Indické Mrože dorazili na jih!

Kerala byl první stát, který jsem před více než deseti lety navštívila a mám na něj veskrze pozitivní vzpomínky. Chtěla jsem se o ty zážitky pochopitelně i podělit a musím říct, že teď je to tu vlastně mnohem krásnější. Vždycky hrozně záleží na tom, s kým cestujete ♥

Indické Mrože - další dobrodružství v Mumbai

Podařilo se mi tentokrát přesvědčit Mrože, aby sepsal dnešní zážitky, i když jsme měli v podstatě chill day, stihlo se toho poměrně dost. Indie člověku nenechá vydechnout, alespoň ne tady :D

Indické mrože - opět doletěli do Mumbai

Konečně jsme se dočkali! Po dlouhých pěti letech se vracíme do Indie, abychom se s ní na nějaký čas i rozloučili a mohli objevovat i další krásné kouty světa. Pro mě je to i již pátá návštěva a nebudu lhát, Indie nic ze svého kouzla neztratila, ačkoliv ani tentokrát jsme se nevyhli už počátečním komplikacím :D

Akicon 2019 - opět ve službě

I letos se brány KC Zahrady během posledního říjnového víkendu otevřely, aby přivítaly zástupy fanoušků japonské kultury na tradičním Akiconu, tentokrát s velmi příhodným podtitulem "Všechno špatně". Jelikož jsem loňský rok stihla jen kousek soboty, rozhodla jsem se tuto zavrženíhodnou chybu letos napravit a ještě se nabídla s menší výpomocí. Jak celá akce z mého pohledu vypadala se opět dočtete níže!

Mrože (zase) v Indii - opět v Bombaji, dny 22.-24.

Blbanešvár jsme opouštěli se značně podlomeným zdravím a let do Bombaje tomu zrovna moc nepomohl. Místní letiště sice s angličtinou taky dost šetřilo, ale s místními pracovníky už se dalo aspoň pár vět vyměnit. Těch pár hodin před odletem jsem si krátila aspoň čtením místních novin; kromě výzev k jejich recyklaci jsem se dočetla opět o několika případech znásilnění a možném teroristickém útoku na obě letiště, mezi kterými jsme přelétali. Jenom jsem doufala, že si to ještě chvilku rozmyslí :)

Mrože (zase) v Indii - Bhuvanéšvar horror story, den 19.-21.

Že byl Bhuvaneš trochu peklo, vědí už asi všichni. Ono všeobecně Urísa není takový turistický ráj, vlastně jsme jenom v Puri potkali jednu bílou smažku a tím to víceméně haslo, jinak fakt bažiny a chudoba :) rozhodně má ale něco do sebe a jsem ráda, že jsme se vydali i tímto směrem, zase tyhle špatný zážitky jsou po jejich přežití často ty nejzábavnější a teď se tomu už vydatně smějem. Vlastně ani předtím jsme neklesali na duchu, tohle vše k tomu cestování prostě patří. Samozřejmě se pak ale s ještě větší radostí vyřádíme na hodnocení některch podniků, to si fakt ujít nenecháme. Štafetu teď opět přebírá Mrož.

Mrože (zase) v Indii - Bhuvanéšvar, den 17. a 18.

Z tropického Purí jsme se přesunuli do hlavního města Urísy - Bhuvanéšvaru. Už na první pohled působí naprosto jinak. Právě tahle rozmanitost mě na Indii baví ze všeho nejvíce a stále mě nutí ji navštěvovat znovu a znovu. A díky jednomu cestovnímu zážitku nás možná dost dobře čeká další cesta sem :D

Mrože (zase) v Indii - Puri, den 16.

Dnešek byl takový turisticky nudný, všechny památky, co jsme chtěli jsme viděli, nakoupili pár pičičáren a ještě si užili pohodu se zapadajícím slunkem na pláži. Jediným větším zpestřením bylo akorát smlouvání u jednoho suvenýru, které se natáhlo na docela slušnou dobu, zahrnovalo asi tři odcházení a skončilo smíchem a podáním rukou obou zúčastněných stran. Ale tak nemůže být každý den posvícení, Konark za návštěvu rozhodně stál a Purí je takový malý, přímořský ráj. Vůbec se mi odsud nechce :(

Mrože (zase) v Indii - Puri, den 15.

Mrož byl poslední dny docela out, tak jsem byla celkem zvědavá, jestli vůbec dnešní výlet zvládne. Zvlášť, když to znamenalo budíček před šestou a další výlet s Indy autobusem, to se ukazuje jako velmi zážitkové. Tato cesta nebyla výjimkou. Kromě nudného popisu si tenroktát lehce zanadávám i já :)

Mrože (zase) v Indii - na cestách a v Puri, den 11.-14.

Mrož si chtěl opět trochu zanadávat na Indy. A jelikož je jeho rozhořčení spravedlivé, nemohu mu v tom bránit. Z nějakého neznámého důvodu si svoji první 36h dlouhou cestu vlakem do Kéraly pamatuji jako docela fajn zážitek, tady je vidět, jak je strašně snadný mozek oklamat a jak si pamatujeme v zásadě jen to dobré. Až si zase jednou budu myslet, že je tenhle způsob cestování super, klepněte mě někdo prosím přes prsty :D bylo to opravdu dost zážitkové, i pro mě. Mrož celou dobu prakticky v bezvědomí, já 20 hodin vesměs v tichosti, kdy jsem se první část cesty jen klepala, aby mě nevyhodili z místa. Zažila jsem už lepší. Ale Odisha za to zatím stojí, i když je mi teda dost zle ze všech těch vychrtlých a zubožených psů a koček, oproti Bombaji je to fakt o dost horší :( snažím se je krmit, co to jde, ale často přede mnou kočky jen utíkají. Ale už nechám slovo Mrožovi.

Mrože (zase) v Indii - Aurangábád, den 10.

Dnešní den byl poměrně náročný; jak jsme si po celou dobu stěžovali na chladné počasí, nebesa nás vyslyšela (nebo se nám spíš chtěla pomstít) a nadělila nám slunečno a horko. Z výšlapu na pevnost a následné procházky po dalším z jeskynních komplexů jsme tak došli spálení a naprosto vyčerpaní :D Pokusím se ale i tak popsat aspoň pár řádky naše dobrodružství.

Mrože (zase) v Indii - Aurangábád, den 9.

