Animefest 2019 report - Nedostatek soudnosti feat. mrožina

Brněnské výstaviště mělo poslední květnový víkend opět tu čest hostit další ročník našeho oblíbeného Animefestu. Zástupci ploutvonožců pochopitelně nemohli chybět a letos nebyl jediným důvodem jen pasivní zájem o asijskou kulturu. Jak už titulek reportu napovídá, letošní fest byl alespoň pro mě rozhodně spešl. Podrobnosti, včetně informací o skladbě našeho festovního jídelníčku a dalších užitečných postřehů, se dozvíte níže :)

Mrožovci na Slavconu 2019 - report

Letos jsem si uvědomila, že jsem za svou předlouhou conovou kariéru vlastně nikdy nebyla na žádné zahraniční akci, když tedy Mrož přišel s nápadem podívat se na sousední Slavcon, s radostí jsem přikývla. Bratislavu jsem ostatně také ještě neviděla a chtěla jsem mít proti Mrožovi zase nějakou tu munici :) Jak celá akce probíhala se opět dozvíte v tradičním reportu.

Barista roku 2019

Jakožto správní zástupci pražské kavárny jsme si nemohli nechat ujít další ročník našeho oblíbeného soutěžního festivalu Barista roku. Ten nás opět zavedl do malebného prostoru hipstersko industriální Pragovky poblíž stanice Kolbenova. Máme to sice přes celou Prahu, ale co bychom pro kávu neudělali! A jak to celé probíhalo? To zjistíte níže.

Mrožovci na kuchařské show v Presto meat-market

Jelikož jsem se rozhodla opět vzkřísit svůj blog, budu vás (snad pravidelně) zasypávat zážitky z našeho mrožího a mroživého života. Jelikož láska odjakživa prochází žaludkem, nemohla jsem na Mrožovu nabídku navštívit kuchařskou a degustační show v našem oblíbeném Prestu říci ne! Zvlášť, když byla ústředním tématem středomořská kuchyně. No hned po zveřejnění plánovaného menu se mi začaly sbíhat sliny! A jak to celé probíhalo, se dočtete níže.

Z deníku Nereth - Brána k vědění

Jelikož opravdu nemám dostatek času a energie, abych se věnovala sepisování pravidelných zápisů z hraní, rozhodla jsem se, že zkusím třeba čas od času zveřejnit nějaký ten útržek z Nerethina osobního deníku. Sice mi to už nějaký ten měsíc straší v myšlenkách, ale až teď nadešla ta vhodná chvíle, kdy mohu prozradit, kam stezky osudu naše hrdiny zavedly.

Natsucon 2018 - report

Letošní Natsucon se konal trochu netradičně již druhý červencový víkend a fanoušci japonských  kreslených seriálů pro děti měli opět možnost obdivovat krásy pražského Karlína a jeho okolí. Pracující lid jistě ocenil prostory zdejší Obchodní akademie, kde se mohl alespoň na chvilku opět vrátit do školních lavic a tomu zbytku to snad připomnělo, jak rychle ty prázdniny utíkají! Cha! Teď už ale opět k mému tradičnímu reportu :)

VIP AnimeFest 2018 - report

Je to skoro až k neuvěření, ale letos Brněnské výstaviště hostilo již 15. ročník největšího festivalu japonské kultury v našich (a vlastně i přilehlých) končinách. Jelikož sama patřím už mezi pěkně staré pardály, co pamatují začátky v podobě anime linií na všech těch pragoconech o desítkách lidech, dovolím si před samotným zhodnocením programu i takovou menší nostalgickou vsuvku a zamyšlení. Doufám, že se vám i tento report bude líbit a najdete si v něm to svoje!

Mrožovci (zase) larpují - Requiem: Reichskinder

S Mrožovou zkriplenou nohou mám najednou nějak moc volnýho času. Sice na mě padla starost o celou domácnost, ale co bych to byla za bydlenku, kdybych se celého questu nezhostila s patřičným nadšením! Smeták vyměňuji za klávesnici a pod přísným dozorem zachraňuji poslední zbytky lidstva ve Frostpunku nebo píšu. A říkala jsem si, že by možná nebylo na škodu dát dohromady zážitky a dojmy z posledních LARPů, kterých jsme se zúčastnili. Zkusím se vyvarovat spoilerům i zbytečným bleedečkům :)

Novinky v anime - jaro 2018

Z mého milovaného blogu se pomalu, ale jistě začíná stávat internetová zdechlina. Moc tomu asi ani nenapomáhá ten počet rozepsaných článků, které jsem z nějakého prazvláštního důvodu nechtěla dokončit (třeba o různých festival, epickém výletu do Berlína,...). Mou poslední spásou se tak může stát jarní anime sezóna. Co nám tentokrát připravila, se dozvíte v článku!

Prague Coffee Festival 2017

Praha je pro kávomilce městem zaslíbeným, co chvíli se tu koná nějaká zajímavá akce a kavárenská kultura jenom vzkvétá. O tom jistě svědčí i fakt, že se tu konají hned dvě zajímavé události, které by každý správný hipster rozhodně neměl vynechat. První je soutěž Barista roku a tou druhou právě oblíbený Prague Coffee Festival, na který se též sjíždějí pražírny z celé Evropy, aby zájemcům připravili šálek tohoto bezpochyby magického nápoje. A jak to vypadalo letos?

Novinky v anime - podzim 2017

Opět nám začíná podzim, mé nejmilovanější roční období, kdy je naprosto legitimní ve společnosti přiznat, že se odpoledne nechystáte nikam ven, ale deštivý podvečer strávíte pařením her nebo sledováním anime. Když tedy zrovna nemrznu na nějakém LARPu, mám čas se probírat hordami seriálů a ještě o tom psát. Tady máte tedy mé první dojmy z poslední anime sezóny. Veškeré seriály jsou hodnoceny na základě prvních epizod, tak to prosím berte v potaz :)

Natsucon 2017 - report

Po dlouhé pauze jsem konečně měla opět možnost zavítat na můj oblíbený Natsucon. Sice jsem na něj musela jít bez své drahé polovičky, ale snad mi paměť slouží ještě dostatečně dobře na to, abych byla schopná dát dohromady můj tradiční report. Dočkáte se chvály i velkého zklamání, bude to děsně napínavý a emotivní, fakt!

Junktown 2017

I letos se naší podařené bandě poštěstilo urvat si lístky na tenhle fenomenální fesťák a byla by určitě škoda nechat si všechny zážitky jenom pro sebe, tak přicházím s tradičním reportem. Kdo ještě neměl tu čest, nebo se chce jenom pokochat fotkama, ať pokračuje dále :)

Animefest 2017 - report

Kromě jistě legendárního koncertu Kissáků hostilo brněnské Výstaviště předposlední květnový víkend ještě další nezapomenutelnou akci - Animefest. Samozřejmě jsme s Mrožem nemohli chybět a opět se nacpali skoro všude, letošní report bude tedy zatraceně dlouhý, obrňte se trpělivostí a vzhůru do toho!

Barista roku 2017

Druhý víkend v březnu se opět konala známá soutěž Barista roku, na které nemohl žádný opravdický milovník kávy a hipstr chybět. Hned jsme tedy sehnali lístky a s doprovodem minionů vyrazili tentokrát do Holešovic zjistit, komu se letos podaří ulovit cenný titul. Jak celá akce probíhala a co jsme si z ní všecko odnesli, se dozvíte v článku.

Akicon 2016 - report

Po více než týdnu se konečně dostávám k sepsání dojmů z letošního Akiconu pořádaném tradičně v KC Zahrada na pražském Chodově, tentokrát na téma WTF. To by už od samo o sobě mohlo předjímat pořádnou porci zábavy, jak tomu ale bylo ve skutečnosti, se dozvíte níže!

Novinky v anime - Podzim 2016

Taky tolik milujete podzim? Sychravá rána, vůni zetlelého listí a hru barev v korunách stromů? Když ale začne být počasí příliš vlezlé a ruce vám křehnou mrazem, je možná lepší zabalit se doma do deky a s hrnkem horkého kakaa zasednout za monitory či obrazovky. Pojďme se tedy podívat, co nám letošní podzimní sezóna nabízí.

