moji pozornost. Při bližším zkoumání jsem zjistila, že se ve skutečnosti jedná o pouzdro s mapou znázorňující celkem podrobně severní část plání a oblast kolem Orgorku - tedy přesně místa, kam máme namířeno. K mapě byl přiložen i stylus, kterým se do ní dalo zapisovat. Nebylo mi zrovna po chuti obírat mrtvé, ale nakonec by nám jejich věci ještě mohli zachránit život. A jak jeden z mých společníků pronesl, oni je už rozhodně potřebovat nebudou.

Z úcty k nim jsme alespoň vykopali mělkou jámu, kam jsme umístili to málo, co z nich zbylo a pak se vydali dál. Do setmění moc nechybělo, ale my doufali, že stačíme dojít do další vesnice. Už jen proto, abychom si ověřili, jestli se ti podivní kněží nezačínají zjevovat na více místech. S příchodem tmy se bouřková mračna zcela rozpadla a obloha byla opět panensky čistá. Jen v jeden okamžik se opět stalo cosi neočekávaného - začali jsme vrhat stín. A zdrojem přízračného stříbřitého světla nebylo nic jiného než tajuplná věž z Fazolova. Světelný úkaz netrval dlouho a mě akorát zanechal v ještě větších pochybách. Mohlo to snad značit otevření věže? Otevřela se právě nebeská brána, skrze kterou k nám vstoupila armáda, o které prorok hovořil? Myslím, že každý z nás měl nutkání se na místě otočit a chvátat k městu. Nakonec jsme ale přeci jen zamířili k vísce, která se začala pomalu rýsovat na obzoru. Zlatavá světélka vycházející z malých oken nás přitahovala jak můry plamen svíčky.

Jakmile jsme byli na dohled, vyšel nám vstříc i jeden z místních. Podle jeho vřelých slov to vypadalo, že se místním proroci vyhnuli. Nebylo těžké jej přesvědčit, aby nám poskytl svoji stodolu k noclehu, zvlášť, když jsme mu za tuto službu slíbili i odměnu. Cestou k jeho stavení jsem se ještě stačila vyptat na další cestovatele a dozvěděla se, že nejzajímavější osobou je místní starosta - též přivandrovalec, který si přímo uprostřed vesničky přes noc postavil dům. Půdorys tvořil pravidelný dvanáctistěn a stěny z materiálu, který jsem ani nebyla schopná určit. Rozhodně svým vzezřením mezi ostatní budovy ani trochu nezapadal. Sám starosta byl kromě toho prý i skvělým léčitelem, ale jeho návštěvu jsme raději odložili na následující den.

Sedlákova ochota nakonec neznala mezí. Přesvědčil i svou ženu, aby nám připravila večeři a lázeň. Já se mohla dokonce s Corinem ubytovat přímo v jejich domě v jednom z volných pokojů. Taková nabídka se vskutku nedala odmítnout, ačkoliv jsem musela předstírat, že jsme spolu sezdaní. Corin se neukázal jako zrovna nejschopnější herec a připravilo nám to na pokoji nejednu prekérní chvilku. Dokonce to vypadalo, jako by před sebou ještě nikdy neviděl nahou ženu! Byla jsem z toho upřímně rozčarovaná a několikrát ho tak trochu úmyslně uvedla do rozpaků. Nebudu zastírat, že mě nenapadlo využít té soukromé chvilky a jeho nezkušenosti k mému potěšení - zvlášť, když jsem jej spatřila bez šatů, ale došlo mi, že by to v naší skupince rozhodně neudělalo dobrotu. Moc dobře jsem si dokázala představit jeho následné vše vyzrazující pohledy a trapné chvilky, které by nám tím vytvořil. Nakonec bude lepší počkat, než budeme mít tuto výpravu za sebou.

Mít možnost si po dlouhé výpravě nejprve ulehnout do horké lázně a posléze se zachumlat ve voňavých peřinách nelze asi s ničím srovnat. Usínala jsem s příjemným pocitem, jaký jsem si pamatovala možná z dob strávených v rodinném sídle. Kéž by tento památný okamžik nebyl tak záhy narušen.

Sotva jsem zavřela víčka a oddala se spánku, několikeré vrznutí podlahy prozradilo hosta. Cítila jsem, jak se opatrně plíží k mé posteli. Jakoby stále ve spánku jsem se přetočila na druhý bok a tak tak se tím vyhnula bodnutí. V místě, kde jsem ještě před chvilkou ležela, byl zabodnut kuchyňský nůž. V tu samou chvíli zazněl od vedlejší postele bolestný výkřik. Nenapadlo mě nic lepšího, než přehodit přes útočníka deku a povalit jej na zem. Jak jeho tělo dopadlo s hlasitým žuchnutím na zem, ozval se tenký dívčí hlas. Nemohl to být nikdo jiný než jedna ze sedlákových dcer. A přímo nad Corinem se tyčila jeho žena. Jen na kratičký okamžik jsem jí pohlédla do stříbřitě žhnoucích očí a pochopila...

V malé místnosti se strhl nerovný boj. Corinova rána ošklivě krvácela a jen stěží se dokázal bránit útokům posedlé ženy. Já se dokázala zavčasu přesunout ke druhé stěně pokoje, odkud se mi naskytl pohled na tu hrůznou scénu. Obě ženy se pohybovaly jako zkušené vražedkyně, ale bylo zřejmé, že jejich těla k tomu nebyla uzpůsobena. Šlachy i kosti jim pod tou námahou praskaly a ani ta šílená bolest a šok, kterou v tu chvíli musela jejich těla zažívat je nevymanila z cizí nadvlády. Ve chvíli, kdy se ta mladší z nich dokázala vymanit z deky, jsem si už nalezla cestičku k její mysli. Chtěla jsem to strašlivé prokletí zlomit, ale jediné, co jsem v tom kratičkém okamžiku zachytila, byly myšlenky na útok. Kdybych je bývala nezachytila, nestačila bych se ráně vyhnout. Dokázala jsem předvídat její pohyby a během tohoto nerovného souboje se stále snažila přivést ji zpět k rozumu. Marně.