Rozhodli jsme se po včerejší pekelné jízdě pro trochu odpočinkový den. Hlavně jsem chtěla projít kus města pěšky, aby se nám zase srovnal žaludek i nohy, pořád jsem se cítila i ráno poněkud vratce. Ukázalo se, že Aurangábád je město prasat, jsou tu skutečně všude. Bohužel jsem ve své honbě za zvířátky našla u cesty i malé, chromé štěnátko. Nasypala jsem mu nějaké granulky, ale bojím se, že to bude mít za chvilku za sebou :( Kočky tu přede mnou na rozdíl od Bombaje utíkají, asi vůbec nejsou zvyklé na to, že je lidé krmí, pokud už nejsou přímo nějakého majitele. Pro jejich přežití je ale rozhodně tahle ostražitost zásadní. Zbytek dne byl už naštěstí naplněn veselejšími zážitky, tentokrát o nich v krátkosti napíše Mrož.

Mrože (zase) v Indii - Aurangábád, den 8.

Konečně se dostáváme na místo, kvůli kterému jsem vlastně letos chtěla letět do Indie. Hrozně moc jsem toužila vidět rozsáhlé komplexy skalních jeskyní v Ellora a Ajanta patřící na seznam památek UNESCO a představující vrchol staroindické, potažmo buddhistické kultury. Jejich vznik se datuje až k 2. století pnl a dochované malby na zdech též patří k těm vůbec nejstarším. Právě od tohoto bodu se pak odvíjel zbytek našeho itineráře. Tak uvidíme, nakolik se ta cesta vyplatila :)

Mrože (zase) v Indii - Nashik, den 7.

Keďže naša včerajšia výprava do Panda leni jaskyni nedopadla úplne podľa predstáv (na nete sme zistili, že to má byť omnoho epickejšie než nám rikšák ukázal) vybrali sme sa tam dnes znova. V uliciach Nashiku vrcholia prípravy na fesťák, všade slony a ľudia sem tam i upratujú ulice - alebo aspoň bordel presunú do vedľajších uličiek kde to nie je tak vidieť a kde žijú špinavší indovia ktorím to asi neva. Cesta od hotelu celkovo nie je moc dlhá a zas tak moc vecí už v Nashiku nemáme - takže preto pokus číslo dva.

Mrože (zase) v Indii - Nashik, den 5. a 6.

Opustili jsme Bombaj, jedno z nejepičtějších měst na světě. Ale vlastně jsme byli i celkem rádi, protože v našem hotelu se beztak nedalo moc dobře spát a čisté Indie jsme si užili ažaž. Ráno jsme se tedy nebývale brzo vymrožili z postele a šli chytnout vlak do Nashiku, naší další zastávky.

Mrože (zase) v Indii - Bombaj, den 4.

Poslední den v Bombaji byl velmi zážitkový, ráno jsem se sice probudila s menší tuberou, ale vypadá to, že nejhorší mám za sebou. Navíc nás čekala doslova oslava obžerství, kterou jsme si hodlali užít stůj co stůj. A o tom, jak to probíhalo, vám dneska poví Sir Mrož :)

Mrože (zase) v Indii - Bombaj, den 3.

S jistými obtížemi jsme přežili další den. Dneska jsme toho zrovna moc nestihli, takže to čtení asi nebude tak záživné. Slovy klasika "Chčije a chčije", dneska naprosto epesně a věřte mi, že v takovém počasí se toho bohužel moc dělat nedá. Ale pár zážitků přeci jen máme.

Mrože (zase) v Indii - Bombaj, den1. a 2.

Vím, že naše zážitky z Indie už nejsou cool, zrecyklovat dovolenou podruhé se ještě nějako dá, ale všecko má své meze. Možná právě proto čerpám takové zvrácené potěšení z toho, jak budu další měsíc spamovat facebook s našimi zážitky. Pořád nás to baví a Indie má určitě pokaždé do nabídnout a často překvapí i takové veterány. Rodiče a další masochisti tak mohou směle pokračovat ve čtení.

Animefest 2019 report - Nedostatek soudnosti feat. mrožina

Brněnské výstaviště mělo poslední květnový víkend opět tu čest hostit další ročník našeho oblíbeného Animefestu. Zástupci ploutvonožců pochopitelně nemohli chybět a letos nebyl jediným důvodem jen pasivní zájem o asijskou kulturu. Jak už titulek reportu napovídá, letošní fest byl alespoň pro mě rozhodně spešl. Podrobnosti, včetně informací o skladbě našeho festovního jídelníčku a dalších užitečných postřehů, se dozvíte níže :)

Mrožovci na Slavconu 2019 - report

Letos jsem si uvědomila, že jsem za svou předlouhou conovou kariéru vlastně nikdy nebyla na žádné zahraniční akci, když tedy Mrož přišel s nápadem podívat se na sousední Slavcon, s radostí jsem přikývla. Bratislavu jsem ostatně také ještě neviděla a chtěla jsem mít proti Mrožovi zase nějakou tu munici :) Jak celá akce probíhala se opět dozvíte v tradičním reportu.

Barista roku 2019

Jakožto správní zástupci pražské kavárny jsme si nemohli nechat ujít další ročník našeho oblíbeného soutěžního festivalu Barista roku. Ten nás opět zavedl do malebného prostoru hipstersko industriální Pragovky poblíž stanice Kolbenova. Máme to sice přes celou Prahu, ale co bychom pro kávu neudělali! A jak to celé probíhalo? To zjistíte níže.

Mrožovci na kuchařské show v Presto meat-market

Jelikož jsem se rozhodla opět vzkřísit svůj blog, budu vás (snad pravidelně) zasypávat zážitky z našeho mrožího a mroživého života. Jelikož láska odjakživa prochází žaludkem, nemohla jsem na Mrožovu nabídku navštívit kuchařskou a degustační show v našem oblíbeném Prestu říci ne! Zvlášť, když byla ústředním tématem středomořská kuchyně. No hned po zveřejnění plánovaného menu se mi začaly sbíhat sliny! A jak to celé probíhalo, se dočtete níže.

Z deníku Nereth - Brána k vědění

Jelikož opravdu nemám dostatek času a energie, abych se věnovala sepisování pravidelných zápisů z hraní, rozhodla jsem se, že zkusím třeba čas od času zveřejnit nějaký ten útržek z Nerethina osobního deníku. Sice mi to už nějaký ten měsíc straší v myšlenkách, ale až teď nadešla ta vhodná chvíle, kdy mohu prozradit, kam stezky osudu naše hrdiny zavedly.