Ploutvonožci po cestě - Návrat z Indie

Tři týdny po našem slavnostním návratu do "civilizace" jsou takovou ideální dobou pro zhodnocení našeho objevovaní Punjabu a naše epická cesta zpět si taky těch několik řádků zaslouží. Koho naše reporty ještě neomrzely, může se pustit do čtení :)

Ploutvonožci v Indii - Amritsar, den poslední

A je to tu... I když jsem včera pomalu děkovala všem bohům, že už to budeme mít brzo za sebou, jisté části mého já se odsud samozřejmě vůbec nechce. Ještě bych tu klidně pár dnů byla, jen bych se asi vydala na výlet někam úplně jinam, protože od příjezdu do slavného Amritsaru nás prostě provází šílená smůla. I tak si ale myslím, že to celé stálo za to a neměnila bych. Už je prostě jen čas jet domů, protože jsme z té nálože "zážitků" prostě vyčerpaní jak fyzicky, tak psychicky :) Náš poslední den vám sepsal herr Mrož.

Ploutvonožci v Indii - Amritsar, den 4.

No, dnešní den si za rámeček opravdu nedáme :D Jak normálně nenávidim lidi, jsem z nějakého záhadného důvodu je schopná tady v Indii tolerovat a leccos jim odpustit, jenže jsou prostě věci, nad kterýma skutečně zůstává rozum stát...ale hezky od začátku...

Kriplonožci v Indii - Amritsar, den 3.

Přemýšlela jsem, jak nazvat dnešní report, ale myslím, že se stále spíš víc kriplíme než mrožíme :D Můj drahý si jednu chvíli stěžoval, jak je na prd, že nás to potkalo zrovna tady, protože úžasný Amritsar, ale ono se ukazuje, že krom toho zlatýho templu toho tady zas tak moc není...třeba tu chybí nějaký spice market -_- Ale více o dnešku už vám povypráví Mrož...

Kriplonožci v Indii - Amritsar, den 1.

Myslím, že na dnešní den budu ještě dlouho vzpomínat :D asi jsme doteď měli moc klidnou dovolenou a dokázali se přes všechno docelav pohodě přemrožit, jen aby nás zkriplil jeden jediný den v civilizaci :D

Ploutvonožci v Indii - den 20., příjezd do Amritsaru

Tak jsme se už konečně domrožili do posledního města v našem seznamu :) Pouť to byla místy náročná a museli jsme bojovat s kdejakým nebezpečenstvím a úklady! Ale zvládli jsme to, protože jsme samozřejmě hrozně moc šikovní a stateční! Dneska je to opět teda takový krátký, páč jsme vlastně v Indii zažili jen takový syndrom českých drah :D

Ploutvonožci v Indii - Ludhiana, den 4. odpočinkový :)

Občas jsme prostě jen lemry líný a nechce se nám vůbec nic :D Třeba jako dnes! Už jsme v Indii taky docela dlouhou dobu, tak to chce nějaký odpočinkový den. Teda ne, že bychom se poslední dobou nějak moc uháněli, ale znáte to, už jen pro ten pocit! Dneska to teda nebude asi tak dlouhý a záživný, ale já jsem popravdě megašťastná a vo tom to je! :)

Ploutvonožci v Indii - Ludhiana, den 3.

V samotné Ludhianě toho sice tolik není (je to především moderní a průmyslové město), ale v jejím těsném okolí je hned několik zajímavých míst. Dneska jsme navštívili hnedka dvě z nich - vodní park Hardy's World a Sikh War Museum. Popovídá o nich opět Mrož ;)

Ploutvonožci v Indii - Ludhiana, den 2.

Dnes jsem si poprvé uvědomila, že se naše dovolená pomalu chýlí ke konci - už za deset dnů bych měla být zpět v Praze a vůůbec se mi tam nechce! Musím pak vymyslet nějaký plán, jak se tu zdržet aspoň na půlrok a procestovat Indii celou :D O malém kousku Punjabu jménem Ludhiana se zase něco dozvíte níže ;)

Ploutvonožci v Indii - Ludhiana, den 1.

Konečně jsme zase ve velkém městě a můžeme si užívat všech výdobytků civilizace, jako jsou třeba pochcaný ulice a smog :D Člověku to skoro začalo chybět. Jelikož tohle město taky není zrovna velkou turistickou destinací, uvidíme, jak se nám tu bude líbit. Krom mizerný wifiny to tu ale na první pohled vypadá zatím dobře. Ten Punjab je prostě celkově takový milý, lidi vám tu sice moc nerozumí, ale i tak se snaží nějak komunikovat a pomáhat. Dneska kvůli nám asi dvakrát zastavili dopravu jen proto, že jsme potřebovali přejít silnici a asi se tvářili trochu jako jantaři :) to člověka prostě potěší, takový maličkosti jsou vždycky nejlepší!

Ploutvonožci v Indii - Rupnagar, den 2. - Výlet do Nangal Dam

Dnešní den byl v porovnáním s těmi předchozími tak trochu zklamáním - atrakce, na kterou jsem se tolik těšila, bohužel nebyla přístupná :( Ale na druhou stranu jsme pořád zdraví, živí a dovolenou si rozhodně užíváme, jen nemůže být každý den posvícení!

Ploutvonožci v Indii - Rupnagar, den 1. - výlet do Anandpur Sahib

Musím tak trochu uvést na pravou míru Mrožův první odstavec, Rupnagar se možná nepyšní hromadou pevností, templů atp. ale rozhodně je to zajímavé město a takové centrum vzdělání, na 50k obyvatel tu připadá několik desítek škol. Navíc je to významné místo pro archeology! Docela ráda bych se podívala i do centra, pokud na to bude čas, i když vím, že Mrožovi se to tu nezamlouvá :D

Ploutvonožci v Indii - den 13., příjezd do Rupnagar

Večer v Shimle jsme se dohodli, že budeme pohodlní butžousti a necháme se k autobusáku (který je chytře 6km za městem) dovézt taxíkem. Úplně se nám nechtělo riskovat, že neseženeme nějaký lokální autobus a propadnou nám tak docela drahý lístky. Na recepci jsme i tak měli být v 7:15, což bylo samo o sobě dost peklo...

Ploutvonožci v Indii - Shimla, den 2.

A máme tu poslední den v Shimle. I když je to tu opravdu krásné a příjemně chladné, je té zimy na nás už možná trochu moc a popravdě se těšíme na tu echt teplou Indii. Navíc je tu nemožný prát a sušit prádlo, takže nám i pomalu docházejí spodky :D Nejvyšší čas vyrazit zase o kus dál. Nejspíš to bude opět dobrodružné, ale nepředbíhejme. O dnešním dnu vám povypráví Mrož :)

Ploutvonožci v Indii - Shimla, den 1.

Člověk se ani nediví, že si Britové vybrali Shimlu jako svou základnu, je tu neustále hnusně, mlhavo, zima a prší. Jako bonus si k tomu připočtěte otravný, agresivní opice. Ale stejně je nám tu krásně :))

Ploutvonožci v Indii - 10.den - Toy Train do Shimly

Hurá, nakonec se nám to podařilo! Díky několika šťastným náhodám a naší proradné mroživosti jsme se dostali až k předmostí Himalájí a užíváme si příjemného klima v horském městečku Shimla. Je to příjemná změna oproti předchozím dnům a hodláme si to tu fakt užít! Jak naše cesta probíhala, je tentokrát zaznamenáno velectěným Mrožem :))

Ploutvonožci v Indii - Chandigarh, den 2.

Další den v Chandigarh byl zase docela akční :) Tohle město se nám fakt začalo líbit, sice tu nejsou žádný hustopevnosti a chrámy, ale zase tu krásně funguje doprava, na každým rohu je odpadkový koš, nějaký park a vše je krásně upravený. Taková fajn Indie pro začátečníky :)) a hlavně jsou tu ty hospody!

Ploutvonožci v Indii - Chandigarh, den 1.

Hotel Ranjit Residency majú proste čuráci. Dnešná noc, prekvapivo, nebola rušená pracovníkmi na stavbe ani ničím podobným no v krásnych 6:30 ráno začala naplno z ničoho nič pražiť klimatizácia - tak hlučne a nepríjemne, že sme sa okamžite zobudili. Ďalších dobrých 10 minút trvalo, než sme zistili ako tú skurvenú vec vypnúť - ale podarilo sa a my mohli nejak málo dospať než sme konečne opustili Patialu (samozrejme nám zľavu ani nič za hluk nedali) a klasickým busom vyrazili smer Chandigarh.