Zoufalství mě dohnalo až ke krajním řešením, nahromadila jsem svou moc a tlakovou vlnou ji vyhodila z pokoje zrovna v okamžiku, kdy Corin z posledních sil svalil její matku na zem. Snažili jsme se ji svázat vším možným, co jsme měli po ruce. Jen, abychom zabránili dalšímu přívalu bolestivých ran. Že se nám mezitím dostala její dcera do zad, jsme si všimli až příliš pozdě. Corin se na poslední chvíli vyhl jejímu útoku a dívka tak pokračovala v letu přímo k rohu jeho postele. Chvilku naprostého ticha přerušilo až odporné křupnutí. Tělo se bezvládně zhroutilo k zemi. To vytrhlo matčinu mysl ze zajetí a následoval nervy drásající bolestný výkřik. Ztráta dcery a mnohačetná zranění v ní vyvolala záchvat. Snažila jsem se jí uklidnit, nabídnout pomocnou ruku, ale i pro ni už bylo příliš pozdě. Vnímala jsem, jak jí přestalo bít srdce a naposledy vydechla.

Nedokázala jsem se ovládnout, celé mé tělo zachvátil třas. Matně si vybavuji jen Corinovy silné paže, jak mě objímají a jeho hlas znějící odkudsi z dálky. Chtěla jsem křičet, ale křeče mi sebraly hlas, neměla jsem ani sílu se vzpouzet. Návrat do příčetnosti byl však stejně rychlý a bolestivý. Do pokoje vtrhla sedlákova druhá dcera. Oči zářící a nůž v drobné, dívčí ruce... Corin ji vyšel vstříc, odrazil útok a sám ji zbavil života. To už se k nám dostali Dvojka s Ker'Tokem. Soudě dle jejich stavu bylo snadné si dovtípit, že je muselo potkat něco podobného. Dali jsme se na útěk. Ve spěchu jsme pobrali naše věci ležící ve světnici a snažili se místo opustit tak rychle, jak nám nohy stačili. A za námi zbyla jen spoušť a noc ozařovaly plameny stravující to prokaté stavení...

Poslouchali jsme:

Numenéra - Úvod

Konečně se mi podařilo se na chvilku odpoutat od úchvatného světa posledního Zaklínače a mohu se směle vrhnout do sepisování reportu z posledního hraní. Konečně jsme se sešli v kompletní sestavě, naposledy si ujasnili pravidla, stvořili si deníky a vrhli se střemhlav do nového dobrodružství. Popisované události budou opět z pohledu mé postavy, tudíž obohaceny o její názory a poznatky.

Za Yennefer pro Zaklínače + první dojmy

Začalo to vlastně docela nevinně. Navzdory mé silné vůli jsem se nechala zlákat obrovským hypem okolo nového dílu Zaklínače a rozhodla se, že si ty kouzelné placky pořídím hned. Přitom jsem ještě neměla dohranou dvojku a propásla předprodej s kovovou krabičkou. Nakonec bylo ale všechno úplně jinak...

Numenéra - zápis z první schůze

Jelikož se nám odstěhovala jedna z hráček, bylo potřeba se dohodnout, jak (a jestli) bude naše herní skupinka pokračovat. Jelikož nemělo moc smysl pokračovat v rozehrané kampani, kde dotyčná hrála dost zásadní roli, rozhodli jsme se vydat do zatím neprobádaných končin světa Numenéra. Už od prvního okamžiku, co jsem její rulebook držela v ruce jsem strašně moc toužila alespoň po jednom oneshotu z tohoto úžasného settingu. Podala jsem tedy návrh, byl přijat a já jsem teď štěstím bez sebe :) Nové dobrodružství může začít!

Animefest 2015 + Akicon jaro

I přes veškeré nešťastné nástrahy života jsem se i letos zúčastnila svého oblíbeného Animefestu a rozhodla se zaznamenat veškeré mé útrapy na stránkách svého blogu. Ti, kdož jsou zvědaví na více či méně kritické zhodnocení svých přednášek, jsou tu rozhodně správně - nechť se pak orientují podle barevných nadpisů. Zkrátka nepřijdou ani ti, kteří si rádi přečtou těch několik stránek zbytečného balastu :) Tak vzhůru do toho!

Mao Ce-Tung konečně doma!

A je to tady! Po dlouhé době jsem se konečně dočkala a dojela si pro svého druhého kocourka ♥ Celý příběh a několik prvních fotek pod perexem ;)

TOP 5 za únor

Únor byl pro mne především měsícem stěhování a přípravy na něj. Mohla bych tu napsat klidně topku 20 věcí, proč je tak super konečně bydlet ve vlastním a na jak úžasnou lokalitu jsem se to dostala. Raději ale zůstanu u svého starého formátu, takže to bude opět směska dobrot a nějaké té drogerie/kosmetiky.

Návštěva kočičí kavárny

Začátkem února jsme s přítelem absolvovali dlouho plánovanou návštěvu jedné z pražských kočičích kaváren. V následujících řádcích vám povím, jak to všechno probíhalo :)

Karty proti lidskosti

Lepší téma pro svůj jubilejní dvoustý příspěvek jsem si opravdu nemohla vybrat. Chystám se vám představit hru, která vám rozhodně změní život. Hru, která vám pomůže odkrýt vše, co ve vás po dlouhé roky dřímalo. Hru, kterou určitě budete milovat!

Přestěhováno!