Natsucon 2018 - report

Letošní Natsucon se konal trochu netradičně již druhý červencový víkend a fanoušci japonských  kreslených seriálů pro děti měli opět možnost obdivovat krásy pražského Karlína a jeho okolí. Pracující lid jistě ocenil prostory zdejší Obchodní akademie, kde se mohl alespoň na chvilku opět vrátit do školních lavic a tomu zbytku to snad připomnělo, jak rychle ty prázdniny utíkají! Cha! Teď už ale opět k mému tradičnímu reportu :)

VIP AnimeFest 2018 - report

Je to skoro až k neuvěření, ale letos Brněnské výstaviště hostilo již 15. ročník největšího festivalu japonské kultury v našich (a vlastně i přilehlých) končinách. Jelikož sama patřím už mezi pěkně staré pardály, co pamatují začátky v podobě anime linií na všech těch pragoconech o desítkách lidech, dovolím si před samotným zhodnocením programu i takovou menší nostalgickou vsuvku a zamyšlení. Doufám, že se vám i tento report bude líbit a najdete si v něm to svoje!

Mrožovci (zase) larpují - Requiem: Reichskinder

S Mrožovou zkriplenou nohou mám najednou nějak moc volnýho času. Sice na mě padla starost o celou domácnost, ale co bych to byla za bydlenku, kdybych se celého questu nezhostila s patřičným nadšením! Smeták vyměňuji za klávesnici a pod přísným dozorem zachraňuji poslední zbytky lidstva ve Frostpunku nebo píšu. A říkala jsem si, že by možná nebylo na škodu dát dohromady zážitky a dojmy z posledních LARPů, kterých jsme se zúčastnili. Zkusím se vyvarovat spoilerům i zbytečným bleedečkům :)

Novinky v anime - jaro 2018

Z mého milovaného blogu se pomalu, ale jistě začíná stávat internetová zdechlina. Moc tomu asi ani nenapomáhá ten počet rozepsaných článků, které jsem z nějakého prazvláštního důvodu nechtěla dokončit (třeba o různých festival, epickém výletu do Berlína,...). Mou poslední spásou se tak může stát jarní anime sezóna. Co nám tentokrát připravila, se dozvíte v článku!

Prague Coffee Festival 2017

Praha je pro kávomilce městem zaslíbeným, co chvíli se tu koná nějaká zajímavá akce a kavárenská kultura jenom vzkvétá. O tom jistě svědčí i fakt, že se tu konají hned dvě zajímavé události, které by každý správný hipster rozhodně neměl vynechat. První je soutěž Barista roku a tou druhou právě oblíbený Prague Coffee Festival, na který se též sjíždějí pražírny z celé Evropy, aby zájemcům připravili šálek tohoto bezpochyby magického nápoje. A jak to vypadalo letos?

Novinky v anime - podzim 2017

Opět nám začíná podzim, mé nejmilovanější roční období, kdy je naprosto legitimní ve společnosti přiznat, že se odpoledne nechystáte nikam ven, ale deštivý podvečer strávíte pařením her nebo sledováním anime. Když tedy zrovna nemrznu na nějakém LARPu, mám čas se probírat hordami seriálů a ještě o tom psát. Tady máte tedy mé první dojmy z poslední anime sezóny. Veškeré seriály jsou hodnoceny na základě prvních epizod, tak to prosím berte v potaz :)

Natsucon 2017 - report

Po dlouhé pauze jsem konečně měla opět možnost zavítat na můj oblíbený Natsucon. Sice jsem na něj musela jít bez své drahé polovičky, ale snad mi paměť slouží ještě dostatečně dobře na to, abych byla schopná dát dohromady můj tradiční report. Dočkáte se chvály i velkého zklamání, bude to děsně napínavý a emotivní, fakt!

Junktown 2017

I letos se naší podařené bandě poštěstilo urvat si lístky na tenhle fenomenální fesťák a byla by určitě škoda nechat si všechny zážitky jenom pro sebe, tak přicházím s tradičním reportem. Kdo ještě neměl tu čest, nebo se chce jenom pokochat fotkama, ať pokračuje dále :)

Animefest 2017 - report

Kromě jistě legendárního koncertu Kissáků hostilo brněnské Výstaviště předposlední květnový víkend ještě další nezapomenutelnou akci - Animefest. Samozřejmě jsme s Mrožem nemohli chybět a opět se nacpali skoro všude, letošní report bude tedy zatraceně dlouhý, obrňte se trpělivostí a vzhůru do toho!

Barista roku 2017

Druhý víkend v březnu se opět konala známá soutěž Barista roku, na které nemohl žádný opravdický milovník kávy a hipstr chybět. Hned jsme tedy sehnali lístky a s doprovodem minionů vyrazili tentokrát do Holešovic zjistit, komu se letos podaří ulovit cenný titul. Jak celá akce probíhala a co jsme si z ní všecko odnesli, se dozvíte v článku.

Akicon 2016 - report

Po více než týdnu se konečně dostávám k sepsání dojmů z letošního Akiconu pořádaném tradičně v KC Zahrada na pražském Chodově, tentokrát na téma WTF. To by už od samo o sobě mohlo předjímat pořádnou porci zábavy, jak tomu ale bylo ve skutečnosti, se dozvíte níže!

Novinky v anime - Podzim 2016

Taky tolik milujete podzim? Sychravá rána, vůni zetlelého listí a hru barev v korunách stromů? Když ale začne být počasí příliš vlezlé a ruce vám křehnou mrazem, je možná lepší zabalit se doma do deky a s hrnkem horkého kakaa zasednout za monitory či obrazovky. Pojďme se tedy podívat, co nám letošní podzimní sezóna nabízí.

Ploutvonožci po cestě - Návrat z Indie

Tři týdny po našem slavnostním návratu do "civilizace" jsou takovou ideální dobou pro zhodnocení našeho objevovaní Punjabu a naše epická cesta zpět si taky těch několik řádků zaslouží. Koho naše reporty ještě neomrzely, může se pustit do čtení :)

Ploutvonožci v Indii - Amritsar, den poslední

A je to tu... I když jsem včera pomalu děkovala všem bohům, že už to budeme mít brzo za sebou, jisté části mého já se odsud samozřejmě vůbec nechce. Ještě bych tu klidně pár dnů byla, jen bych se asi vydala na výlet někam úplně jinam, protože od příjezdu do slavného Amritsaru nás prostě provází šílená smůla. I tak si ale myslím, že to celé stálo za to a neměnila bych. Už je prostě jen čas jet domů, protože jsme z té nálože "zážitků" prostě vyčerpaní jak fyzicky, tak psychicky :) Náš poslední den vám sepsal herr Mrož.

Ploutvonožci v Indii - Amritsar, den 4.

No, dnešní den si za rámeček opravdu nedáme :D Jak normálně nenávidim lidi, jsem z nějakého záhadného důvodu je schopná tady v Indii tolerovat a leccos jim odpustit, jenže jsou prostě věci, nad kterýma skutečně zůstává rozum stát...ale hezky od začátku...

Kriplonožci v Indii - Amritsar, den 3.