Cesta bola príjemná - v buse bola vďaka rýchlosti pohodová teplota, mali sme dosť miesta a nikto po nás nič nechcel. Až v Chandigu nastal menší problém - rikšáci zaryte tvrdili, že za 500 rupek proste izbu nezoženieme a ideál je tak tisícka. Nechali sme sa povoziť po páru hoteloch a nakoniec ukecali cenu na 700, teda cirka 10 eur, čo je za izbu s wifi, televízorom (ač hodne hučí) a teplou vodou (!!!) pohoda. Osviežený sme rovno vyrazili do mesta, páč času bolo ešte dosť.

Pomerne hladný (od rána sme nežrali) sme zapadli do prvého pohostinstva na ktoré sme natrafili. Objednal som nejaký paneer čo sme ešte nemali (že bude prekvápko) k tomu 4 placičky a čaj. Čakáme, čakáme, dorazili placičky. Len...boli nejaké iné. Takové fajnové, plnené bramborom, cibuľou a chilli. Na paneer sa však zdá sa zabudlo, takže naše jedlo boli len tie placičky - čo nakoniec ale nevadilo, boli cool.
Pokračovali sme na prvú atrakciu, Terrace Garden. A keďže to je záhrada, bolo to presne také ako si človek predstaví - proste záhrada. Ani tých terás tam nejak nebolo. Odtiaľ sme pak pokračovali ďalej k...ďalšej záhrade. A pak ďalšej. A cestou park. A iný park.

Chandigarh je asi najluxus indické mesto aké sa dá predstaviť. Vypadá, že bolo naplánované presne dle pravítka, ulice sú pravouhlé a rozdelené na sektory, všetko je dokonale čisté a všade sú parky, záhrady a hodne buržoidné vily s toyotami, škodami superb a inou plejádou áut. Až neskor sme si všimli, že skoro každý tu je právnik alebo zubár - bez prdele, advokátskych kanclov sme narátali na každej ulici aspoň 5, cca teda tak 20 na sektor ich bude. Možno za to može neďaleká právnická college. Navyše, každý sektor má často 2-5 detských ihrísk, vždy hezky upravených, pokosených a s novými preliezkami a atrakciami. V neďalekej Patiale deti žobrú aby prežili, tu sa zrejme nemožu rozhodnúť či ísť do toho alebo tamtoho luxusného ihriska.

Parky a záhrady boli fajn, udržiavané, vstup zdarma a nie moc plné - v drvivej vačšine prípadov tam okrem nás boli len zamilované či randiace indické páriky. Veľmi často západne oblečené. Najvačší šok nám ale prichystala malá holčina ktorá vystúpila z auta, vyhodila smeti do koša, nastúpila a pokračovala v jazde. Oni zastavili auto, aby vyhodili veci do koša. V Indii!!!

Celkovo to tu skoro nieje ani India a ďaleko viac to pripomína súčasť Britského impéria, kde ale miesto bohatých britov v parkoch relaxujú bohatí indickí advokáti a zubári. Dokonca i semafory tu fungujú a cestná premávka je skoro tak kultivovaná ako u nás. Ďalšou špecialitou sú časté knajpy, jednu sme i navštívili. Hrá tam televize, posedávajú tam starší štamgast indi i mládež a všetci kalia pivo alebo whiskey. Len namiesto nakladaného hermelínu a utopenca majú indické pokrmy, inak klasik česká knajpa.

Presýtený záhrad sme zablúdili ďalej, do Medzinárodného múzea bábok. Kde boli bábky - Indické, z roznych kútov takže mal človek možnosť porovnať tradičné odevy Kéraly, Pandžábu a tak ďalej, ale i bábky Americké, Ázijské či dokonca Európske - včetne napr. Francie, Maďarska, Fínska či bábkového prevedenia takových klasík ako je Popoluška, Spiaca Princezná či Narodenie Krista. Len tieto bábky boli Indické, takže i ježíšek bol trošku snedý. Celkovo veľmi hezké múzeum.

Ešte sme pak stihli Rose garden, ale vyhlásených 725 druhov ruží tu žiaľ bolo už trošku mimo sezóny, takže sme mali možnosť obdivovať len pár desiatok druhov. Napriek tomu super záhrada, zas a znova krásne udržiavaná, zdarma a plná indických párov či rodiniek s deťmi. Už sa pomaly chýlilo k večeru, chytili sme teda rikšáka a nechali sa odviezť k hotelu. Nechceli sme ale jedlo tam (pretože prečo) a dali si okružnú túru kde sme pár krát zablúdili a nakoniec skončili na opačnej strane sektoru. Tam sme našli malú restauraci - teda, mrožina ju našla a navrhla. Samozrejme to bola totál sockoknajpa kde si indi kupovali malé placatky whiskey a miešali ich s vodou a ľadom, alebo len tak kalili pivo. Jedlo ale bolo super, navyše nás oslovil jeden sikh s tým, že pracuje pre nemeckú firmu a že nás kľudne zoznámi s nemkou ktorá tu býva. Keď sme mu povedali, že sme z Čiech bol ešte nadšenejší a vyhlásil, že tam pracuje i paní Veronika, češka. Žiaľ, po telefonáte a rozhovore s kolegom len konštatoval, že Veronika tu žiaľ zajtra nebude, páč je v Shimle. Neva, možnu ju stretneme tam.

Ind bol i tak hodný, že nás upozornil aby sme nechodili po zotmení okolo 10 a neskor von v tejto oblasti - že tu vyliezajú fetky a je to tu kekel. Niet divu - táto oblasť nie je krásna vila-park-buržo ale oblasť kde sú zjavne len tri veci - hotel, opravovňa áut/predajňa pneumatík a obchod s halal masom. Keď človek kráča ulicou prechádza okolo stoviek pneumatík, rozbitých motorov a halal kurčiat, my to ale úspešne zvládli na hotel kde sme ešte hneď vedľa kúpili kingfisher pivko a chceli ísť na izbu. Zastavil nás ešte niekto, kto najskor pripomínal špinavú indickú fetku no vykľubal sa z neho turista, patrne brit alebo niečo podobné dle prízvuku. Posťažoval sa, že práve prešiel skoro 400 km na motorke so psom a žiadny hotel ho nechce kvoli zvieraťu ubytovať - len ten náš mu ponúkol premrštenú, vyše dvojnásobnú sumu toho čo platíme my. Popriali sme mu hodne šťastia a rozlúčili sa - snáď si nájde ubytko.

Ploutvonožci v Indii - Patiala, den 2.

Jebať Ranjit Residency hotel, pro který je WiFi doposud neobjevenou mimozemskou technologií. Máme svoje indické vodafouní simky s hromadou dat, kterou je třeba vyčerpat. Trochu toho hejtu si teď můžete přečíst přímo ode mě :)

Ploutvonožci v Indii - Patiala, den 1.

Další den jsme měli konečně možnost objevovat krásy města - tedy velmi omezené, protože prostě pondělí, ale získali jsme aspoň nějakou základní představu o tom, jak to tu funguje, co máme poblíž a kde koupit tu nejlepší papáju. Report opět přináší Mrož!

Ploutvonožci v Indii - den 4. Příjezd do Patialy

Naše dny v Delhi se chýlily ke konci. Musím přiznat, že jsem se toho města dle zkazek od známých docela bála. Myslím, že zbytečně. Části, ve kterých jsme se pohybovali, byly až překvapivě čisté, nepotkali jsme ani moc odpadků a žebráků. Když už jsme se dostali do nějaké méně fancy čtvrti, byla to taková ta klasická Indie, ale nic hrůzostrašného. Z jídla nám zle nebylo, a to jsme jedli na ulici i u místních. Takže víceméně pohoda, jen se tam snaží turistu strašně odrbat a trochu jsme připláceli za rikšáky, je to taková daň za pohodlnost.

Ploutvonožci v Indii - Delhi, den 3.

Když už tu člověk nemá problém se stabilní wifinou, vypnou mu pro jistotu proud :D asi tu chtějí nějak výrazně ušetřit, jelikož se to opakuje co půlhodinu. No, jak jsem včera večer milovala Delhi, začala jsem ho hned z rána zase nenávidět, asi mám s tím městem trochu love hate relationship. Aspoň, že delhi belly se nekonalo, asi ráno zaskočím na další skvělé lassi, bude to totiž náš poslední den tu. Ale dnešní události vám opět přináší herr Mrož!