Konečně! Jedna z největších událostí tohoto roku je konečně za mnou a já už teď mohu z poklidu mého nového domova sdílet se světem všechny mé radosti i starosti :) A jak to všechno probíhalo, se můžete dozvědět pod perexem ;)

PragoFFest 2015

Vím, že s reportem přicházím poněkud s křížkem po funuse, ale nerada bych své čtenářstvo ochudila o takovou porci alespoň zprostředkovaných zážitků. Pustit se do jejich sepisování pro mě byla vskutku výzva, a to hnedle z několika důvodů, které během psaní článku snad objasním. Tak se do toho tedy pusťme :)

Přípravy na cestování - část 1. Očkování

Už jsou tomu dlouhé tři roky, co jsem naposled psala o svých přípravách a plánech na cestu do Indie. Je tedy opět nejvyšší čas si všechny ty radosti a stresy s tím spojené opět připomenout. Zvědavým čtenářům pak alespoň předám aktuální info o cenách a možná zde naleznou i pár užitečných typů. Začneme ale hezky zvolna - očkováním.

Recenze - Bombay Express

Po dlouhé době se konečně dostávám k psaní, tak to chce vyhmátnout nějaké příjemné téma :) Jelikož je u mě posledních 14 dnů přítel, trochu internetování zanedbávám a snažím se naplno věnovat zařizování bytu a dalším podobným kratochvílím. Jelikož je v současném bytě až přespříliš rušivých elementů, snažíme se ten čas trávit i trochu mimo. Konečně jsem se tak odhodlala navštívit restauraci Bombay Express ve Flóře. Hned zprvu mě nadchla jejich nabídka jídel, mezi kterou dominovala Masala dosa, což byla naše nejčastější snídaně v Kerale. Mám k tomuto jídlu tedy velmi osobní vztah :) i když jsem se jej ještě neodvážila ochutnat, byla jsem tu za poslední týden s přítelem hnedle dvakrát. Podrobnější info naleznete v článku.

TOP 5 za leden

    Vítám vás ve své (ne)pravidelné měsíční rubrice TOP 5. Řeč bude opět o maličkostech, které mi poslední dobou nějakým způsobem zpříjemňují život. To nejdůležitější se právě dost často skrývá v podobných drobnostech ;)

Co bych ráda stihla v roce 2015

    Vánoční prázdniny utekly jako voda, úspěšně jsem se vrátila plná energie do pracovního provozu a konec ledna za rohem. Neuvěřitelné, jak ten čas letí! :) Nový rok s sebou doufám přinese spoustu změn a já si vytyčila i několik osobních cílů, kterých bych letos chtěla dosáhnout. Nejsou to ani tak předsevzetí, jako spíš prvotní psychická příprava na věci, které se chystají. A možná si během psaní opět vzpomenu i na něco dalšího :)

Life update

    Jelikož se tu poslední příspěvek objevil více než před měsícem, nejspíš by se slušelo naťukat sem opět pár vět o životě a tak vůbec. Poslední dobou se toho ostatně dělo poměrně dost :) sice nic tak převratného, ale k psaní se člověk skutečně moc nedostal. Tak si posviťme na viníky!

Na skok na Repliconu

    To si takhle v sobotu dopoledne jedete pro nový externí disk, prádlo v pračce, celí nedočkaví, až se vrátíte zpět a uvaříte si něco dobrého k pozdnímu obědu a skončíte na Repliconu :) Asi tak by se dala ve stručnosti popsat moje dnešní epizodka. Ale jelikož jsem na této akci byla poprvé a nějaký ten čas na ní strávila, podělím se s vámi i o zbytek zážitku.

Akicon 2014 - dvojreport

    Psaní reportů z akcí je u mě už takovou příjemnou tradicí, takže i kdybych měla zítra v práci hladovět a trpět z nevyspání, stejně se k tomu dokopu. Ačkoliv pro mě letošní Akicon, tentokrát věnovaný vědě a technice, nebyl zrovna výjimečný, zvlášť ve světle předcházejících událostí, pozornost si určitě zaslouží. Předem však své čtenáře musím upozornit, že opět půjde o osobní náhled na celý průběh akce a bude obsahovat spoustu naprosto nerelevantních detailů. Koho podobné články nebaví, ať se raději poohlédne jinde, nebo prolétne obrázky ;))
Jelikož se i tentokrát snažím získat cenu za nejdelší příspěvek, přemluvila jsem svého drahého přítele, aby taky něco sepsal a já si tak díky němu na své konto připíšu zas o nějakou tu stránku více.

Fantom opery v Praze

    Dovolím si tu napsat pár slov k české inscenaci slavného muzikálu Fantom opery z pera Andrew Lloyd Webbera v divadle Goja music hall na pražském výstavišti, dokud mám celý zážitek ještě čerstvě v paměti.

Narozeniny mezi ploty

    Už je tomu více než týden, co jsem se přiblížila více třicítce a tudíž si pomalu začínám připadat jako jednou nohou v rakvi. Ani ty oslavy nejsou, co bývaly. Dávno jsou pryč léta mladického hýření a toto významné výročí jsem tak strávila velmi stylově mezi svýma - v pražském ústavu pro duševně choré :) A jelikož si letošní ročník festivalu Mezi ploty těch pár slov zaslouží, přináším vám kratičký report z akce.