Přemýšlela jsem, jak nazvat dnešní report, ale myslím, že se stále spíš víc kriplíme než mrožíme :D Můj drahý si jednu chvíli stěžoval, jak je na prd, že nás to potkalo zrovna tady, protože úžasný Amritsar, ale ono se ukazuje, že krom toho zlatýho templu toho tady zas tak moc není...třeba tu chybí nějaký spice market -_- Ale více o dnešku už vám povypráví Mrož...

Kriplonožci v Indii - Amritsar, den 1.

Myslím, že na dnešní den budu ještě dlouho vzpomínat :D asi jsme doteď měli moc klidnou dovolenou a dokázali se přes všechno docelav pohodě přemrožit, jen aby nás zkriplil jeden jediný den v civilizaci :D

Ploutvonožci v Indii - den 20., příjezd do Amritsaru

Tak jsme se už konečně domrožili do posledního města v našem seznamu :) Pouť to byla místy náročná a museli jsme bojovat s kdejakým nebezpečenstvím a úklady! Ale zvládli jsme to, protože jsme samozřejmě hrozně moc šikovní a stateční! Dneska je to opět teda takový krátký, páč jsme vlastně v Indii zažili jen takový syndrom českých drah :D

Ploutvonožci v Indii - Ludhiana, den 4. odpočinkový :)

Občas jsme prostě jen lemry líný a nechce se nám vůbec nic :D Třeba jako dnes! Už jsme v Indii taky docela dlouhou dobu, tak to chce nějaký odpočinkový den. Teda ne, že bychom se poslední dobou nějak moc uháněli, ale znáte to, už jen pro ten pocit! Dneska to teda nebude asi tak dlouhý a záživný, ale já jsem popravdě megašťastná a vo tom to je! :)

Ploutvonožci v Indii - Ludhiana, den 3.

V samotné Ludhianě toho sice tolik není (je to především moderní a průmyslové město), ale v jejím těsném okolí je hned několik zajímavých míst. Dneska jsme navštívili hnedka dvě z nich - vodní park Hardy's World a Sikh War Museum. Popovídá o nich opět Mrož ;)

Ploutvonožci v Indii - Ludhiana, den 2.

Dnes jsem si poprvé uvědomila, že se naše dovolená pomalu chýlí ke konci - už za deset dnů bych měla být zpět v Praze a vůůbec se mi tam nechce! Musím pak vymyslet nějaký plán, jak se tu zdržet aspoň na půlrok a procestovat Indii celou :D O malém kousku Punjabu jménem Ludhiana se zase něco dozvíte níže ;)

Ploutvonožci v Indii - Ludhiana, den 1.

Konečně jsme zase ve velkém městě a můžeme si užívat všech výdobytků civilizace, jako jsou třeba pochcaný ulice a smog :D Člověku to skoro začalo chybět. Jelikož tohle město taky není zrovna velkou turistickou destinací, uvidíme, jak se nám tu bude líbit. Krom mizerný wifiny to tu ale na první pohled vypadá zatím dobře. Ten Punjab je prostě celkově takový milý, lidi vám tu sice moc nerozumí, ale i tak se snaží nějak komunikovat a pomáhat. Dneska kvůli nám asi dvakrát zastavili dopravu jen proto, že jsme potřebovali přejít silnici a asi se tvářili trochu jako jantaři :) to člověka prostě potěší, takový maličkosti jsou vždycky nejlepší!

Ploutvonožci v Indii - Rupnagar, den 2. - Výlet do Nangal Dam

Dnešní den byl v porovnáním s těmi předchozími tak trochu zklamáním - atrakce, na kterou jsem se tolik těšila, bohužel nebyla přístupná :( Ale na druhou stranu jsme pořád zdraví, živí a dovolenou si rozhodně užíváme, jen nemůže být každý den posvícení!

Ploutvonožci v Indii - Rupnagar, den 1. - výlet do Anandpur Sahib

Musím tak trochu uvést na pravou míru Mrožův první odstavec, Rupnagar se možná nepyšní hromadou pevností, templů atp. ale rozhodně je to zajímavé město a takové centrum vzdělání, na 50k obyvatel tu připadá několik desítek škol. Navíc je to významné místo pro archeology! Docela ráda bych se podívala i do centra, pokud na to bude čas, i když vím, že Mrožovi se to tu nezamlouvá :D

Ploutvonožci v Indii - den 13., příjezd do Rupnagar

Večer v Shimle jsme se dohodli, že budeme pohodlní butžousti a necháme se k autobusáku (který je chytře 6km za městem) dovézt taxíkem. Úplně se nám nechtělo riskovat, že neseženeme nějaký lokální autobus a propadnou nám tak docela drahý lístky. Na recepci jsme i tak měli být v 7:15, což bylo samo o sobě dost peklo...

Ploutvonožci v Indii - Shimla, den 2.

A máme tu poslední den v Shimle. I když je to tu opravdu krásné a příjemně chladné, je té zimy na nás už možná trochu moc a popravdě se těšíme na tu echt teplou Indii. Navíc je tu nemožný prát a sušit prádlo, takže nám i pomalu docházejí spodky :D Nejvyšší čas vyrazit zase o kus dál. Nejspíš to bude opět dobrodružné, ale nepředbíhejme. O dnešním dnu vám povypráví Mrož :)

Ploutvonožci v Indii - Shimla, den 1.

Člověk se ani nediví, že si Britové vybrali Shimlu jako svou základnu, je tu neustále hnusně, mlhavo, zima a prší. Jako bonus si k tomu připočtěte otravný, agresivní opice. Ale stejně je nám tu krásně :))

Ploutvonožci v Indii - 10.den - Toy Train do Shimly

Hurá, nakonec se nám to podařilo! Díky několika šťastným náhodám a naší proradné mroživosti jsme se dostali až k předmostí Himalájí a užíváme si příjemného klima v horském městečku Shimla. Je to příjemná změna oproti předchozím dnům a hodláme si to tu fakt užít! Jak naše cesta probíhala, je tentokrát zaznamenáno velectěným Mrožem :))

Ploutvonožci v Indii - Chandigarh, den 2.

Další den v Chandigarh byl zase docela akční :) Tohle město se nám fakt začalo líbit, sice tu nejsou žádný hustopevnosti a chrámy, ale zase tu krásně funguje doprava, na každým rohu je odpadkový koš, nějaký park a vše je krásně upravený. Taková fajn Indie pro začátečníky :)) a hlavně jsou tu ty hospody!

Ploutvonožci v Indii - Chandigarh, den 1.

Hotel Ranjit Residency majú proste čuráci. Dnešná noc, prekvapivo, nebola rušená pracovníkmi na stavbe ani ničím podobným no v krásnych 6:30 ráno začala naplno z ničoho nič pražiť klimatizácia - tak hlučne a nepríjemne, že sme sa okamžite zobudili. Ďalších dobrých 10 minút trvalo, než sme zistili ako tú skurvenú vec vypnúť - ale podarilo sa a my mohli nejak málo dospať než sme konečne opustili Patialu (samozrejme nám zľavu ani nič za hluk nedali) a klasickým busom vyrazili smer Chandigarh.