Ploutvonožci v Indii - Delhi, den 2.

Druhý den v Indii a stále žijeme! Vlastně je nám docela fajn :) Každopádně si i dnešek zaslouží další blogpost.

Ploutvonožci v Indii - Delhi, den 1.

Aby bylo rozložení našich sil spravedlivé, opět jsem nechala o našich zážitcích promluvit Mrože. Soudě dle jeho výrazů během dne to pro něj bylo také o dost intenzivnější :D ať už letadlová historka, nebo naše dnešní okruhy s přátelskými Indy. Já jsem samosebou happy, že tu vůbec jsem a mohu se smát příkořím svého drahého :)

Ploutvonožci na cestách - vzhůru do Indie

Loňská dovolená v Radžastánu na nás zanechala hluboké následky. Uchváceni indickou kulturou se všemi jejími aspekty jsme se rozhodli to celé martyrium podstoupit znovu :D A nebyli bychom to my, aby se nám už před cestou nepovedlo několik velmi vypečených kousků!

Junktown 2016 - report

Poslední víkend v červnu se opuštěná raketová základna v Bratronicích opět přestavěla na postapo městečko Junktown a otevřela své brány všem nájezdníkům toužícím uniknout aspoň na chvilku civilokalypse. Letos se mi díky několika známým a troše toho štěstí taky podařilo ukořistit lístky. A jak je mým zvykem, musím i tuto událost řádně zaznamenat :)

Street Food Festival u cross][clubu

Jakožto správní milovníci jídla jsme si nemohli nechat ujít tuhle báječnou akci, kde máte možnost ochutnat streetfood z různých koutů světa. Tentokrát se s festivalem vrátili ke cross][clubu, tak jsem měla ještě možnost zavzpomínat na staré dobré časy spojené s pobýváním na nedalekých kolejích 17. listopadu. Více infa a především fotek pod perexem!

Plány na rok 2016

S tradičními novoročními předsevzetími jdu sice trochu s křížkem po funuse, ale co se dá dělat :D Prakticky od ledna si v hlavě nosím seznam věcí, které bych letos chtěla zvládnout a ačkoliv už tu máme skoro polovinu roku, moc se mi toho zrovna nepodařilo. I tak si myslím, že podobných sumarizací není nikdy dost, tak se do toho směle pustím.

Animefest 2016 - report

Poslední dubnový víkend se brněnské Výstaviště opět ocitlo pod útokem více než čtyř tisíc návštěvníků tradičního Animefestu. Na takové události jsem samozřejmě nemohla chybět a přináším z ní exkluzivní report!

Fantasy + medieval focení s Dark Vision Studio v Divoké Šárce

Jelikož se mému drahému Mroži povedlo nakazit mě zvlášť nepříjemnou odnoží rýmičky a musím volná odpoledne trávit doma, mohu vám s radostí přinést report z báječné akce, která se odehrála minulou sobotu v areálu Divoké Šárky, opět pod taktovkou skvělého týmu z Dark Vision Studio. Připravte se tedy na pořádnou nálož fotek!

Legie: Sibiřský příběh aneb můj první LARP

Je tomu přesně týden, co jsem se vrátila ze svého historicky prvního LARPu. Nějak podvědomě začínám cítit, že tento rok přijde těch počátků mnohem víc. O tom, jak jsem si splnila jeden ze svých dávných snů se dozvíte v článku :) Bez spoilerů!

Víkendové gurmánské zážitky

Po dlouhé době jsme si konečně našli víkend jen pro sebe, kdy jsme nemuseli rodičům v Krkonoších stavět a instalovat počítače či se účastnit nějakých zloakcí zahrnujících hromady protivných lidí. Vytáhla jsem si tak ze svého dlouhého seznamu pár míst, které už bylo záhodno navštívit. Jaká to byla, se dozvíte v dnešním krátkém článku.

Barista roku 2016

Jestli byla začátkem roku nějaká akce, na které jsme skutečně nemohli chybět, bylo to právě zápolení o titul Baristy roku odehrávající se v příjemných prostorách divadla Studio DVA přímo v centru Prahy. Lístky jsme měli zakoupené na neděli, kdy probíhalo už samotné finále okořeněné o občasné vstupy zajímavých hostů. A dnes vám z této skvělé události přináším krátký report :)

Recept: Seafood Paella

Většina mých známých trávila tuto sobotu na PragoFFestu, ale mně v programu nakonec nic nezaujalo natolik, abych byla ochotná se celý den mezi davy lidí, tak jsme se s mrožem rozhodli dát zase trochu dohromady byt a dojít si na větší nákup do Tesca. A dobře jsme udělali! V době naší návštěvy totiž vyhlásili 70% slevu na všechny čerstvé ryby a plody moře. Pobrali jsme, co jsme mohli a já vám teď přináším svůj recept na paellu s mořskými plody!

Výstava koček a oslava výročí

Přesně před dvěma týdny to byly už dva roky, co jsem s Mrožem. A Nedokázala jsem si představit lepší oslavu než společnou návštěvu mezinárodní výstavy koček, která se letos konala v hotelu Diplomat v pražských Dejvicích. Fotky nasraných (ne)chlupatců pod perexem!

Vánoce 2015

Konečně se mi podařilo vzpamatovat se s poměrně dlouhé vánoční dovolené a ukořistila jsem si i nějaký ten volný čas na psaní blogu. Než se ale pustím do shrnovačky předchozího roku a vytyčení cílů pro ten letošní, shrnu dojmy ze samotných Vánoc. Samozřejmě i s přehledem dárků, které mi udělaly největší radost :)

Korporátní mrož a další novinky ze světa ploutvonožců

Už dlouho tu nebyl žádný příspěvek o novinkách ze života, tak jsem se rozhodla tuhle rubriku malinko obnovit a napsat o důležitých událostech poslední doby :)

Numenéra - část 9.

Po dlouhé nečinnosti jsem zpět s pokračováním našeho dobrodružství ze světa Numenery. Opět se mi to tu hezky nakupilo, práce stále nad hlavu, no tak z chutí do toho! :))

Whisky Life! Prague 2015

Již třetí ročník oblíbeného whisky festivalu se z prostor Novoměstské radnice přesunul do krásné Betlémské kaple, která byla v roce 1391 postavena na místě bývalé sladovny, tedy šlo o naprosto dokonalé spojení. Jak to letos probíhalo a co všechno se mi podařilo ochutnat, se dozvíte v článku.

Akicon 2015 z pozice obyčejného návštěvníka

Léto uplynulo jako voda a sotva jsem se vzpamatovala z dovolené, začala jsem se pomalu připravovat i na letošní Akicon. Výjimečně jsem se nepřihlásila mezi orgy a rozhodla si letošní ročník užít jako obyčejný návštěvník - už jen proto, že jsem tu měla hosta z dálného východu a znamenalo by to jen další stresy navíc. Jak tedy taková akce probíhala bez typických historek ze zákulisí se dozvíte níže.

Novinky v anime - podzim 2015

Akicon už se nám pomalu blíží a místo toho, abych se věnovala práci na svých kostýmech, opět prokrastinuji a snažím se vyhýbat veškerým "povinnostem" jak jen to jde. Už je to taky pěkně dlouho, co jsem naposled viděla nějaké nové anime a ještě déle, co jsem se o svých prvních dojmech rozhodla napsat. Takže tady to máte :)

V kůži modelky - steampunkové focení s Dark Vision Studio

O tom, jak mi občas přeskočí v hlavě a uvrtám se do nějaké kulišárny, jsem toho určitě už napsala spousty. Situace bývá o to horší, když jsem na dovolené. To jde veškerá soudnost a zdravý rozum stranou :D a tak se stalo, že jsem se na FB přihlásila na steampunkové focení pod záštitou Dark Vision Studio. O tom, jak celá událost probíhala a co jsem si z ní odnesla, se dozvíte v článku :)

Neko Atsume - nejroztomilejší hra na mobil

Pokud jste už otrávení střílečkama, hloupýma candy crush ságama a všeobecně aferáma o sexismu ve hrách, chcete si při dlouhých cestách metrem aspoň trochu oddechnout, lépe se naladit a máte alespoň trochu rádi kočky, mám tu skvělou alternativu. Hru, o které se poslední dobou na internetech velmi často hovoří - roztomilou Neko Atsume.