Žampiony s celerovo sýrovou náplní

    Už dlouho jsem tu nepřispěla nějakým zajímavým receptem; důvody to má dva - dost často jen lehce obměňuji svá zažitá jídla, nebo jsem jednoduše líná cokoliv sepisovat. Teď jsem si ale přichystala jídlo tak jednoduché (a přitom zatraceně dobré), že se o něj ráda podělím :)

Den železnice v Trutnově

    Po dlouhé době se mi podařilo zavítat do mého rodného v Krkonoších. Prakticky celé prázdniny jsem někde lítala a neměla chvilku klidu (což se značně podepsalo i na mé aktivitě zde), ale po druhé dovolené na Slovensku bylo už na čase podělit se o své zážitky s těmi nejbližšími. Bláhově jsem doufala, že si tedy po zásluhách konečně odpočinu, ale rodina si pro mě připravila jiný program :)

NatsuCon 2014

    Další ročník Natsuconu je už definitivně za námi, svého přítele jsem odeslala zpět na Slovensko a mně nezbývá nic jiného, než se opět pustit do psaní :) Je ovšem nutné zmínit, jak moc velká oběť to pro mě je - krom toho, že jsem v posledních týdnech neměla téměř žádný volný čas, podařilo se mi i přes všechny nesnáze postavit nového miláčka (čti PC), vhodně pojmenovaného Behelit, kterého jsem si pochopitelně nestihla ani pořádně užít. Naopak mě má drahá polovička ještě celou dobu provokovala zprávami o tom, jak skvěle se na něm hraje, zatímco já dřepěla v práci a čučela na excelovský tabulky :) Krom Witchera 2 tu už mám zprovozněný i Divinity: Original Sin a opravdu mě svrbí ruce... :)

Novinky v anime - léto 2014

    Sice trochu s křížkem po funuse, ale nedá se nic dělat :) Je hrozné, kolik nástrah je nucen takový průměrný pisálek překonat, aby mohl konečně v klidu zasednout za obrazovku svého monitoru a pustit se do tak bohulibé činnosti, jako je smolení souhrnů právě vycházejících animeček. Doufám, že alespoň někomu z vás ušetřím ten čas, který jsem nad tím já sama ztratila. Alespoň mohu teď hodnotit na základě několika dílů, ne jen jednoho, jak tomu obvykle bývá (ale pochopitelně se tu najdou i nějaké výjimky, záhy osvětlím proč). Tak hurá do toho ;)

Minireport: Rock for People 2014 (sobota)

    Letos to bylo historicky poprvé, co jsem se odhodlala k účasti na tak obrovském hudebním festivalu (navíc žánrově ne zrovna blízkého), proto je nutné takovou událost náležitě zdokumentovat a okomentovat. Za vše vlastně vděčím své mamče, která mě už několik týden předem poctivě nahlodávala a díky ní jsem si odnesla opravdu parádní zážitek. Ale pěkně popořadě :) předem upozorňuji, že nejsem žádný velký hudební znalec a kritik, pro erudované recenze zavítejte raději jinam, já si tu vystačím s vlastními dojmy ;)

Práce, život a tak vůbec...

    Včera jsem byla vyprovodit svého přítele k autobusu a opět si musím začít zvykat na osamělý život. Plynule jsem přešla do předešlého režimu a jako jediné pozitivum tohoto stavu je asi jen dostatek času na psaní. Tak toho alespoň využiji a opět se pokusím sumarizovat zážitky a postřehy z posledních měsíců mého (očividně zcela nudného) života :)

TOP 5 za červen

Sice se mi podařilo ukecat svého přítele, aby u mě zůstal ještě o týden déle (myslím, že značnou zásluhu na tom má i můj mačkoň), ale je potřeba myslet i trochu na sebe :)) Skoro bych ani nevěřila tomu, jak mi to psaní blogových a jiných příspěvků může chybět. Tak jsme se dohodli, že si teď každý necháme chvilku pro sebe a budeme se věnovat svým věcem. Je tedy na čase sepsat moji červnovou topku ;)

O jednoho více...

    Jsem hrozná, vím to o sobě. Občas se mi prostě stane, že mi naprosto přeskočí a já udělám nějakou naprostou šílenost. Jako třeba teď. A stačilo k tomu opravdu hrozně málo - jeden kratičký pohled do překrásných kulaťoučkých očí...

Úlovky ze sekáče

    Po dlouhé době jsem měla konečně víkend jen sama pro sebe. Krom večerního brouzdání po pinterestu a všemožných aukcích (zas mám novou paruku, yay!), jsem se rozhodla, že si dopoledne zajedu do svého oblíbeného sekáče. V sobotu mají na dvorku vždycky hrabárnu, kde je možné pořídit vše v rozmezí 10-50,- Kč. Pak obvykle následuje ještě důkladný průzkum vnitřní části. No, strávila jsem tam celé dopoledne a rozhodně neodešla s prázdnou. Ze svých nynějších úlovků jsem tak nadšená, že o tom musím napsat i na blog :D

TOP 5 za květen

Pomalu jsme se proploužili do června a je tedy na čase sepsat pravidelný sumář top 5 věcí za uplynulý měsíc. Výběr to nebude ani tentokrát zrovna snadný :D dokonce jsem si kvůli tomto postu vytvářela i poznámky v mobilu, abych náhodou všechny ty úžasný věci nezapomněla. 

Měsíc v práci!

    A je to tady! Vydržela jsem pracovat celý měsíc :D Jelikož je to pro mne takové menší jubileum, pokusím se nějak shrnout své první dojmy a zhodnotit, co jsem se za tu dobu už stihla naučit.

TOP 5 za duben

    Abych celý dnešní večer netrávila jen shromažďováním obrázků z internetů, rozhodla jsem se vymyslet si tu další rubriku, kam budu moct cpát drobnosti, které mě za poslední měsíc nějakým způsobem potěšily. Bylo by to příliš málo materiálu pro samostatný článek, ale zase by byla škoda se o to nepodělit ;)

AnimeFest 2014 ve znamení oušek

    Ačkoliv se toho letos v mém životě opravdu mnoho změnilo, je nutné některé věci zachovat. Aby měl život nějaký ten ŘÁD. AnimeFest už začíná patřit mezi mé conové stálice, na které se rok od roku těším stále víc. A i letos bylo na co :)

Školení!