Cesta bola príjemná - v buse bola vďaka rýchlosti pohodová teplota, mali sme dosť miesta a nikto po nás nič nechcel. Až v Chandigu nastal menší problém - rikšáci zaryte tvrdili, že za 500 rupek proste izbu nezoženieme a ideál je tak tisícka. Nechali sme sa povoziť po páru hoteloch a nakoniec ukecali cenu na 700, teda cirka 10 eur, čo je za izbu s wifi, televízorom (ač hodne hučí) a teplou vodou (!!!) pohoda. Osviežený sme rovno vyrazili do mesta, páč času bolo ešte dosť.

Pomerne hladný (od rána sme nežrali) sme zapadli do prvého pohostinstva na ktoré sme natrafili. Objednal som nejaký paneer čo sme ešte nemali (že bude prekvápko) k tomu 4 placičky a čaj. Čakáme, čakáme, dorazili placičky. Len...boli nejaké iné. Takové fajnové, plnené bramborom, cibuľou a chilli. Na paneer sa však zdá sa zabudlo, takže naše jedlo boli len tie placičky - čo nakoniec ale nevadilo, boli cool.
Pokračovali sme na prvú atrakciu, Terrace Garden. A keďže to je záhrada, bolo to presne také ako si človek predstaví - proste záhrada. Ani tých terás tam nejak nebolo. Odtiaľ sme pak pokračovali ďalej k...ďalšej záhrade. A pak ďalšej. A cestou park. A iný park.

Chandigarh je asi najluxus indické mesto aké sa dá predstaviť. Vypadá, že bolo naplánované presne dle pravítka, ulice sú pravouhlé a rozdelené na sektory, všetko je dokonale čisté a všade sú parky, záhrady a hodne buržoidné vily s toyotami, škodami superb a inou plejádou áut. Až neskor sme si všimli, že skoro každý tu je právnik alebo zubár - bez prdele, advokátskych kanclov sme narátali na každej ulici aspoň 5, cca teda tak 20 na sektor ich bude. Možno za to može neďaleká právnická college. Navyše, každý sektor má často 2-5 detských ihrísk, vždy hezky upravených, pokosených a s novými preliezkami a atrakciami. V neďalekej Patiale deti žobrú aby prežili, tu sa zrejme nemožu rozhodnúť či ísť do toho alebo tamtoho luxusného ihriska.

Parky a záhrady boli fajn, udržiavané, vstup zdarma a nie moc plné - v drvivej vačšine prípadov tam okrem nás boli len zamilované či randiace indické páriky. Veľmi často západne oblečené. Najvačší šok nám ale prichystala malá holčina ktorá vystúpila z auta, vyhodila smeti do koša, nastúpila a pokračovala v jazde. Oni zastavili auto, aby vyhodili veci do koša. V Indii!!!

Celkovo to tu skoro nieje ani India a ďaleko viac to pripomína súčasť Britského impéria, kde ale miesto bohatých britov v parkoch relaxujú bohatí indickí advokáti a zubári. Dokonca i semafory tu fungujú a cestná premávka je skoro tak kultivovaná ako u nás. Ďalšou špecialitou sú časté knajpy, jednu sme i navštívili. Hrá tam televize, posedávajú tam starší štamgast indi i mládež a všetci kalia pivo alebo whiskey. Len namiesto nakladaného hermelínu a utopenca majú indické pokrmy, inak klasik česká knajpa.

Presýtený záhrad sme zablúdili ďalej, do Medzinárodného múzea bábok. Kde boli bábky - Indické, z roznych kútov takže mal človek možnosť porovnať tradičné odevy Kéraly, Pandžábu a tak ďalej, ale i bábky Americké, Ázijské či dokonca Európske - včetne napr. Francie, Maďarska, Fínska či bábkového prevedenia takových klasík ako je Popoluška, Spiaca Princezná či Narodenie Krista. Len tieto bábky boli Indické, takže i ježíšek bol trošku snedý. Celkovo veľmi hezké múzeum.

Ešte sme pak stihli Rose garden, ale vyhlásených 725 druhov ruží tu žiaľ bolo už trošku mimo sezóny, takže sme mali možnosť obdivovať len pár desiatok druhov. Napriek tomu super záhrada, zas a znova krásne udržiavaná, zdarma a plná indických párov či rodiniek s deťmi. Už sa pomaly chýlilo k večeru, chytili sme teda rikšáka a nechali sa odviezť k hotelu. Nechceli sme ale jedlo tam (pretože prečo) a dali si okružnú túru kde sme pár krát zablúdili a nakoniec skončili na opačnej strane sektoru. Tam sme našli malú restauraci - teda, mrožina ju našla a navrhla. Samozrejme to bola totál sockoknajpa kde si indi kupovali malé placatky whiskey a miešali ich s vodou a ľadom, alebo len tak kalili pivo. Jedlo ale bolo super, navyše nás oslovil jeden sikh s tým, že pracuje pre nemeckú firmu a že nás kľudne zoznámi s nemkou ktorá tu býva. Keď sme mu povedali, že sme z Čiech bol ešte nadšenejší a vyhlásil, že tam pracuje i paní Veronika, češka. Žiaľ, po telefonáte a rozhovore s kolegom len konštatoval, že Veronika tu žiaľ zajtra nebude, páč je v Shimle. Neva, možnu ju stretneme tam.

Ind bol i tak hodný, že nás upozornil aby sme nechodili po zotmení okolo 10 a neskor von v tejto oblasti - že tu vyliezajú fetky a je to tu kekel. Niet divu - táto oblasť nie je krásna vila-park-buržo ale oblasť kde sú zjavne len tri veci - hotel, opravovňa áut/predajňa pneumatík a obchod s halal masom. Keď človek kráča ulicou prechádza okolo stoviek pneumatík, rozbitých motorov a halal kurčiat, my to ale úspešne zvládli na hotel kde sme ešte hneď vedľa kúpili kingfisher pivko a chceli ísť na izbu. Zastavil nás ešte niekto, kto najskor pripomínal špinavú indickú fetku no vykľubal sa z neho turista, patrne brit alebo niečo podobné dle prízvuku. Posťažoval sa, že práve prešiel skoro 400 km na motorke so psom a žiadny hotel ho nechce kvoli zvieraťu ubytovať - len ten náš mu ponúkol premrštenú, vyše dvojnásobnú sumu toho čo platíme my. Popriali sme mu hodne šťastia a rozlúčili sa - snáď si nájde ubytko.