Numenéra - část 8.

Dovolenou jsem i tentokrát úspěšně přežila, takže se opět pomalu nořím do reality všedního dne okořeněné naším "dračákem". Vím, že v reportech mám velmi zásadní resty a je třeba je dohnat :) Naštěstí mi opět na týden zmizel z domu přítel, takže bude toho volného času mnohem víc. Člověk by ani neřekl, jak ho ta přítomnost dalších lidí tolik zdržuje od tak zásadních věcí jako je hraní her a psaní reportů! Tfuj! :D

Indie 2015 - den 22. (Nákupní šílenství a Albert Hall Museum)

Čas utekl jako voda a my se náhle probudili do posledního dne v Indii. Byli jsme hodně rozesmutnělí z toho, že je naše cestování už pomalu u konce. Za ty tři týdny jsme toho stihli zažít víc než za průměrný rok a bude hodně těžké se smířit s tím, že je to již u konce. Ačkoliv jsem i během dovolené stihla zařídit pár dalších aktivit, nemohu se dočkat příštího léta, kdy nás to snad čeká zas :)

Indie 2015 - den 21. (Chand Baori a indické kino)

Abychom se přeci jen pořád neflákali, naplánovala jsem nám na čtvrtek výlet k Chand Baori, známé studně, kde se mmj natáčel třeba nejnovější Batman! K závěru dne jsme dokonce stihli i kino :D

Indie 2015 - den 19.-20. (Prasodny v Jaipuru)

A jsme zpátky v Jaipuru, naše cesta se pomalu blíží ke konci a my jsme z toho už náležitě smutní. Stále se utěšujeme tím, že sem za rok zavítáme zas, takže od příchodu domů budeme muset udělat vše pro to, aby se toto přání proměnilo ve skutečnost. Zatím si ale bez větší dávky nostalgie můžete přečíst o našich zážitcích z posledních dvou dnů.

Indie 2015 - den 18. (Krysí chrám, Camel research center a další párty)

Druhý den v Bikaneru z pohledu Mrože, komentáře k mé osobě samozřejmě berte s rezervou :D tentokrát bohužel bez obvyklého hejtu, ale na ten se můžete těšit příště!

Indie 2015 - den 16.-17. (VKVčka na poušti, Bikaner a rooftop party)

Uf, konečně jsem si našla volnou chvilku k sepsání pokračování našeho putování Indií. Docela by mě zajímalo, kolik z vás zatím poctivě přečetlo každý post. Pokud to bude víc jak jeden člověk, budu skutečně mile překvapená :D

Indie 2015 - den 15. (Camel safari)

A konečně post o jedné z největších atrakcí po naší cestě Indií - opravdické camel safari. Opět v podání Mrože s kratičkou úvahou na téma Indie a zvířata. Příjemné čtení ;)

Indie 2015 - den 14. (Jaisalmer fort)

Další díl pouštního speciálu :) tentokrát jsme se nechali dovézt do města, abychom si prohlédli všemi opěvovanou Jaisalmerskou pevnost a opět se podívali na trhy. Už jsme se nějak smířili s tím, že si navýšíme rozpočet a prostě si to tu užijeme se vším všudy ;)

Indie 2015 - den 13. (Příjezd do Jaisalmeru, ubytování uprostřed pouště)

Po krátké přestávce jsem opět tu :) Jak jsem avizovala na sociálních sítích, v poušti opravdu nebyly internety. Myslela jsem si, že veškeré resty doženu během prvního večera v Bikaneru, ale nakonec se bohužel nezdařilo. O tom ale zase někdy příště ;)

Indie 2015 - den 11.,12. (Příjezd do Jodhpuru, Mehrangarh Fort, Palác, nákupy)

Dnešní zápis mám tu čest tvořit na střeše našeho guesthousu s překrásným výhledem na osvícenou pevnost Mehrangarh, úplná romantika! Skoro je mi až líto, že už zítra odcházíme, ale pravdou je, že jsme za dnešní den vyčerpali asi už to nej, co se z tohoto města dalo (a utratili naprosto nehorázné peníze za dárky, ale o tom později :))

Indie 2015 - den 10. (Projížďka po Mt Abu)

Dneska jsme měli výletní den; zaplatili jsme si túru kolem všech zajímavých míst v okolí Mt Abu a užívali si jako správní turisti. Report jsem opět nechala na Mrožovi, takže se objeví i trocha toho hejtu :D

Indie 2015 - den 9. (Příjezd na Mt Abu)

Už se pomaličku blížíme k polovině naší dovolené a říkáme si, že bychom tu vydrželi klidně o něco déle :) Tři týdny jsou skutečně krátká doba. Doufám, že z Mrože bude jednou milionář, abychom se tu mohli zašívat třeba půl roku. Indie je skutečně fascinující, každé místo má své osobité kouzlo a člověka snad nikdy neunaví - tedy za předpokladu, že cestujete s dobrou společností, což se mi tentokrát podařilo. Dnešní zápis je o naší cestě do horského letoviska a známého poutního místa Mt Abu.

Indie 2015 - den 8. (Kumbalgharh a Ranakpur)

Poslední den v našem milovaném čistém Udaipuru jsme strávili na cestách po blízkých památkách. Málem jsme se z itineráře už vyhodili, ale touha po civilizovanější Indii byla silnější :D jelikož by to autobusy bylo poměrně náročné, objednali jsme si u jedné z cestovek taxíka a za poměrně tučný peníz tak měli aspoň nějaký ten komfort.

Indie 2015 - den 7. (Odpočinek v Udaipuru, projížďka po jezeře)

Jelikož je nám v Udaipuru dobře, rozhodli jsme se, že si tady ten pobyt na úkor Agry trochu prodloužíme. Na rozdíl od Jaipuru je tu hezky čisto -možná ještě víc jak ve Fort Kochi a téměř všude se dá dojít pěšky. Jediným problémem jsou tu stále internety a hrozné vedro, bez toho prvního se člověk ale docela obejde a na druhé si musí zvyknout, už jen proto, že za cca týden budeme v poušti :D

Indie 2015 - den 6. (City palace, Monsoon palace)

Druhý den v Udaipuru byl opět ve znamení výletování, prošli jsme si dvě nejznámější památky, nalezli trochu klidu v zahradách a potkali novýho kámoše psa :) Tentokrát opět od Mrože.

Indie 2015 - den 5. (Příjezd do Udaipuru)

První den v Udaipuru byl takový trochu flákací, chtěli jsme si trochu odpočinout po předchozích túrách a poznat trochu blíže město, na které jsme se od začátku těšili. Nechyběl ani nějaký ten kulturní program ;)

Indie 2015 - den 4. (Procházka po pevnosti)

Z Jaipuru jsme byli tak trochu rozmazlení přístupem na internety, jak to tak vypadá, není to ve zbylých částech Indie až tak běžné :D takže pokud se pár dnů neozveme, pravděpodobně ještě žijeme, jen máme tu smůlu, že jsme si našli nějaký dementní ubytování. Procházka po pevnosti byla asi větším zážitkem pro mě, proto jsem se opět chopila svého tabletu. Pokud chcete vědět víc, čtěte dál ;)

Indie 2015 den 3. - jízda vlakem a zastávka v Chittor

Sice jsme všem oznámili, že vyrážíme do Udaipuru, ale během cesty jsme zjistili, že vlak jede přes Chittor, kam jsme měli posléze taky namířeno. Tak se přeci nebudeme vracet! O lehce punk hledání hotelu a popisu cesty vlakem povypráví opět Mrož ;)

Indie 2015 - den 2. (Amber, Jaigarh a Tiger Fort)

Indie miluje můj ekzém. Miluje ho tak moc, že když jsem se ráno probrala, měla jsem pocit, že mi upadnou ruce. Místa, která byla zhojená, se znovu osypala a já nemohla ohnout prsty v kloubech :D během dne se naštěstí zase vše vylepšilo, ale třeba na nohy se bojím podívat, dneska jsem je protáhla ptačím trusem, takže si asi taky něco zakusily. Každopádně dnešní report přenechám Mrožovi, myslím, že toho bude mít opravdu hodně na srdci a samotnou by mě zajímalo, co si zatím o Indii myslí ;)

Indie 2015 - den 1.