    Tak tu máme pokračování z mého oblíbeného seriálu: "A zase ta práce." :) Tentokrát se podíváme na další velmi zábavnou součást mé práce v podobě školení. Nechybí ani veselý zážitek z oběda :)

Introduction to Human Behavioral Genetics

Vzdělávání na Coursera pokračuje! Tentokrát si vás dovolím přizvat ke kurzu Introduction to Human Behavioral Genetics, kde je mimo jiné možné získat i ověřený certifikát (ovšem za příplatek, takže si tuto příležitost asi nechám ujít). Důvod, proč jsem si vybrala právě tento kurz je krom mého velkého zájmu o toto téma i fakt, že se dotýká mnohýma zatracované a nenáviděné eugeniky. Samozřejmě v širším historickém kontextu. Tím tedy nechci říci, že bych byla sama nedejbože příznivcem podobných ideologií, ale ráda se zaobírám i těmi trochu kontroverznějšími tématy, jak už si asi každý ráčil všimnout :)
Dalším malým bonusem je pak fakt, že původně bylo třeba aktivně diskutovat i ve fóru, ale díky aktivitám mého drahého přítele se od tohoto upustilo. Za to jsem opravdu vděčná, moje psaná english je příšerná a chuť někam psát obvykle minimální. Pevně věřím, že kurz splní má očekávání a zase si budu připadat o něco vzdělanější :)

Matchujeme!

    Dneska to bude takové krátké, pro účely archivace tu chci sepsat svoje dojmy z dalšího pracovního dnu, abych měla buď na co vzpomínat, nebo se mohla případně zasmát :))

První den v práci a jarní wishlist

    Nemožné se stalo skutečností! Zaměstnali mě! A ještě jsem dostala místo, o které jsem fakt docela stála, ačkoliv byl dle mého přijímací pohovor s mým nadřízeným totální fail :D Každopádně jsem na tento okamžik čekala opravdu dlouho; konečně dostane můj život nějaký řád a především budu mít co utrácet. Vytvořím si teď tedy seznam motivátorů, co mě musí jasně přesvědčit o tom, že se práce vyplatí víc jak mé obvyklé lenošení...

Banánové sušenky

    Místo toho, abych se poctivě připravovala na pracovní pohovory, trávím volné chvíle v kuchyni :D Všechno to začalo slibem mému kamarádovi, že mu k narozeninám upeču bábovku. No a když už jsem měla rozehřátou troubu, proč ji nevyužít? Následující recept navíc zvládne úplně každý a výsledek je více než uspokojivý ;)

Novinky v anime - jaro 2014 (pokračování)

    Doufala jsem, že se mi podaří slíbené pokračování sesmolit o něco dříve, ale stalo se hned několik věcí, co mi v tom zabránily. Nebudu počítat všelijaké výlety na čerstvý vzduch a za kámoškama, to mi zas tolik času také nesebralo, ale... Nejdřív jsem viděla tak úžasné anime, že jsem vůbec neměla chuť pouštět se do nějakého dalšího a tento stav vydržel snad dobré dva dny a pak...pak jsem viděla takovou hrůzu, která mě instantně vyhnala od monitoru a já sbírala zbytky svého zdravého rozumu u dalších dílů Broen (mimochodem velmi napínavých). Až dnes dopoledne jsem zvládla poslední dva zástupce jarní vlny a konečně se mohla pustit do psaní...

Novinky v anime - jaro 2014

    Tak jsem se nakonec přeci nějak odhodlala k zhlédnutí prvních dílů několika nově vycházejících sérií a tady se vám pokusím zprostředkovat své první dojmy. Článek opět rozdělím na dvě části, abych vás hned z kraje neodradila případnou délkou textu, i když se budu snažit být stručná :) tak jdeme na to!

Víkend v Brně

    Milý deníčku, už je to tu zas. Mám neochvějné nutkání se ti svěřit s událostmi posledního víkendu. Stejně jako ty předchozí byl něčím výjimečný a zároveň vlastně zcela obyčejný. Ať už ti to přijde jak chce, rozhodně byl krásný, takže snad těch několik řádků prodchnutých pozitivní energií nějak sneseš...

Jarní úklid!

    A je to tady. Venku začíná být konečně snesitelně teplo, ptáčci zpívají, děcka se muckají a cítím neodkladnou potřebu vyvětrat své skříně a udělat si pořádek v počítači. Takže místo toho, abych si užívala své poslední dny volna třeba hraním Mass Effectu, pobíhám z pokoje do pokoje a třídím věci...

Víkendový receptář

    Rozhodla jsem se, že je na čase svého chlapce ukázat rodině a při té příležitosti ho seznámit s krásami Krkonoš. Aby byl dojem z celé návštěvy ještě příjemnější, rozhodla jsem se i trochu zaexperimentovat v kuchyni a vyzkoušet si zase pár zajímavých receptů. A tady jsou! Včetně mého komentáře.

Vítej v rodině, Vinci!

    Dlouho očekávaná chvíle konečně nastala; v pátek jsem si v czc vyzvedla nová střeva a v úterý si skočila k technikům pro můj starý case a přeživší komponenty. Vůbec poprvé jsem se vrhla na stavbu a instalaci PC úplně sama, je to přeci hračka a nic se nemůže pokazit. Och, jak ošklivě jsem se mýlila!

State of mind

    Znáte to, když si takhle večer pustíte nějakou ze svých oblíbených skladeb a nemůžete ji přestat poslouchat...

TAG: Rozhodně ne!

    Jelikož jsem opět líná psát a ještě línější přehrávat si z mobilu fotky z posledních kulturních akcí, co jsem navštívila, zaplním prázdné místo ve svém deníčku dalším tagem. Tentokrát o věcech, co mě nasíraj a přes co prostě nejede vlak!