Ploutvonožci v Indii - Patiala, den 2.

Jebať Ranjit Residency hotel, pro který je WiFi doposud neobjevenou mimozemskou technologií. Máme svoje indické vodafouní simky s hromadou dat, kterou je třeba vyčerpat. Trochu toho hejtu si teď můžete přečíst přímo ode mě :)

Ploutvonožci v Indii - Patiala, den 1.

Další den jsme měli konečně možnost objevovat krásy města - tedy velmi omezené, protože prostě pondělí, ale získali jsme aspoň nějakou základní představu o tom, jak to tu funguje, co máme poblíž a kde koupit tu nejlepší papáju. Report opět přináší Mrož!

Ploutvonožci v Indii - den 4. Příjezd do Patialy

Naše dny v Delhi se chýlily ke konci. Musím přiznat, že jsem se toho města dle zkazek od známých docela bála. Myslím, že zbytečně. Části, ve kterých jsme se pohybovali, byly až překvapivě čisté, nepotkali jsme ani moc odpadků a žebráků. Když už jsme se dostali do nějaké méně fancy čtvrti, byla to taková ta klasická Indie, ale nic hrůzostrašného. Z jídla nám zle nebylo, a to jsme jedli na ulici i u místních. Takže víceméně pohoda, jen se tam snaží turistu strašně odrbat a trochu jsme připláceli za rikšáky, je to taková daň za pohodlnost.

Ploutvonožci v Indii - Delhi, den 3.

Když už tu člověk nemá problém se stabilní wifinou, vypnou mu pro jistotu proud :D asi tu chtějí nějak výrazně ušetřit, jelikož se to opakuje co půlhodinu. No, jak jsem včera večer milovala Delhi, začala jsem ho hned z rána zase nenávidět, asi mám s tím městem trochu love hate relationship. Aspoň, že delhi belly se nekonalo, asi ráno zaskočím na další skvělé lassi, bude to totiž náš poslední den tu. Ale dnešní události vám opět přináší herr Mrož!

Ploutvonožci v Indii - Delhi, den 2.

Druhý den v Indii a stále žijeme! Vlastně je nám docela fajn :) Každopádně si i dnešek zaslouží další blogpost.

Ploutvonožci v Indii - Delhi, den 1.

Aby bylo rozložení našich sil spravedlivé, opět jsem nechala o našich zážitcích promluvit Mrože. Soudě dle jeho výrazů během dne to pro něj bylo také o dost intenzivnější :D ať už letadlová historka, nebo naše dnešní okruhy s přátelskými Indy. Já jsem samosebou happy, že tu vůbec jsem a mohu se smát příkořím svého drahého :)

Ploutvonožci na cestách - vzhůru do Indie

Loňská dovolená v Radžastánu na nás zanechala hluboké následky. Uchváceni indickou kulturou se všemi jejími aspekty jsme se rozhodli to celé martyrium podstoupit znovu :D A nebyli bychom to my, aby se nám už před cestou nepovedlo několik velmi vypečených kousků!

Junktown 2016 - report

Poslední víkend v červnu se opuštěná raketová základna v Bratronicích opět přestavěla na postapo městečko Junktown a otevřela své brány všem nájezdníkům toužícím uniknout aspoň na chvilku civilokalypse. Letos se mi díky několika známým a troše toho štěstí taky podařilo ukořistit lístky. A jak je mým zvykem, musím i tuto událost řádně zaznamenat :)

Street Food Festival u cross][clubu

Jakožto správní milovníci jídla jsme si nemohli nechat ujít tuhle báječnou akci, kde máte možnost ochutnat streetfood z různých koutů světa. Tentokrát se s festivalem vrátili ke cross][clubu, tak jsem měla ještě možnost zavzpomínat na staré dobré časy spojené s pobýváním na nedalekých kolejích 17. listopadu. Více infa a především fotek pod perexem!

Plány na rok 2016

S tradičními novoročními předsevzetími jdu sice trochu s křížkem po funuse, ale co se dá dělat :D Prakticky od ledna si v hlavě nosím seznam věcí, které bych letos chtěla zvládnout a ačkoliv už tu máme skoro polovinu roku, moc se mi toho zrovna nepodařilo. I tak si myslím, že podobných sumarizací není nikdy dost, tak se do toho směle pustím.

Animefest 2016 - report

Poslední dubnový víkend se brněnské Výstaviště opět ocitlo pod útokem více než čtyř tisíc návštěvníků tradičního Animefestu. Na takové události jsem samozřejmě nemohla chybět a přináším z ní exkluzivní report!

Fantasy + medieval focení s Dark Vision Studio v Divoké Šárce

Jelikož se mému drahému Mroži povedlo nakazit mě zvlášť nepříjemnou odnoží rýmičky a musím volná odpoledne trávit doma, mohu vám s radostí přinést report z báječné akce, která se odehrála minulou sobotu v areálu Divoké Šárky, opět pod taktovkou skvělého týmu z Dark Vision Studio. Připravte se tedy na pořádnou nálož fotek!

Legie: Sibiřský příběh aneb můj první LARP

Je tomu přesně týden, co jsem se vrátila ze svého historicky prvního LARPu. Nějak podvědomě začínám cítit, že tento rok přijde těch počátků mnohem víc. O tom, jak jsem si splnila jeden ze svých dávných snů se dozvíte v článku :) Bez spoilerů!

Víkendové gurmánské zážitky

Po dlouhé době jsme si konečně našli víkend jen pro sebe, kdy jsme nemuseli rodičům v Krkonoších stavět a instalovat počítače či se účastnit nějakých zloakcí zahrnujících hromady protivných lidí. Vytáhla jsem si tak ze svého dlouhého seznamu pár míst, které už bylo záhodno navštívit. Jaká to byla, se dozvíte v dnešním krátkém článku.

Barista roku 2016

Jestli byla začátkem roku nějaká akce, na které jsme skutečně nemohli chybět, bylo to právě zápolení o titul Baristy roku odehrávající se v příjemných prostorách divadla Studio DVA přímo v centru Prahy. Lístky jsme měli zakoupené na neděli, kdy probíhalo už samotné finále okořeněné o občasné vstupy zajímavých hostů. A dnes vám z této skvělé události přináším krátký report :)

Recept: Seafood Paella

Většina mých známých trávila tuto sobotu na PragoFFestu, ale mně v programu nakonec nic nezaujalo natolik, abych byla ochotná se celý den mezi davy lidí, tak jsme se s mrožem rozhodli dát zase trochu dohromady byt a dojít si na větší nákup do Tesca. A dobře jsme udělali! V době naší návštěvy totiž vyhlásili 70% slevu na všechny čerstvé ryby a plody moře. Pobrali jsme, co jsme mohli a já vám teď přináším svůj recept na paellu s mořskými plody!