Indie 2015 den 1. - přílet do Jaipuru

Stále nemohu uvěřit tomu, že jsem zpět. Letenky jsme si objednávali už v září minulého roku, v době, kdy jsem neměla vlastní bydlení, práci sotva překonala zkušebku a vůbec netušila, co bude za týden, natož za rok. Ještě jsem se smála tomu, jak se kvůli téhle cestě nesmím rozejít a budu muset vydržet s novým partnerem ještě tak dlouhou dobu. Jenže ono to všechno uteklo jako voda. V práci jsem si začala být jistější, přestěhovala se, zařídila si veškeré vybavení bytu a najednou začala řešit očkování a nákupy prvních nezbytností...

Numenéra - část 7.

Psací maraton pokračuje. Sotva jsem se vrátila z čajky, kde jsem byla odevzdat poslední krabičky Vybuchujících koťátek, nahrnula jsem se k blogu. Vedro je tu stále nelidské, ale než zase jen tak bezcílně bloumat po internetech, pokusím se udělat něco užitečného :)

Numenéra - část 6.

Konečně se mi podařilo mého drahého vypakovat z bytu a mám trochu času na psaní. Ne, že by se mi do toho v tomhle vedru nějak zvlášť chtělo, ale slib je slib. Chvíli jsem dokonce uvažovala, že bych tyto prostory mohla pronajímat zájemcům o kurzy bikram jógy a já sama bych se schovala do naší krásné klimatizované kanceláře, ale tak na druhou stranu - co bych pro to naše hraní neudělala :)) 

Numenéra - část 5.

Vložte random úvahu na téma: "Mám strašně moc málo času na psaní, ale do příště se určitě polepším!" :D

Numenéra - část 4.

    Dnešní zápis smolím pod vidinou vynikající třešňové bublaniny, kterou mi slíbil jeden ze spoluhráčů, ta doufám, že to dotáhnu do zdárného konce. V práci si teď postupně sbírám přesčasy a co odjela kolegyně na dovolenou, je osud celé Ameriky na mých bedrech. Když k tomu připočtu ještě nějaké ty technické issues, co musím řešit, je výsledkem rovnice opravdu nekonečná zábava. Ještěže si u toho mohu zameditovat :) A hurá k příběhu ;)

Numenéra - část 3.

Nikdy bych si nemyslela, že se dostanu s psaním do skluzu už ze začátku kampaně :) je vidět, že toho času je oproti školním letům rozhodně méně a jakmile si člověk dovolí vzít na víkend volno a vyrazit mimo internety, těžce na to doplácí. A horší je,že už teď mám plány na dobrý měsíc dopředu, tak snad se mi to podaří nějak skloubit. Jinak mi to moji drazí spoluhráči jistě odpustí, že?! ;) Ale nebudeme se zdržovat naříkáním...

Poslední víkend v Brně

Všimla jsem si, že mi tu mezi hromadou reportů chybí nějaký ten článek ze života. Pravdou je, že poslední měsíce byly poněkud hektické a většinu víkendů, které bych jinak mohla věnovat psaní, jsem trávila mimo 4 stěny mého pokoje. Vše navíc tak nějak směřovalo právě k událostem toho posledního, který si tu troufám zvěčnit.

Numenéra - část 2.

Během úvodního hraní jsme si už stihli osahat většinu herních mechanik a krom dolaďování posledních detailů náš už nic nezdržovalo od samotného hraní. A jak náš příběh pokračoval, se dozvíte v následujících odstavcích. Příjemné čtení!

Část 2. - A jde do tuhého!

Sotva jsem se stačila vzpamatovat z útoku ještěrek, začal Ker'Tok obcházet bojiště a sbírat plazí mrtvolky. Zprvu jsem měla obavy, aby z nich nechtěl vytvořit dnešní večeři, ale naštěstí se z nich prý jen snažil získat jed pro naše zbraně. Já se raději věnovala zaslouženému odpočinku. Po nějaké době jsme se znovu vydali na cestu, která už však probíhala klidně. Podařilo se nám nalézt i vhodné místo k přenocování a za Dvojkova dozoru jsme usínali pod jasnou oblohou.

O to nepříjemnější bylo překvapení v podobě ranního deště. Nic nenaznačovalo, že měl přijít a už první pohled na nebe nám prozradil, že tu něco nebude v pořádku. Rovný pás hustých, šedých mraků se táhl až daleko za obzor lemován duhami po okrajích. Nikdy předtím jsem podobný jev nespatřila, ale alespoň jsme měli šanci vyhnout se nepříjemnému mžení. Naštěstí to byla skutečně jen obyčejná voda, co se na nás v tenkých pramíncích snášela z nebes.

Věděli jsme, že pokud si pospíšíme, měli bychom co nevidět dorazit do jedné z menších vísek poblíž Fazolova. Vidina suchého posezení u dobrého jídla nám dodala sil a krátce po poledni se před námi objevila první kukuřičná pole. Už v tu chvíli nás trochu zarazilo, že je nikdo neobdělává a široko daleko nebylo vidět ani živáčka, ale i to se dalo přičítat podivnému dešti.

Se vstupem do vesnice se ale vše vyjasnilo. Veškeré obyvatelstvo bylo nakupeno na malém náměstíčku, ze kterého se kromě obvyklého ruchu ozýval nářek snad stovky zvonců. Záhy jsme objevili i původce toho nervy drásajícího zvuku. Přímo uprostřed shromaždiště stála vysoká postava v karmínově žlutém rouchu třímající obrovskou hůl ověšenou zvonky. Jak hovořil, rytmicky s ní tloukl do země, aby dodal svým slovům důraz. Dav k němu fascinovaně vzhlížel, většina s rukama sepjatýma v modlitbě.

Ker'Tok v celé své kráse

"...a zlo je tu mezi námi stále, nebeské dveře se otevřou a vystoupí armáda, aby jej vymýtila. Modlete se za vaše spasení a za déšť, který očišťuje..."

V jednu chvíli pozvedl svou hůl a nechal ji jako důkaz své moci levitovat ve vzduchu. Ač mohla některým mým společníkům znít jeho slova nesmyslně, vnímala jsem z něj obrovskou moc prostupující každičkým koutem vísky. Netrvalo to dlouho a zvěstovatel apokalypsy pohlédl i naším směrem. Rozhodla jsem se k němu promluvit a pokusit se zjistit, co je zač a jaká zkáza se na nás dle jeho slov žene. Představil se mi jako služebník ducha Věků toužící odvést si své ovečky do ráje, kam je má dovést jeho nebeská armáda. Vzdáleně mi jeho slova připomínala stará proroctví a věštby, jenže jsem nebyla schopná vybavit si jakékoliv podrobnosti.

O tom, že na jeho slovech možná něco bude, jsem se přesvědčila hned vzápětí. Ker'Tok jimi byl tak okouzlen, že už začal sám mumlat nesouvislé modlitby a pohyboval se jako v transu. Kněz nás i nadále nabádal, ať se k jeho věci připojíme. Chtěla jsem se s ním v poklidu rozloučit, ale Dvojka s Corinem na něj začali opovržlivě dorážet. To rozhodně nebyl dobrý nápad. Tak tak se mi podařilo vytrhnout Ker'Toka z náboženského vytržení, abych byla svědkem narůstajícího, takřka hmatatelného hněvu kazatele směřovaného ke Corinovi. Tušila jsem, že to nemůže dopadnout dobře a v zoufalství jsem se uchýlila k poslední možnosti, jak ho odsud vytáhnout živého.

Snažila jsem se ve zfanatizovaném davu proniknout k jeho mysli a předat mu jednoduchou zprávu. Jenže jak jsem tápala a klouzala po zvířených myšlenkách, dovedlo mě to až přímo ke knězi. Tušila jsem, že mě svou mocí dalece převyšuje, ale i tak mě vize zasáhla zcela nepřipravenou.

Desítky těl svíjejících se v plamenech. Ničivý žár, vřískot zarývající hluboko, až do morku kostí. Tíživý pocit nevyhnutelnosti a zároveň porozumění spravedlivé odplaty. A uprostřed toho všeho on, ozářen nadpozemskou aurou, spasitel...