A Beginner's Guide to Irrational Behavior

    Dnešní post bude skutečně jen informativního charakteru :) Konečně jsem se odhodlala k registraci do vzdělávacího projektu Coursera. Díky němu přístup k celé řadě zajímavých přednášek a kurzů mnoha prestižních univerzit a dalších vzdělávacích institucí. Většina z nich je zadarmo, ale najdou se zde i takové, které mají oficiální akreditaci a je tedy možné si za poplatek nechat vystavit certifikát o jejich absolvování. Dalším tematicky spřízněným webem je pak Udacity, kde bych měla mít svůj účet taky :)

Prvotním impulzem byl však chystaný 8 týdenní kurz mého oblíbence Dana Arielyho, jehož blog je již teď nedílnou součástí mých odpoledních kávových dýchánků. A Beginner's Guide to Irrational Behavior začne 11. března a na stránkách kurzu se již začínají objevovat první materiály. Jsem skutečně zvědavá, zda se mi podaří překonat mé prokrastinační tendence a zvládnu ho dotáhnout až do konce (a odměním se certifikátem). Naštěstí na to nebudu sama, tak by mě to mohlo motivovat o něco více ;) 

Pokud i vás toto téma zajímá, neváhejte a přihlašte se. Danovy přednášky jsou opravdu zábavné a na profesionální úrovni, nutná je jen jistá znalost angličtiny. Sama sebe však nepovažuji zrovna za experta a zatím jsem nenarazila na jediný zádrhel. Takže studiu zdar!

Čas na vraždu!

    Lekli jste se? Nebojte, není tu žádný důvod k obavám, nehodlám tu sepisovat nějaký nenávistný příběh, ani detailně popisovat plánování vražd jedinců, kteří by si to možná i trochu zasloužili. Nic takového. Poslední dobou mi dělají společnost dva velmi vydařené krimiseriály, jež jsem rozhodla trochu blíže představit.

D&D 40th Anniversary Blog Hop Challenge - Day 28

    Tak jsem včera naschvál vstávala brzo, abych stihla ranní bus do Krkonoš a mohla před odchodem na párty sepsat těch pár řádků, abych po příchodu domů zjistila, že místo PC je u mého stolu prázdno a vedle klávesnice dopis s objasněním celé situace - totiž, že se na desce z jednoho počítače testují komponenty druhého. No nakonec to dopadne stejně tak, že budu stavět nový. Aspoň bude nějaká sranda. Já tady teď s tím menším zpožděním zodpovím poslední otázku :))

D&D 40th Anniversary Blog Hop Challenge - Day 27

    Poslední dny jsou nějaký divný. Přítel mi píše o tom, jak na hodině tělocviku málem zkolaboval, já dnes naspala je jednu hodinu a taky cítím, jak na mě pomalu něco leze. Celý den je mi strašná kosa :D před chvilkou jsem vylezla ze sprchy, kde jsem se polejvala očividně fakt žhavou vodou a vůbec jsem to necítila. Paráda. Do toho rýmička :) Pomalu začínám vypadat (a hlavně se cítit) jako mrtvola. Asi si budu muset koupit na zítřek láhev borovičky... :)

D&D 40th Anniversary Blog Hop Challenge - Day 26

    Nevím jak vy, ale já měla dneska zatraceně unavený den. Nejraději bych se válela jen v peřinách u seriálu a vůbec nic nedělala :) krom jedné obligátní návštěvy příbuzenstva jsem toho zas až tak moc nestihla. Vlastně jen pořídit cestou jednu zajímavou fotografii, o kterou se podělím v článku.

D&D 40th Anniversary Blog Hop Challenge - resti, část druhá

    Tak jsem konečně vyřešila své problémy se spánkem. Doma máme naštěstí gauče dva, a i když mi z toho dalšího trčí ven hnáty, probouzím se bez protivného bolehlavu. A ještě k tomu na něm rádo odpočívá Putině, které mě tak večer pěkně zahřívá (no, nebo okusuje palce, za což bych mu občas nejradši vyprášila kožich). Na světě je tak i přes všechny starosti o trochu lépe a navíc mě koncem týdne čeká sraz s nej kámoškou, takže se mám i na co těšit :) A teď zas hezky ve zkratce shrnu zbytek otázek, abych mohla od zítřka začít zas podle plánu ;)

D&D 40th Anniversary Blog Hop Challenge - resti, část první

    Už jsem si myslela, že se k tomu psaní dneska ani nedostanu. Jak jsem opět přijela domů a byla nucená spát na gauči, rozjela se mi hnedle od rána opravdu protivná migréna. Čerstvý horský vzduch a několik šálků mého oblíbeného touaregu udělalo svoje a jsem snad schopná dát zase dohromady aspoň větu. Mmch. "resti" je další z mých novotvarů, nikoliv chyba :) to jen tak pro pořádek a pro rejpaly ;)

Svetr po babičce!

    Tak je to tady, konečně mohu opět usednout k mé milované PS/2 klávesnici a začít pomalu plnit všemožné resty. Prvně si ale musím trochu vylít své srdéčko kvůli událostem z tohoto víkendu. Opět jsem se jej rozhodla strávit v přítomnosti mého milého chlapce v úchvatném prostředí nejmenovaných brněnských kolejí...

Stávka!

Ano, je to tak! Krom toho, že bojkotuji stupidní pivní challenge na FB, přestávám na dobu neurčitou psát na blog!