Výstava koček a oslava výročí

Přesně před dvěma týdny to byly už dva roky, co jsem s Mrožem. A Nedokázala jsem si představit lepší oslavu než společnou návštěvu mezinárodní výstavy koček, která se letos konala v hotelu Diplomat v pražských Dejvicích. Fotky nasraných (ne)chlupatců pod perexem!

Vánoce 2015

Konečně se mi podařilo vzpamatovat se s poměrně dlouhé vánoční dovolené a ukořistila jsem si i nějaký ten volný čas na psaní blogu. Než se ale pustím do shrnovačky předchozího roku a vytyčení cílů pro ten letošní, shrnu dojmy ze samotných Vánoc. Samozřejmě i s přehledem dárků, které mi udělaly největší radost :)

Korporátní mrož a další novinky ze světa ploutvonožců

Už dlouho tu nebyl žádný příspěvek o novinkách ze života, tak jsem se rozhodla tuhle rubriku malinko obnovit a napsat o důležitých událostech poslední doby :)

Numenéra - část 9.

Po dlouhé nečinnosti jsem zpět s pokračováním našeho dobrodružství ze světa Numenery. Opět se mi to tu hezky nakupilo, práce stále nad hlavu, no tak z chutí do toho! :))

Whisky Life! Prague 2015

Již třetí ročník oblíbeného whisky festivalu se z prostor Novoměstské radnice přesunul do krásné Betlémské kaple, která byla v roce 1391 postavena na místě bývalé sladovny, tedy šlo o naprosto dokonalé spojení. Jak to letos probíhalo a co všechno se mi podařilo ochutnat, se dozvíte v článku.

Akicon 2015 z pozice obyčejného návštěvníka

Léto uplynulo jako voda a sotva jsem se vzpamatovala z dovolené, začala jsem se pomalu připravovat i na letošní Akicon. Výjimečně jsem se nepřihlásila mezi orgy a rozhodla si letošní ročník užít jako obyčejný návštěvník - už jen proto, že jsem tu měla hosta z dálného východu a znamenalo by to jen další stresy navíc. Jak tedy taková akce probíhala bez typických historek ze zákulisí se dozvíte níže.

Novinky v anime - podzim 2015

Akicon už se nám pomalu blíží a místo toho, abych se věnovala práci na svých kostýmech, opět prokrastinuji a snažím se vyhýbat veškerým "povinnostem" jak jen to jde. Už je to taky pěkně dlouho, co jsem naposled viděla nějaké nové anime a ještě déle, co jsem se o svých prvních dojmech rozhodla napsat. Takže tady to máte :)

V kůži modelky - steampunkové focení s Dark Vision Studio

O tom, jak mi občas přeskočí v hlavě a uvrtám se do nějaké kulišárny, jsem toho určitě už napsala spousty. Situace bývá o to horší, když jsem na dovolené. To jde veškerá soudnost a zdravý rozum stranou :D a tak se stalo, že jsem se na FB přihlásila na steampunkové focení pod záštitou Dark Vision Studio. O tom, jak celá událost probíhala a co jsem si z ní odnesla, se dozvíte v článku :)

Neko Atsume - nejroztomilejší hra na mobil

Pokud jste už otrávení střílečkama, hloupýma candy crush ságama a všeobecně aferáma o sexismu ve hrách, chcete si při dlouhých cestách metrem aspoň trochu oddechnout, lépe se naladit a máte alespoň trochu rádi kočky, mám tu skvělou alternativu. Hru, o které se poslední dobou na internetech velmi často hovoří - roztomilou Neko Atsume.

Numenéra - část 8.

Dovolenou jsem i tentokrát úspěšně přežila, takže se opět pomalu nořím do reality všedního dne okořeněné naším "dračákem". Vím, že v reportech mám velmi zásadní resty a je třeba je dohnat :) Naštěstí mi opět na týden zmizel z domu přítel, takže bude toho volného času mnohem víc. Člověk by ani neřekl, jak ho ta přítomnost dalších lidí tolik zdržuje od tak zásadních věcí jako je hraní her a psaní reportů! Tfuj! :D

Indie 2015 - den 22. (Nákupní šílenství a Albert Hall Museum)

Čas utekl jako voda a my se náhle probudili do posledního dne v Indii. Byli jsme hodně rozesmutnělí z toho, že je naše cestování už pomalu u konce. Za ty tři týdny jsme toho stihli zažít víc než za průměrný rok a bude hodně těžké se smířit s tím, že je to již u konce. Ačkoliv jsem i během dovolené stihla zařídit pár dalších aktivit, nemohu se dočkat příštího léta, kdy nás to snad čeká zas :)

Indie 2015 - den 21. (Chand Baori a indické kino)

Abychom se přeci jen pořád neflákali, naplánovala jsem nám na čtvrtek výlet k Chand Baori, známé studně, kde se mmj natáčel třeba nejnovější Batman! K závěru dne jsme dokonce stihli i kino :D

Indie 2015 - den 19.-20. (Prasodny v Jaipuru)

A jsme zpátky v Jaipuru, naše cesta se pomalu blíží ke konci a my jsme z toho už náležitě smutní. Stále se utěšujeme tím, že sem za rok zavítáme zas, takže od příchodu domů budeme muset udělat vše pro to, aby se toto přání proměnilo ve skutečnost. Zatím si ale bez větší dávky nostalgie můžete přečíst o našich zážitcích z posledních dvou dnů.

Indie 2015 - den 18. (Krysí chrám, Camel research center a další párty)

Druhý den v Bikaneru z pohledu Mrože, komentáře k mé osobě samozřejmě berte s rezervou :D tentokrát bohužel bez obvyklého hejtu, ale na ten se můžete těšit příště!