Scéna tak neskutečně živá, až jsem téměř ztratila půdu pod nohama. Neschopna pohybu jsem hleděla do jeho očí, marně se snažíc překřičet slova kletby. Ale bylo již pozdě. V posledním okamžiku, kdy jsem čekala na soud, mi obzor zastínil Corin. Obrovská vlna síly jej srazila na kolena a zanechala vyčerpaného. Rána, která měla patřit mě.

Nebýt Dvojky, nejspíš bychom se z místa nikdy nedostali. Už si ani nedovedu vybavit, jak se mu podařilo se před námi zčistajasna objevit a vzít i s námi nohy na ramena. Onu pekelnou scenérii jsem už ale z hlavy vyhnat nedokázala.

Corin a jeho světelný meč

Sotva jsme se dostali za hranici polí, vzduch kolem vesnice se začal podivně vlnit. Jako by přímo z jejího středu sálal oheň a všem lidem vypaloval vlasy doběla, jako cejch. Utíkali jsme tak rychle, jak nám nohy stačily, stále ochromení tím, co se tu stalo.

Nikdo nás nepronásledoval, ale sotva jsme se dokázali alespoň trochu uklidnit, přichystal si pro nás osud další překážku. Stále celí napjatí jsme v každém silnějším poryvu větru a zašustění trávy viděli našeho nepřítele, a tak nám vzdálený odlesk prosvítající skrze hustá stébla nepřipomínal nic jiného než čočku zvětšovacího aparátu, podobného, jaký u sebe nosil Ker'Tok. Určitě nás sledují!

Po dlouhém váhání a zoufalém kličkování v takřka rovném terénu jsme se přeci jen odvážili přiblížit. Na rozdíl od nás se světélkující bod nehnul ani o píď. Sotva jsme se prodrali přes trsy trávy, naskytl se nám pohled na zbytky tří zuhelnatělých těl. V prvním okamžiku jsem před sebou znovu uviděla kněze a v hlavě se mi rozezněl jeho dunivý hlas, ale tohle působilo jinak než scény z mých vizí. Oblečení a veškerá výbava nešťastné trojice zůstala nedotčená. Nějaká zvláštní síla musela zničit jen jejich těla, ale nedovedla jsem si představit, co za mocnou ezoterii by to vyžadovalo.

Moji společníci se začali opatrně jejich pozůstatky prohrabovat ve snaze najít něco k užitku. Já se posléze přidala taky, ale spíš než zájem o bohatství mě poháněla zvědavost a touha se o těch lidech dozvědět víc. Hledala jsem cokoliv, co by mohlo prozradit jejich totožnost případným pozůstalým, pokud by se někdo ptal. Podle obsahu vaků to vypadalo na podobnou skupinku, jako jsme byli my. Zřejmě se vraceli z Katarských plání, kde nalezli něco, co se jim stalo osudným.

Z hromady odložených věcí pak nápadně vyčuhoval zvláštní tubus, který si hned získal moji pozornost. Při bližším zkoumání jsem zjistila, že se ve skutečnosti jedná o pouzdro s mapou znázorňující celkem podrobně severní část plání a oblast kolem Orgorku - tedy přesně místa, kam máme namířeno. K mapě byl přiložen i stylus, kterým se do ní dalo zapisovat. Nebylo mi zrovna po chuti obírat mrtvé, ale nakonec by nám jejich věci ještě mohli zachránit život. A jak jeden z mých společníků pronesl, oni je už rozhodně potřebovat nebudou.

Z úcty k nim jsme alespoň vykopali mělkou jámu, kam jsme umístili to málo, co z nich zbylo a pak se vydali dál. Do setmění moc nechybělo, ale my doufali, že stačíme dojít do další vesnice. Už jen proto, abychom si ověřili, jestli se ti podivní kněží nezačínají zjevovat na více místech. S příchodem tmy se bouřková mračna zcela rozpadla a obloha byla opět panensky čistá. Jen v jeden okamžik se opět stalo cosi neočekávaného - začali jsme vrhat stín. A zdrojem přízračného stříbřitého světla nebylo nic jiného než tajuplná věž z Fazolova. Světelný úkaz netrval dlouho a mě akorát zanechal v ještě větších pochybách. Mohlo to snad značit otevření věže? Otevřela se právě nebeská brána, skrze kterou k nám vstoupila armáda, o které prorok hovořil? Myslím, že každý z nás měl nutkání se na místě otočit a chvátat k městu. Nakonec jsme ale přeci jen zamířili k vísce, která se začala pomalu rýsovat na obzoru. Zlatavá světélka vycházející z malých oken nás přitahovala jak můry plamen svíčky.

Jakmile jsme byli na dohled, vyšel nám vstříc i jeden z místních. Podle jeho vřelých slov to vypadalo, že se místním proroci vyhnuli. Nebylo těžké jej přesvědčit, aby nám poskytl svoji stodolu k noclehu, zvlášť, když jsme mu za tuto službu slíbili i odměnu. Cestou k jeho stavení jsem se ještě stačila vyptat na další cestovatele a dozvěděla se, že nejzajímavější osobou je místní starosta - též přivandrovalec, který si přímo uprostřed vesničky přes noc postavil dům. Půdorys tvořil pravidelný dvanáctistěn a stěny z materiálu, který jsem ani nebyla schopná určit. Rozhodně svým vzezřením mezi ostatní budovy ani trochu nezapadal. Sám starosta byl kromě toho prý i skvělým léčitelem, ale jeho návštěvu jsme raději odložili na následující den.

Sedlákova ochota nakonec neznala mezí. Přesvědčil i svou ženu, aby nám připravila večeři a lázeň. Já se mohla dokonce s Corinem ubytovat přímo v jejich domě v jednom z volných pokojů. Taková nabídka se vskutku nedala odmítnout, ačkoliv jsem musela předstírat, že jsme spolu sezdaní. Corin se neukázal jako zrovna nejschopnější herec a připravilo nám to na pokoji nejednu prekérní chvilku. Dokonce to vypadalo, jako by před sebou ještě nikdy neviděl nahou ženu! Byla jsem z toho upřímně rozčarovaná a několikrát ho tak trochu úmyslně uvedla do rozpaků. Nebudu zastírat, že mě nenapadlo využít té soukromé chvilky a jeho nezkušenosti k mému potěšení - zvlášť, když jsem jej spatřila bez šatů, ale došlo mi, že by to v naší skupince rozhodně neudělalo dobrotu. Moc dobře jsem si dokázala představit jeho následné vše vyzrazující pohledy a trapné chvilky, které by nám tím vytvořil. Nakonec bude lepší počkat, než budeme mít tuto výpravu za sebou.

Mít možnost si po dlouhé výpravě nejprve ulehnout do horké lázně a posléze se zachumlat ve voňavých peřinách nelze asi s ničím srovnat. Usínala jsem s příjemným pocitem, jaký jsem si pamatovala možná z dob strávených v rodinném sídle. Kéž by tento památný okamžik nebyl tak záhy narušen.

Sotva jsem zavřela víčka a oddala se spánku, několikeré vrznutí podlahy prozradilo hosta. Cítila jsem, jak se opatrně plíží k mé posteli. Jakoby stále ve spánku jsem se přetočila na druhý bok a tak tak se tím vyhnula bodnutí. V místě, kde jsem ještě před chvilkou ležela, byl zabodnut kuchyňský nůž. V tu samou chvíli zazněl od vedlejší postele bolestný výkřik. Nenapadlo mě nic lepšího, než přehodit přes útočníka deku a povalit jej na zem. Jak jeho tělo dopadlo s hlasitým žuchnutím na zem, ozval se tenký dívčí hlas. Nemohl to být nikdo jiný než jedna ze sedlákových dcer. A přímo nad Corinem se tyčila jeho žena. Jen na kratičký okamžik jsem jí pohlédla do stříbřitě žhnoucích očí a pochopila...