Ale teď vážněji :) Krom toho, že jsem si nádherně protáhla valentýnské oslavy až do pondělí, jsem se musela posléze opět vydat do Krkonoš, abych se podívala na zoubek svým dvěma milovaným mašinkám. Bylo mi sděleno, že oba moji miláčci (= čti počítače) odmítají spolupracovat a je žádán "odborný" zásah. No, ukázalo se, že mé schopnosti na to bohužel nestačí a oba marodi byli vydáni do péče chirurgů techniků. Uvidíme, jak dlouho si tam poleží. Do té doby jsem bez počítače a na mobilu se opravdu moc dobře psát nedá :/ (teď jsem si na chvilku zabrala stroj u babičky, ale mám na to sotva pár minut)
Hlavně doufám, že mi přežila má drahocenná data (především ta z účetnictví) a že nebudu muset shánět náhradní komponenty, ona taková deska se socketem 939 je dneska už docela rarita :D

No, tak zase...někdy! 

D&D 40th Anniversary Blog Hop Challenge - Day 12 & 13

    Tak nějak podvědomě jsem už prve tušila, že budu opět tulenit (cha, krásný výraz od mého chlapce) a nebude se mi chtít po náročném dni stráveném pobíháním po městě (všichni ti lidé a stuff) cokoliv sepisovat, proto jsem se omluvila už předem :D Navíc se včera opět hrál Pathfinder s tím, že já si svou část měla odehrát ještě dřív, protože jsem byla trochu posadu za zbytkem družinky. Překvapivě jsem to i přežila a už opět "fungujeme" jako skupina. Jenomže se končilo po půlnoci, spolubydla spal a tak už nemělo smysl tu něco datlovat. Dneska mi ještě k tomu přijede můj milý, tak jsem zvědavá, jak dlouhý souhrn budu nucena po jeho odjezdu psát. Teď už ale k otázkám...

D&D 40th Anniversary Blog Hop Challenge - Day 10 & 11

    No, pomalu to vypadá, že se z dvojpostů stane menší tradice :) Včerejší večer jsem strávila u Path of Exile a už jsem pak neměla moc sílu a chuť něco sepisovat. Teď mám vlastně jen takovou menší herní pauzu. Jsem docela překvapená, co všechno stihli do té hry za cca půlrok mé nepřítomnosti přidat. Celkově mi přijde mnohem lépe vybalancovaná a zábavnější. Samozřejmě si vybraly tyto změny k lepšímu i jistou daň, a to celkově vyšší hw nároky, takže doma si už tuhle sympatickou diablovku prostě nezahraju. Hlavně, že jsem k ní dotáhla přítele, protože ve dvou se to vždycky lépe táhne ;)

D&D 40th Anniversary Blog Hop Challenge - Day 9

    Uf, na to, že ještě není ani půlnoc, jsem dneska nějaká přichcíplá. I když to už tak nějak od rána, kdy se mi ani za boha nechtělo vylézt z postele. Nicméně jsem se nakonec úspěšně vyhrabala a jela navštívit své dobré přátele za účelem stalkování jejich způsobu hraní. Musím říct, že mě to opravdu mile překvapilo a jak jsem očekávala, hrají přesně ten typ dobrodružství, jaký je mi nejbližší a ještě ve velmi sympatickém stylu. Vůbec mi nevadilo tam těch několik hodin sedět tiše v koutě a sem tam si jen hrát s mobilem :) Budu se k nim muset zase někdy nacpat. Ale teď už k challenge ;)

D&D 40th Anniversary Blog Hop Challenge - Day 8

    Dneska se k psaní dostávám výjimečně o něco dřív. Neměla jsem zrovna moc produktivní den a dokonce jsem se nachytala, že teď pořádně nemám co na práci a jen tlachám s lidmi po internetu. Což je poměrně nežádoucí stav :) je tedy třeba tuto časovou mezeru nějak smysluplně vyplnit. Snad se mi aspoň povedlo najít několik zajímavých odkazů, se kterými se s vámi opět podělím.

D&D 40th Anniversary Blog Hop Challenge - Day 6 & 7

    Protože jsem včera nějak neodhadla délku mé plánované návštěvy, musím dnes výjimečně shrnout hnedle dvě otázky. Doufám, že to alespoň teď před tou půlnocí stihnu, protože i dnes jsem měla velmi zajímavý den. Krom návratu v 6 hodin ráno a dlouhého vyspávání do poledních hodin, jsem vyrazila na koncert mé milované skupiny Ulver. Ačkoliv jsem tam šla sama, neskutečně jsem si to užila a stále jsem plná dojmů :) Tohle je prostě moje naprostá srdcovka a nedám na ně dopustit. Opravdu škoda, že hráli tak krátce (tuším hodinku a půl), myslím, že bych je vydržela poslouchat dvakrát tak dlouho!

D&D 40th Anniversary Blog Hop Challenge - Day 5

    Dnes se pro změnu budeme řídit tím, že dokud člověk nejde spát, je prostě dnešek. Takže tu stále máme středu pátého února a já píši svůj pravidelný post na blog. Opět jsem se zdržela v čajovně a tentokrát se mi ji ani nechtělo opouštět. Konečně jsem si nepřipadala zase jako největší asociál a mohla si pokecat o takových těch běžných věcech, což mi poměrně zvedlo náladu. Stále mě nějak neopustila nespavost a migrény, takže si připadám spíš jako taková chodící mrtvola. Je to až tak vážné, že se přestávám řídit kouzelným heslem: "Nikdy nikomu nevykládejte o svých problémech. 20 % lidí to nezajímá a 80 % vám je přeje." :D Zvlášť, když vím, jak moc pravdivé je.

D&D 40th Anniversary Blog Hop Challenge - Day 4

    Mohla bych teď tvrdit, že jsem kvůli svým (několika málo) čtenářům opustila dřív čajovnu, abych stihla další pravidelný post v této challenge, ale kecala bych :) Už se mi konečně podařilo přesunout se do Prahy a jsem po té cestě taková uondaná. Navíc je mi tady na bytě poměrně smutno :D Mám sto chutí otočit to zpět do Krkonoš, nebo ještě lépe do Brna. No uvidíme, kde a jak nakonec skončím. Dnes to bude i poměrně chudší na zábavné odkazy, protože jsem toho pochopitelně za ten den moc nestihla...