Indie 2015 - den 16.-17. (VKVčka na poušti, Bikaner a rooftop party)

Uf, konečně jsem si našla volnou chvilku k sepsání pokračování našeho putování Indií. Docela by mě zajímalo, kolik z vás zatím poctivě přečetlo každý post. Pokud to bude víc jak jeden člověk, budu skutečně mile překvapená :D

Indie 2015 - den 15. (Camel safari)

A konečně post o jedné z největších atrakcí po naší cestě Indií - opravdické camel safari. Opět v podání Mrože s kratičkou úvahou na téma Indie a zvířata. Příjemné čtení ;)

Indie 2015 - den 14. (Jaisalmer fort)

Další díl pouštního speciálu :) tentokrát jsme se nechali dovézt do města, abychom si prohlédli všemi opěvovanou Jaisalmerskou pevnost a opět se podívali na trhy. Už jsme se nějak smířili s tím, že si navýšíme rozpočet a prostě si to tu užijeme se vším všudy ;)

Indie 2015 - den 13. (Příjezd do Jaisalmeru, ubytování uprostřed pouště)

Po krátké přestávce jsem opět tu :) Jak jsem avizovala na sociálních sítích, v poušti opravdu nebyly internety. Myslela jsem si, že veškeré resty doženu během prvního večera v Bikaneru, ale nakonec se bohužel nezdařilo. O tom ale zase někdy příště ;)

Indie 2015 - den 11.,12. (Příjezd do Jodhpuru, Mehrangarh Fort, Palác, nákupy)

Dnešní zápis mám tu čest tvořit na střeše našeho guesthousu s překrásným výhledem na osvícenou pevnost Mehrangarh, úplná romantika! Skoro je mi až líto, že už zítra odcházíme, ale pravdou je, že jsme za dnešní den vyčerpali asi už to nej, co se z tohoto města dalo (a utratili naprosto nehorázné peníze za dárky, ale o tom později :))

Indie 2015 - den 10. (Projížďka po Mt Abu)

Dneska jsme měli výletní den; zaplatili jsme si túru kolem všech zajímavých míst v okolí Mt Abu a užívali si jako správní turisti. Report jsem opět nechala na Mrožovi, takže se objeví i trocha toho hejtu :D

Indie 2015 - den 9. (Příjezd na Mt Abu)

Už se pomaličku blížíme k polovině naší dovolené a říkáme si, že bychom tu vydrželi klidně o něco déle :) Tři týdny jsou skutečně krátká doba. Doufám, že z Mrože bude jednou milionář, abychom se tu mohli zašívat třeba půl roku. Indie je skutečně fascinující, každé místo má své osobité kouzlo a člověka snad nikdy neunaví - tedy za předpokladu, že cestujete s dobrou společností, což se mi tentokrát podařilo. Dnešní zápis je o naší cestě do horského letoviska a známého poutního místa Mt Abu.

Indie 2015 - den 8. (Kumbalgharh a Ranakpur)

Poslední den v našem milovaném čistém Udaipuru jsme strávili na cestách po blízkých památkách. Málem jsme se z itineráře už vyhodili, ale touha po civilizovanější Indii byla silnější :D jelikož by to autobusy bylo poměrně náročné, objednali jsme si u jedné z cestovek taxíka a za poměrně tučný peníz tak měli aspoň nějaký ten komfort.

Indie 2015 - den 7. (Odpočinek v Udaipuru, projížďka po jezeře)

Jelikož je nám v Udaipuru dobře, rozhodli jsme se, že si tady ten pobyt na úkor Agry trochu prodloužíme. Na rozdíl od Jaipuru je tu hezky čisto -možná ještě víc jak ve Fort Kochi a téměř všude se dá dojít pěšky. Jediným problémem jsou tu stále internety a hrozné vedro, bez toho prvního se člověk ale docela obejde a na druhé si musí zvyknout, už jen proto, že za cca týden budeme v poušti :D

Indie 2015 - den 6. (City palace, Monsoon palace)

Druhý den v Udaipuru byl opět ve znamení výletování, prošli jsme si dvě nejznámější památky, nalezli trochu klidu v zahradách a potkali novýho kámoše psa :) Tentokrát opět od Mrože.

Indie 2015 - den 5. (Příjezd do Udaipuru)

První den v Udaipuru byl takový trochu flákací, chtěli jsme si trochu odpočinout po předchozích túrách a poznat trochu blíže město, na které jsme se od začátku těšili. Nechyběl ani nějaký ten kulturní program ;)

Indie 2015 - den 4. (Procházka po pevnosti)

Z Jaipuru jsme byli tak trochu rozmazlení přístupem na internety, jak to tak vypadá, není to ve zbylých částech Indie až tak běžné :D takže pokud se pár dnů neozveme, pravděpodobně ještě žijeme, jen máme tu smůlu, že jsme si našli nějaký dementní ubytování. Procházka po pevnosti byla asi větším zážitkem pro mě, proto jsem se opět chopila svého tabletu. Pokud chcete vědět víc, čtěte dál ;)

Indie 2015 den 3. - jízda vlakem a zastávka v Chittor

Sice jsme všem oznámili, že vyrážíme do Udaipuru, ale během cesty jsme zjistili, že vlak jede přes Chittor, kam jsme měli posléze taky namířeno. Tak se přeci nebudeme vracet! O lehce punk hledání hotelu a popisu cesty vlakem povypráví opět Mrož ;)

Indie 2015 - den 2. (Amber, Jaigarh a Tiger Fort)

Indie miluje můj ekzém. Miluje ho tak moc, že když jsem se ráno probrala, měla jsem pocit, že mi upadnou ruce. Místa, která byla zhojená, se znovu osypala a já nemohla ohnout prsty v kloubech :D během dne se naštěstí zase vše vylepšilo, ale třeba na nohy se bojím podívat, dneska jsem je protáhla ptačím trusem, takže si asi taky něco zakusily. Každopádně dnešní report přenechám Mrožovi, myslím, že toho bude mít opravdu hodně na srdci a samotnou by mě zajímalo, co si zatím o Indii myslí ;)

Indie 2015 - den 1.

Indie 2015 den 1. - přílet do Jaipuru

Stále nemohu uvěřit tomu, že jsem zpět. Letenky jsme si objednávali už v září minulého roku, v době, kdy jsem neměla vlastní bydlení, práci sotva překonala zkušebku a vůbec netušila, co bude za týden, natož za rok. Ještě jsem se smála tomu, jak se kvůli téhle cestě nesmím rozejít a budu muset vydržet s novým partnerem ještě tak dlouhou dobu. Jenže ono to všechno uteklo jako voda. V práci jsem si začala být jistější, přestěhovala se, zařídila si veškeré vybavení bytu a najednou začala řešit očkování a nákupy prvních nezbytností...

Numenéra - část 7.

Psací maraton pokračuje. Sotva jsem se vrátila z čajky, kde jsem byla odevzdat poslední krabičky Vybuchujících koťátek, nahrnula jsem se k blogu. Vedro je tu stále nelidské, ale než zase jen tak bezcílně bloumat po internetech, pokusím se udělat něco užitečného :)

Numenéra - část 6.

Konečně se mi podařilo mého drahého vypakovat z bytu a mám trochu času na psaní. Ne, že by se mi do toho v tomhle vedru nějak zvlášť chtělo, ale slib je slib. Chvíli jsem dokonce uvažovala, že bych tyto prostory mohla pronajímat zájemcům o kurzy bikram jógy a já sama bych se schovala do naší krásné klimatizované kanceláře, ale tak na druhou stranu - co bych pro to naše hraní neudělala :))