V malé místnosti se strhl nerovný boj. Corinova rána ošklivě krvácela a jen stěží se dokázal bránit útokům posedlé ženy. Já se dokázala zavčasu přesunout ke druhé stěně pokoje, odkud se mi naskytl pohled na tu hrůznou scénu. Obě ženy se pohybovaly jako zkušené vražedkyně, ale bylo zřejmé, že jejich těla k tomu nebyla uzpůsobena. Šlachy i kosti jim pod tou námahou praskaly a ani ta šílená bolest a šok, kterou v tu chvíli musela jejich těla zažívat je nevymanila z cizí nadvlády. Ve chvíli, kdy se ta mladší z nich dokázala vymanit z deky, jsem si už nalezla cestičku k její mysli. Chtěla jsem to strašlivé prokletí zlomit, ale jediné, co jsem v tom kratičkém okamžiku zachytila, byly myšlenky na útok. Kdybych je bývala nezachytila, nestačila bych se ráně vyhnout. Dokázala jsem předvídat její pohyby a během tohoto nerovného souboje se stále snažila přivést ji zpět k rozumu. Marně.

Zoufalství mě dohnalo až ke krajním řešením, nahromadila jsem svou moc a tlakovou vlnou ji vyhodila z pokoje zrovna v okamžiku, kdy Corin z posledních sil svalil její matku na zem. Snažili jsme se ji svázat vším možným, co jsme měli po ruce. Jen, abychom zabránili dalšímu přívalu bolestivých ran. Že se nám mezitím dostala její dcera do zad, jsme si všimli až příliš pozdě. Corin se na poslední chvíli vyhl jejímu útoku a dívka tak pokračovala v letu přímo k rohu jeho postele. Chvilku naprostého ticha přerušilo až odporné křupnutí. Tělo se bezvládně zhroutilo k zemi. To vytrhlo matčinu mysl ze zajetí a následoval nervy drásající bolestný výkřik. Ztráta dcery a mnohačetná zranění v ní vyvolala záchvat. Snažila jsem se jí uklidnit, nabídnout pomocnou ruku, ale i pro ni už bylo příliš pozdě. Vnímala jsem, jak jí přestalo bít srdce a naposledy vydechla.

Nedokázala jsem se ovládnout, celé mé tělo zachvátil třas. Matně si vybavuji jen Corinovy silné paže, jak mě objímají a jeho hlas znějící odkudsi z dálky. Chtěla jsem křičet, ale křeče mi sebraly hlas, neměla jsem ani sílu se vzpouzet. Návrat do příčetnosti byl však stejně rychlý a bolestivý. Do pokoje vtrhla sedlákova druhá dcera. Oči zářící a nůž v drobné, dívčí ruce... Corin ji vyšel vstříc, odrazil útok a sám ji zbavil života. To už se k nám dostali Dvojka s Ker'Tokem. Soudě dle jejich stavu bylo snadné si dovtípit, že je muselo potkat něco podobného. Dali jsme se na útěk. Ve spěchu jsme pobrali naše věci ležící ve světnici a snažili se místo opustit tak rychle, jak nám nohy stačili. A za námi zbyla jen spoušť a noc ozařovaly plameny stravující to prokaté stavení...

Poslouchali jsme:

Numenéra - Úvod

Konečně se mi podařilo se na chvilku odpoutat od úchvatného světa posledního Zaklínače a mohu se směle vrhnout do sepisování reportu z posledního hraní. Konečně jsme se sešli v kompletní sestavě, naposledy si ujasnili pravidla, stvořili si deníky a vrhli se střemhlav do nového dobrodružství. Popisované události budou opět z pohledu mé postavy, tudíž obohaceny o její názory a poznatky.

Za Yennefer pro Zaklínače + první dojmy

Začalo to vlastně docela nevinně. Navzdory mé silné vůli jsem se nechala zlákat obrovským hypem okolo nového dílu Zaklínače a rozhodla se, že si ty kouzelné placky pořídím hned. Přitom jsem ještě neměla dohranou dvojku a propásla předprodej s kovovou krabičkou. Nakonec bylo ale všechno úplně jinak...

Numenéra - zápis z první schůze

Jelikož se nám odstěhovala jedna z hráček, bylo potřeba se dohodnout, jak (a jestli) bude naše herní skupinka pokračovat. Jelikož nemělo moc smysl pokračovat v rozehrané kampani, kde dotyčná hrála dost zásadní roli, rozhodli jsme se vydat do zatím neprobádaných končin světa Numenéra. Už od prvního okamžiku, co jsem její rulebook držela v ruce jsem strašně moc toužila alespoň po jednom oneshotu z tohoto úžasného settingu. Podala jsem tedy návrh, byl přijat a já jsem teď štěstím bez sebe :) Nové dobrodružství může začít!

Animefest 2015 + Akicon jaro

I přes veškeré nešťastné nástrahy života jsem se i letos zúčastnila svého oblíbeného Animefestu a rozhodla se zaznamenat veškeré mé útrapy na stránkách svého blogu. Ti, kdož jsou zvědaví na více či méně kritické zhodnocení svých přednášek, jsou tu rozhodně správně - nechť se pak orientují podle barevných nadpisů. Zkrátka nepřijdou ani ti, kteří si rádi přečtou těch několik stránek zbytečného balastu :) Tak vzhůru do toho!

Mao Ce-Tung konečně doma!

A je to tady! Po dlouhé době jsem se konečně dočkala a dojela si pro svého druhého kocourka ♥ Celý příběh a několik prvních fotek pod perexem ;)

TOP 5 za únor

Únor byl pro mne především měsícem stěhování a přípravy na něj. Mohla bych tu napsat klidně topku 20 věcí, proč je tak super konečně bydlet ve vlastním a na jak úžasnou lokalitu jsem se to dostala. Raději ale zůstanu u svého starého formátu, takže to bude opět směska dobrot a nějaké té drogerie/kosmetiky.

Návštěva kočičí kavárny

Začátkem února jsme s přítelem absolvovali dlouho plánovanou návštěvu jedné z pražských kočičích kaváren. V následujících řádcích vám povím, jak to všechno probíhalo :)

Karty proti lidskosti

Lepší téma pro svůj jubilejní dvoustý příspěvek jsem si opravdu nemohla vybrat. Chystám se vám představit hru, která vám rozhodně změní život. Hru, která vám pomůže odkrýt vše, co ve vás po dlouhé roky dřímalo. Hru, kterou určitě budete milovat!

Přestěhováno!

Konečně! Jedna z největších událostí tohoto roku je konečně za mnou a já už teď mohu z poklidu mého nového domova sdílet se světem všechny mé radosti i starosti :) A jak to všechno probíhalo, se můžete dozvědět pod perexem ;)

PragoFFest 2015

Vím, že s reportem přicházím poněkud s křížkem po funuse, ale nerada bych své čtenářstvo ochudila o takovou porci alespoň zprostředkovaných zážitků. Pustit se do jejich sepisování pro mě byla vskutku výzva, a to hnedle z několika důvodů, které během psaní článku snad objasním. Tak se do toho tedy pusťme :)

Přípravy na cestování - část 1. Očkování

Už jsou tomu dlouhé tři roky, co jsem naposled psala o svých přípravách a plánech na cestu do Indie. Je tedy opět nejvyšší čas si všechny ty radosti a stresy s tím spojené opět připomenout. Zvědavým čtenářům pak alespoň předám aktuální info o cenách a možná zde naleznou i pár užitečných typů. Začneme ale hezky zvolna - očkováním.

Recenze - Bombay Express

Po dlouhé době se konečně dostávám k psaní, tak to chce vyhmátnout nějaké příjemné téma :) Jelikož je u mě posledních 14 dnů přítel, trochu internetování zanedbávám a snažím se naplno věnovat zařizování bytu a dalším podobným kratochvílím. Jelikož je v současném bytě až přespříliš rušivých elementů, snažíme se ten čas trávit i trochu mimo. Konečně jsem se tak odhodlala navštívit restauraci Bombay Express ve Flóře. Hned zprvu mě nadchla jejich nabídka jídel, mezi kterou dominovala Masala dosa, což byla naše nejčastější snídaně v Kerale. Mám k tomuto jídlu tedy velmi osobní vztah :) i když jsem se jej ještě neodvážila ochutnat, byla jsem tu za poslední týden s přítelem hnedle dvakrát. Podrobnější info naleznete v článku.

TOP 5 za leden

    Vítám vás ve své (ne)pravidelné měsíční rubrice TOP 5. Řeč bude opět o maličkostech, které mi poslední dobou nějakým způsobem zpříjemňují život. To nejdůležitější se právě dost často skrývá v podobných drobnostech ;)