D&D 40th Anniversary Blog Hop Challenge - Day 3

    Jeden den usedám k psaní veselá, ještě lehce ovíněná (no, raději to po sobě nechci ani číst) a druhý je tu situace přesně opačná a je mi tak mizerně, že se z toho musím vypsat. V rodině proběhla poměrně nepříjemná hádka, kvůli které jsem navíc zjistila, že má můj otec problémy s matematikou základní školy. Ani názorné ukázky pomocí jablíček a hruštiček (v tomhle případě bonbónků pro kocoura) nějak nezabraly a nakonec se tu já cítím jak ten největší pitomec O_o K tomu ještě totálně vytočená. A to si mám teď hledat práci, kde možná bude riziko srážky s blbcem o dost vyšší, uf...
No, už jsem si snad vylila srdíčko dostatečně, tak přejděme k tématu!

D&D 40th Anniversary Blog Hop Challenge - Day 2

    Původně jsem si říkala, že dneska vstanu o něco dřív, abych stihla už v ranních hodinách něco sepsat, ale samozřejmě jsem se raději válela a posléze odjela na rodinnou sešlost, kde jsem se parádně opila :) No, příspěvků pod vlivem jsem tu moc nenapsala, tak to bude aspoň nějaká změna. A jelikož je challenge sama o sobě nepříliš zábavná, budu sem vždycky přidávat nějaké ty zajímavosti, na které jsem během dne narazila :)

D&D 40th Anniversary Blog Hop Challenge

    Většině z mých přátel jistě neunikla zpráva o oslavách již čtyřicetiletého výročí našeho milovaného D&D. Podle dostupných zdrojů se jeho vznik datuje k 26. lednu roku 1974. Ku této příležitosti byla odstartována další blogová challenge, které jsem se po dlouhém (no dobře, trochu kecám) zvažování rozhodla zúčastnit. Na rozdíl od té předchozí má o něco smysluplnější otázky a navíc oficiálně začíná právě dnes! Yay, konečně jsem něco neprošvihla!

Jak na Nový rok...

    Ač jsem před chvilkou tvrdila něco o nechuti k psaní, nějak se mi nedaří odlepit se od monitoru a chci ten čas alespoň trochu smysluplně využít. Z původně plánovaných měsíčních souhrnů toho moc nezbylo, tak aspoň přináším další článek z nepravidelného cyklu "můj život". Opět můžete čekat jen samé převratné myšlenky, jak je u mě ostatně zvykem ;)

Xiaomi Hongmi/Red Rice

    V posledních dnech se mi ale vůbec nechce psát. Co jsem přijela domů, strašlivě jsem zlenivěla a nějak těžko nacházím motivaci k potřebě sdělovat cokoliv mému okolí. Od toho mám ostatně všechny ty asky, fejsbuky apod. Zařekla jsem se, že se tedy alespoň podělím z prvních dojmů mého opožděného vánočního dárku :)

Něco končí, něco začíná...

     Poslední týdny se nesly v duchu ne zrovna šťastných událostí, které braly životní sílu nejen mně, ale celému okolí. Bylo potřeba dospět k nějakému rozhodnutí, vzít život opět do svých rukou a odhodlat se k několika důležitým krokům. A ten čas nastal právě teď. Tímto chci tedy tak trochu symbolicky ukončit jednu z těch nejzásadnějších kapitol svého života...

Co bys mi doporučila za......HUDBU?

    Jelikož měl můj předchozí článek o doporučených anime poměrně úspěch, rozhodla jsem se něco podobného opakovat v případě hudebních typů. Opět půjde o čistě subjektivní záležitost, ale pokud tím potěším aspoň pár čtenářů a třeba je přivedu k poslechu nějakého doposud neobjeveného žánru, budu ráda. Samozřejmě se budu opět věnovat tomu, co běžně ve volném čase poslouchám - tento výběr žánrů je sice poměrně omezený, ale výhoda těchto článků je, že se dají velmi snadno editovat :) Koho jinak skutečně zajímá, co aktuálně poslouchám, nechť koukne na můj last.fm profil (tuhle službu mohu skutečně jen doporučit).

Kočkovíkend

    Po dlouhé době jsem se opět vydala do zapadlých končin Krkonoš, abych navštívila svoje rodné městečko a rodinu. Tak nějak jsem doufala, že se mi konečně poštěstí, že prožiji alespoň jeden víkend v klidu. V plánu jsem měla jen rutinní návštěvy příbuzenstva a pořízení pár fotek koťátek. Co všechno se z toho nakonec vyklubalo, se dozvíte v následujícím článku. Pozor, bude obsahovat hromadu fotek! :)

Akicon 2013 - poprvé jako součást programu

    Jak jistě mnozí z vás zaznamenali, slavil letos Akicon své desáté výročí. A byla bych opravdu jeho nevděčným fanouškem (jež se za tu dobu dokonce dostal mezi pořadatele), kdybych si na něj nepřipravila něco spešl. S Gábi jsme se rozhodly, že si protentokrát pro návštěvníky připravíme workshop na téma příprava kávy. O tom, jak to celé probíhalo, se dočtete v následujících řádcích. Podařilo se mi dokonce stihnout i značnou část programu, takže se pokusím zhodnotit i jejich práci.

Novinky v anime - podzim 2013 (pokračování)

    Jak už jsem nadnesla v předchozím článku, válelo se mi po disku těch nových seriálů mnohem víc. Překvapivě se mezi nimi objevilo i pár koukatelných, takže tentokrát to stojí i za přečtení. Ale už nebudu déle zdržovat...